Č. 11081.

Živnostenské právo: * Odnětí koncesované živnosti podle § 139 lit. b) živn. ř. není na překážku, že v době odnětí koncese byly již závady, pro které dána byla opětovná písemná výstraha, odstraněny, nestalo-li se odstranění to ve lhůtách, ve výstrahách uvedených.
(Nález ze dne 19. února 1934 č. 13120/32.)
Věc: Anna O. v Ch. proti zemskému úřadu v Praze o odnětí koncese.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad v Ch. vydal dne 21. listopadu 1931 výměr, řízený na st-lku, v němž se uvádí: Koncesní listinou zsp-é v Praze ze 3. července 1928 bylo Vám uděleno povolení k provozování periodické dopravy osob autobusy na tratích: 1. Ch.—P., 2. Ch.—Č. Dále Vám bylo uděleno stejné povolení pro tratě: 1. Ch., kavárna »Central«— Hlavní nádraží a 2. Ch.-II. Lipská třída—(J. koncesní listinou osp-é ze 13. března 1926 a pro trať Ch.—K. koncesní listinou téhož úřadu z 28. března 1930. Veškeré tyto koncese provozujete již déle než rok, aniž dodržujete podmínky koncesí, a to přes opětné ústní a písemné výstrahy s vyhrůžkou zrušení koncesí. Ve výměru uvedeny jsou pak výzvy na st-lku, již dříve řízené a udán i jejich obsah. Dodáno, že st-lka při výslechu dne 13. listopadu 1931 výslovně prohlásila, že ode dne podmíněného složení koncesí ve prospěch K.-ského družstva tyto koncese jsou provozovány družstvem, že ani nezná typy a značky vozů touto společností používaných, dokonce ani vozu, který dosud je v jejím majetku, že ani neví, zdali tyto vozy jsou pojištěny, že zmíněné družstvo zařídilo pro sebe v Ch. garáže. Z toho všeho jde najevo 1. že st-lka po déle než jeden rok provozuje přes výstrahy pod pohrůžkou zrušení koncesí tyto koncese proti předpisům, 2. že uvedené koncese déle než půl roku sama vůbec neprovozuje, nýbrž používá oprávnění pouze ku krytí neoprávněného provozu Karlovarským produktivním družstvem. Z těchto důvodů vyslovil úřad zrušení shora uvedené koncese ve smyslu podmínek koncesí a opakovaných výstrah pod pohrůžkou zrušení koncesí, jakož i ve smyslu min. nař. z 27. září 1905 č. 156 ř. z., resp. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., jakož i § 139 živn. ř. Z veřejných důvodů, obzvláště jelikož provozem koncesí proti předpisům ohrožení obyvatelstva není vyloučeno, nepřiznán případnému odvolání odkládací účinek.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka dvě odvolání a sice první proti oné části, kde případnému odvolání nebyl přiznán odkladný účinek. V druhém odvolání uvedla pak, že již před vydáním napadeného výměru, a sice v podání z 19. listopadu 1931 se vykázala, že najala úředně schválené garáže, a že v podání z 20. listopadu 1931 sdělila, že odvolala provisorní přenechání obchodního vedení zmíněnému společenstvu, které by však po jejím názoru bylo s hlediska živn. řádu i přípustné, a že převezme opětně sama provoz a se vykáže zaplacením pojistného. Tím odpadly veškeré závady již před vydáním nař. výměru a jest odejmutí koncesí nezákonné.
Nař. rozhodnutím nevyhověl zem. úřad v Praze druhému odvolání z důvodů v napadeném výměru uvedených a dodal toto: »Z provedeného šetření jest patrno, že strana přes opětovné písemné i ústní výstrahy provozovala koncese, jež jí byly cit. výměrem podle § 139 živn. ř. od- ňaty, způsobem naprosto nespolehlivým, resp. je vůbec neprovozovala, nýbrž zneužívala svých oprávnění ke krytí neoprávněného provozování periodické dopravy osob družstvem pod firmou Produktiv Genossenschaft der konzessionierten Autotaxi und Fiaker v K.« Zároveň poukázal žal. úřad okr. úřad, aby první odvolání proti nepřiznání odkladného účinku podle 1. odst. § 78 vl. nař. č. 8/1928 Sb. odmítl jako nepřípustné, jelikož podle 4. odst. § 77 cit. nař. není odvolání přípustno proti rozhodnutí, jímž se vylučuje odkladný účinek odvolání.
O stížnosti uvážil nss:
Podle § 139 odst. 2 lit. b) živn. ř., jehož se žal. úřad dovolal, lze při živnostech koncesovaných živn. oprávnění odníti, dopustí-li se živnostník po opětné písemné výstraze činů, které jsou na úkor zákonnému požadavku spolehlivosti. St-lka nepopírá, že dostala opětnou písemnou výstrahu a že závady v těchto výstrahách uvedené skutečně existovaly, a nebéře také v pochybnost, že inkriminovaný způsob provozu živnosti jest na úkor zákonnému požadavku spolehlivosti, nýbrž omezuje se na jedinou námitku, že totiž ještě před vydáním rozhodnuti první stolice, datovaného 21. listopadu 1931 prokázala, že vytýkané závady jsou úplně odstraněny, takže již nemohly koncese jí býti odňaty. Tu jest však stížnost na omylu.
Cit. zákonné ustanovení připouští odnětí koncese, dopustí-li se živnostník po opětné písemné výstraze činů tam kvalifikovaných, a stačí tudíž úplně, že po zmíněné výstraze něco učiní nebo neodstraní to, co může býti na úkor jeho spolehlivosti. St-lka nepopírá, jak již uvedeno, že i po výstrahách existovaly dále ony závady, které byly důvodem pro odnětí koncese a mohly také po zákonu takovýto důvod tvořiti. Ale pak již tato okolnost opravňovala živn. úřad k jeho zákroku. Pro výklad, že jednou založené oprávnění úřadu k odnětí koncese trvá jen tak dlouho, pokud vytýkané závady trvají, a že zanikne, jakmile závady byly odstraněny, neposkytuje cit. ustanovení vůbec žádného podkladu. Že by pak byla st-lka závady odstranila ve lhůtě jí úřadem dané, nebo že dříve je vůbec nemohla odstraniti, stížnost sama netvrdí.

Citace:

Č. 11081.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 480-482.