Č. 11248.

Pojištění pensijní: Pojem »prací převážně duševních« podle zák. č. 89/1920 Sb.
(Nález ze dne 30. dubna 1934 č. 8927/32.)
Prejudikatura: Boh. A 457/20, 532/20, 1666/22, 3827/24, 8169/29, 9349/29.
Věc: Firma »Českomoravská-Kolben-Daněk, akciová společnost« v Praze proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: K žádosti Pensijního ústavu akciové společnosti Českomoravská-Kolben z 30. listopadu 1926 rozhodl zem. úřad v Praze výměrem z 12. května 1931 podle § 64 a) zák. č. 89/1920 Sb., že Josef T. v zaměstnání u této firmy byl od 21. května 1926 do 12. července 1926 povinen pensijním pojištěním. V důvodech bylo uvedeno, že výslechem jeho a zástupce firmy bylo zjištěno, že Josef T. v oné době byl zaměstnán tím, že hotové automobilové součástky porovnával pomocí měřidel (kalibrů) a jiných měřících pomůcek, zda se srovnávají svými rozměry s modely či výkresy. Shledal-li podle toho dotčený výrobek vadným či bezvadným, třídil pak tyto součástky a připravoval vadné výrobky k další kontrole. Tuto činnost, jež záležela v podstatě v hodnocení určitých poznatků, získaných prostými smysly na základě odborných vědomostí a zkušeností, tedy ve tvoření logických úsudků, nutno pokládati za činnost převážně duševní, zakládající podle § 1 odst. 2 lit. a) cit. zák. pensijní pojistnou povinnost. Odvolání, jež podala z tohoto rozhodnutí stěžující si firma jako právní nástupkyně shora jmenované společnosti, min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo a potvrdilo je z důvodů v něm uvedených.
K vývodům odvolání pak dodalo: Při kvalifikaci činnosti Josefa T. jako činnosti kontrolní nezáleží na tom, jaké povahy bylo měření, resp. jaké konstrukce byly měřící přístroje, zejména byly-li do jisté resp. značné míry zmechanisovány; neběželoť o pouhé zjišťování rozměrů, o mechanické měření; tyto úkony nebyly vlastním účelem zaměstnání T.-ova. Účelem tím bylo tvoření úsudků o tom, zda vyrobený předmět není po stránce předepsané dimense vadný. V tomto směru sama st-lka ve svém odvolání doznává, že pracovní výkony Josefa T. spočívaly v tom, že tento pomocí mechanicky přesně konstruovaných hmatadel, měrek, kalibrů a šablon třídil autombilové součástky a odděloval kusy, které se při tomto ohledání zdály nějak vadnými. Podstatou činnosti, kterou T. vyvíjel, bylo tedy tvoření úsudků. Poněvadž je výpovědí Josefa T. zjištěno, že tento absolvoval čtyřtřídní státní odbornou školu pro zpracování kovů, a že byl do služeb st-lky přijat právě na základě tohoto předběžného vzdělání, resp. kvalifikace (kteréžto st-lka průběhem řízení nepopřela), je zřejmo, že tvoření úsudků shora uvedených dálo se na podkladě odborných znalostí, resp. zkušeností. Ostatně st-lka ani netvrdí, že by práce T.-ovy mohl konati každý laik, t. j. že by zkoumání automobilových součástek co do přesných dimensí a zjišťování vad mohl konati každý, kdo v tom oboru nemá vůbec žádných znalostí a zkušeností. Je přirozeno, že práce podobného druhu laikovi svěřiti nelze. Pro posouzení činnosti T.-ovy jako převážně duševní je nerozhodné, že konečné rozhodnutí o tom, má-li býti součástek T.-em přehlédnutých použito k výrobě, či mají-li se vyřaditi jako zmetek nebo odevzdati do opravy, příslušelo — jak st-lka tvrdí — osobám jiným (přednímu kontroloru nebo dílovedoucímu), a že tyto osoby součástky T.-em přehlédnuté znova po něm přehlížely; skutečnost, že nějaká práce je konána pod kontrolou jiné osoby, nemůže ještě činnosti zaměstnancově vtisknouti ráz služeb jiných, než jakými jsou svou vnitřní povahou ve skutečnosti. I činnost kontrolní může podléhati další kontrole, aniž však již tím stává se činností podřízenou.
Stížnost, domáhající se zrušení tohoto rozhodnutí pro vadnost řízení a nezákonnost, nemohl nss uznati důvodnou z těchto úvah:
In merito jest na sporu otázka pensijní pojistné povinnosti J. T. jako třídiče pro kontrolu u stěžující si firmy v době od 21. května do 12. července 1926, tedy za platnosti zák. č. 89/1920 Sb. Tuto činnost kvalifikoval žal. úřad jako práce převážně duševní a uznal proto Josefa T. za pojištěním povinna podle § 1 odst. 2 lit. a) cit. zák. Stížnost označuje tuto subsumpci za nezákonnou a snaží se dovoditi, že práce vykonávané T.-em nelze uznati za převážně duševní ve smyslu cit. zákon, ustanovení.
Stížnosti nelze však přisvědčiti. Podle skutkového zjištění žal. úřadu, jemuž stížnost neodporuje, záležela práce jmenovaného v tom, že hotové automobilové součástky porovnával pomocí měřidel (kalibrů) a jiných měřících pomůcek, zda se srovnávají svými rozměry s modely či výkresy. Shledal-li podle toho dotčený výrobek vadným či bezvadným, třídil pak tyto součástky a připravoval vadné výrobky k další kontrole. Podle tohoto zjištění nezúčastnil se tedy J. T. manuelní výroby automobilových součástek přímo, nýbrž jen nepřímo pravidelným zkoumáním a kontrolo- váním jich měřidly podle modelů či výkresů. Podstata jeho činnosti záležela tedy v tom, že kontroluje bezvadnost a přesnost hotových již výrobků jemu odevzdaných na podkladě nabytých vědomostí a zkušeností jednak pouhými smysly, jednak měřícími přístroji a pomůckami, dospíval k určitým poznatkům, na základě nichž pak srovnáním výrobků s modely a výkresy, podle nichž kontrolovaná součástka byla, resp. měla býti zhotovena, zkoumal, zda s modely a výkresy skutečně se shoduje. Tato jeho kontrolující činnost vyžadovala tedy tvoření logických úsudků o tom, a byla proto činností duševní. Poněvadž pak utvoření těchto logických úsudků o vadách, jež nejsou každému hned na první pohled patrné, bylo vlastním úkolem při pracích T.-ovi svěřených a získávání smyslových poznatků manuelními úkony jen přípravou pro ony úsudky jako pro činnost hlavní, nutno v jeho činnosti právem spatřovati činnost převážně duševní, jakou má na mysli předpis § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/ 1920 Sb. (srov. Boh. A 457/20, 532/20, 1666/22, 3827/24, 8169/29, 9349/29). Zhodnotil-li žal. úřad vylíčené zaměstnání Jos. T. jako práce převážně duševní, měl pro toto zhodnocení v nesporných výsledcích vykonaného šetření náležitý skutkový podklad. Subsumoval-li pak J. T., který ony převážně duševní práce vykonával, pod cit. zákonný předpis, nelze mu právem vytýkati, že by jeho výrok byl vadný nebo nezákonný.
Z těchto úvah vyplývá, že stížnost namítá bezdůvodně, že práce T.-ova byla povahy jen mechanické, podřadné a nevyžadovala duševní činnosti, ačkoli stížnost na jiném místě zase uznává, že práce záležející toliko v měření podle předložených výkresů jest práce duševní, takže těmito tvrzeními sama si odporuje.
Namítá-li stížnost dále, že i práce dělníka, který vyrobil v továrně součástky, jiným zaměstnancem později kontrolované, ač manuelní, jest přece spojena také s jistou částí práce duševní, a že jeho výkony bez takové práce nejsou myslitelný, sluší jí dáti za pravdu. Leč stížnost při tom přehlíží, že podle § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/20 Sb. jen výkony převážně duševní zakládají pojistnou povinnost toho kterého zaměstnance. Jde-li o takové úkony, při nichž práce duševní a práce fysická jsou sloučeny v jedné osobě, pak rozhodným momentem jest skutečnost, která z nich má převahu. Jestliže pak postupující dělbou práce, zejména ve velkých závodech jako továrnách a pod., oba druhy činnosti byly od sebe odděleny a rozděleny mezi dva nebo více zaměstnanců, nutno zaměstnání každého z nich posuzovati o sobě s hlediska cit. zákonného ustanovení (Boh. A 457/20). Tak tomu jest právě u zaměstnanců stěžující si firmy v kontrolním oddělení její továrny. Tím, že srovnávání vyrobené automobilové součástky s modelem či výkresem, které — jak shora bylo dovoženo — dlužno pokládati za činnost duševní, bylo odloučeno od fysické práce výrobní, byla vytvořena nová kategorie zaměstnání, jehož převážným obsahem jsou právě ony výkony kvalifikované jako duševní, které nutno proto pokládati za zaměstnání zakládající pensijní pojistnou povinnost. Při tom jest právně nerozhodné, že t. zv. třídič pro kontrolu, jakým byl J. T., pracuje pod dozorem vyššího kontrolujícího orgánu, t. zv. kontrolora, neboť tato skutečnost činnost třídičovu charakteru práce převážně duševní zbaviti nemůže. Nerozhodné jest také, že třídičskou práci vykonávají i muži řemeslu nevyučení a ženy, ježto nesejde na tom, kdo je vykonává, resp. vykonávati může, nýbrž jaké povahy jest práce třídičská.

Citace:

č. 11248. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 944-947.