Č. 11079.

Zaměstnanci veřejní: * Jmenování úředníka býv. samosprávného okresu v Čechách na nově systemisované místo je provedeno »podle platných předpisů« ve smyslu odst. 2 § 212 plat. zák. jenom tehdy, byla-li již před 1. prosincem 1928 systemisace tohoto místa podle odst. 6 § 212 plat. zák. dohlédacím úřadem schválena.
(Nález ze dne 17. února 1934 č. 3509.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10526/33.
Věc: Dr. Jan S. v Č. proti ministerstvu vnitra o úpravu služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl úředníkem (ředitelem úřadu) býv. zastupitelského okresu v Č. Zařazen byl do služ. třídy Ib) a do 5. platové stupnice stupně c) od 1. ledna 1926. Podle výpisu z jednacího protokolu o řádné schůzi býv. osk v Č. z 28. listopadu 1928 bylo v zasedání tom usneseno systemisovati od 1. ledna 1926 jakožto dne, kdy v účinnost vstoupil nový platový systém, u osk mimo jiné i místo vedoucího konceptního úředníka ve třídě I b) 4 c s titulem ředitele úřadu, kteréžto místo se obsazuje st-lem. O tom byl st-li vydán dekret osk z 30. listopadu 1928, jímž se st-li sděluje, že se osk v sezení z 28. listopadu 1928 usnesla, systemisovati místo vedoucího konceptního úředníka s titulem ředitele úřadu v hodnostní třídě I b) 4 c, a to zařazením od 1. ledna 1926 a že se dále usnesla toto místo propůjčiti st-li. Konečně bylo podotčeno, že se tím mění usnesení osk z 30. března 1928 za současné změny st-lových služebních požitků.
Dekretem zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1928 bylo st-li sděleno, že podle § 10 odst. 1 věty 2 zák. organ. přechází dnem 1. prosince 1928 do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák. Od 1. pro- since 1928 byly st-li vypláceny dosavadní požitky prozatím zálohou s tím, že služební příjmy, které st-li příslušejí podle uvedených zák. předpisů, budou mu vyměřeny zvláštním dekretem.
Dalším dekretem zem. úřadu z 5. září 1929 byly st-li podle § 10 odst. 1 věty 2 org. zák. přiznány od 1. prosince 1928 služební příjmy se služným 5. platové stupnice, stupně c), a od 1. ledna 1929 se služným 5. platové stupnice stupně d). Námitkám st-lovým, v nichž se domáhal toho, aby mu ve státní službě byly přiznány služební příjmy podle 4. platové stupnice, stupně c), ježto usnesením osk v Č. z 28. listopadu 1928 bylo místo ředitele úřadu systemisováno ve služební třídě I b) ve 4. platové stupnici, stupně c) a st-li místo toto bylo propůjčeno se zpětnou platností od 1. ledna 1926, nevyhověl zem. úřad v Praze rozhodnutím z 30. dubna 1930. Další odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z následujících důvodů: St-l, jehož služební plat v okresních službách byl usnesením osk v Č. z 30. března 1928 se schválením zsv pro Čechy od 1. ledna 1926 počínaje vyměřen podle 5. plat. stupnice státních úředníků služební třídy I b), odvozuje svůj domnělý nárok na služební plat 4. plat. stupnice z usnesení osk z 28. listopadu 1928, jímž bylo jeho služební místo s účinností od 1. ledna 1926 systemisováno ve 4. plat. stupnici úřednické podle obdoby zák. platového, a jímž mu zároveň bylo také systemisované místo služební propůjčeno. Opírá tedy st-l uplatňovaný nárok o jmenování, jímž jej osk mimo rámec automatického postupu zařadila do vyšší platové stupnice, než do které byl původně převeden. Pro posouzení otázky, zda práva nabytá tímto jmenováním patří mezi ony služební a platové nároky, s nimiž st-l jako úředník zastupitelského okresu v Č. přešel dnem 1. prosince 1928 podle § 10 odst. 1 věty 2 org. zák. do státní služby, jest tudíž směrodatným ustanovení § 212 odst. 2 zák. plat., který v souvislosti s §em 10 zák. org. ponechal sice st-li i pro přestup do státní služby v platnosti veškerá práva, jichž ve službách zastupitelského okresu nabyl jmenováním, avšak jenom potud, pokud tato jmenování byla provedena podle platných předpisů, t. j. pokud jmenování ta byla ve shodě s právními normami, jež se vztahovaly na služební poměr st-lův v době, kdy byl úředníkem okresním. K těmto předpisům patří též ustanovení § 212 odst. 6 zák. plat., podle něhož každé usnesení osk o systemisaci služebních míst okr. zaměstnanců a o platech s místy těmi spojených vyžadovaly schválení samosprávného úřadu dohlédacího. Ze spisů však vysvítá, že usnesení osk z 28. listopadu 1928, jímž bylo služební místo st-lem zastávané přesystemisováno z 5. do 4. plat. stupnice úřednické podle obdoby zákona platového, nebylo podle § 212 odst. 6 zák. příslušným samosprávným úřadem dohlédacím schváleno a nelze tudíž propůjčení takto nedostatečně systemisovaného služebního místa považovati za jmenování provedené podle platných předpisů po rozumu § 212 odst. 2 zák. plat. Nemůže tedy st-l z řečeného usnesení osk z 28. listopadu 1928 podle § 10 org. zák. pro sebe dovozovati nějakých právních nároků. Ježto pak st-l jako úředník zastupitelského okresu podle předpisu, který se před 1. prosincem 1928 na jeho služební poměr vztahoval, neměl a vzhledem k § 212 odst. 1—3 plat. zák. ani nemohl míti právního nároku na to, aby jeho služební místo bylo systemisováno tak, jak se na tom usnesla osk v Č. dne 28. listopadu 1928, nevzešel st-li také žádný právní nárok na schválení tohoto usnesení podle § 212 odst. 6 plat. zák., a jest tudíž bezdůvodná jeho námitka, že usnesení to měl schváliti zem. úřad podle § 5 odst. 1 zák. organ.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle § 10 odst. 1 věta 2 organ. zák. přecházejí zaměstnanci zrušených zastupitelských okresů v Čechách — (s výjimkou zaměstnanců ve správě zvláštních zařízení, o kteroužto výjimku nejde) — do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud tato práva a nároky nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák. V odst. 2 § 212 plat. zák. pak bylo stanoveno, že nabyl-li zaměstnanec jmenováním provedeným podle platných předpisů nároků, které přesahují míru nároků dosažitelnou pro státní zaměstnance stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních poměrů, časovým postupem, lze vycházeti při úpravě podle tohoto zákona z nároků, nabytých takovýmto jmenováním. Je tedy právem úředníka býv. zastupitelského okresu, jež i podle § 10 org. zák. musí při přechodu do státní služby býti respektováno, právo úředníka bývalého zastupitelského okresu, nabyté jmenováním provedeným podle platných předpisů, (i když právo toto převyšuje míru práv dosažitelnou časovým postupem u úředníků státních za jinak stejných služebních poměrů). Zákon organisační respektuje tedy práva zaměstnanců býv. zastupitelských okresů, nabytá jmenováním, jen tehdy, bylo-li jmenování provedeno podle platných předpisů.
V daném případě neuznal žal. úřad st-lem tvrzený nárok na přiznání služného 4. platové stupnice proto, že jmenování st-le, provedené usnesením osk z 28. listopadu 1928, není jmenováním, provedeným ve shodě s platnými předpisy. Porušení platných předpisů jmenováním st-lovým do 4. platové stupnice ve službách bývalého zastupitelského okresu spatřuje žal. úřad v tom, že systemisace místa 4. platové stupnice, jež st-li usnesením oním bylo propůjčeno, nebyla příslušným samosprávným dohlédacím úřadem, t. j. zsv-em, schválena. Ježto se žal. úřad při toru odvolává na obsah spisů správních, a ze spisů těch je patrno, že žádost osk v Č. z 24. listopadu 1928 o schválení systemisace služebních míst a jejich obsazení byla výnosem zem. úřadu v Praze ze 14. ledna 1929 vrácena okr. úřadu s tím, že zsv vzhledem k provedení organisace politické správy záležitost tuto nemohl již vyříditi, — i v rozhodnutí zem. úřadu z 30. dubna 1930 bylo vysloveno, že uvedená systemisace nebyla podle výnosu zem. úřadu ze 14. ledna 1929 bývalým zsv-em schválena vzhledem k provedení zákona o organisaci politické správy, — nemá odůvodnění nař. rozhodnutí, podle něhož dotyčná systemisace nebyla příslušným dohlédacím samosprávným úřadem schválena, jiného smyslu, nežli že usnesení tomu se nedostalo schválení příslušného dohlédacího úřadu samosprávného, t. j. zsv-u pro Čechy. Nemá tedy nař. rozhodnutí toho smyslu, jak mu stížnost alternativně dává, a nevychází tedy nař. rozhodnutí z předpokladu, že býv. zsv pro Čechy usneseni býv. osk v Č. schválení odepřel. Pak ovšem padají všechny námitky stížnosti na tomto nesprávném výkladu smyslu nař. rozhodnutí vybudované, v nichž st-l vytýká, že zsv usnesení tomu nemohl schválení odepříti.
St-l však v další alternativě správně chápe smysl nař. rozhodnutí, jsa si i nyní, jako si byl ve svých odvoláních vědom toho, že zsv následkem provedení nové organisace politické správy podle zák. organ. záležitost systemisace služebního místa ve 4. platové stupnici u býv. zastupitelského okresu č . . . ského nemohl již projednati. Při tomto správném pochopení smyslu nař. rozhodnutí namítá však stížnost, že povinnost zjistiti, zda usnesení býv. osk se pohybuje v rámci zákonných předpisů, přešla podle § 5 organ. zák. na zem. úřad, a že tedy zem. úřad ještě před vydáním dekretu z 5. září 1929 byl povinen záležitost schválení onoho usnesení osk vyříditi. Z té okolnosti, že záležitost tato nebyla projednána, nelze po názoru stížnosti dovozovati, že usnesení ono nebylo schváleno.
Stížnost poukazuje na to, že o usnesení býv. osk byl st-li vydán dekret, jímž st-li bylo propůjčeno místo systemisované ve služební třídě I b), platové stupnici 4., dále na to, že usnesení to bylo ihned předloženo zsv-u ke schválení, a dovozuje s odkazem na ustálenou judikaturu, že schválením lze rozuměti jenom zkoumání, zda systemisace se nepříčí zákonu resp. zda bylo šetřeno předpisů § 212 plat. zák., takže v případě, že tu žádných takových závad proti zákonným předpisům není, dozorčí úřad je povinen dotyčné usnesení nižšího úřadu samosprávného schváliti. Na schválení systemisace st-lova služebního místa nabyl prý st-l právního nároku tím, že mu byl vydán dekret o onom usnesení, při čemž se st-l dovolává nál. Boh. A 948/21, LXXXVIII/21, 8057/29 a 8917/30, jež prý na případ st-lův analogicky lze použíti. St-l dospívá pak k závěru, že mu z usnesení osk v Č. z 28. listopadu 1928 vzešel právní nárok na systemisované místo, jenž sice je podmíněn, při čemž však podmínky v daném případě jsou ustanoveními § 212 odst. 1—3 plat. zák. podrobně stanoveny.
Nss nemohl této argumentaci dáti za pravdu.
Organisačním zákonem byly dosavadní zastupitelské okresy v Čechách zrušeny (arg. § 9 odst. 1 cit. zák.). I když podle předpisu právě citovaného jmění, fondy, majetková práva a závazky dosavadních okresů přešly na okresy podle tohoto zák. nově zřízené, nemohl se předpis tento dotknouti služebního poměru st-lova k býv. zastupitelskému okresu č.-skému, ježto o úpravě služebních poměrů zaměstnanců zrušených korporací má organisační zákon předpisy zvláštní v § 10, podle něhož zaměstnanci ti (pokud nejde o zaměstnance při správě zvláštních zařízení, ústavů, podniků, silnic a pod.) přecházejí do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud tato práva a nároky nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák. Pro po- souzení otázky, s jakými právy a nároky zaměstnanci býv. samosprávné korporace podle § 10 org. zák. přecházejí do služby státní, mohou býti směrodatný toliko právní poměry, jak se u toho kterého zaměstnance vyvinuly do 1. prosince 1928, ježto zaměstnanci ti z vůle zák., tedy ipsa lege, již dnem 1. prosince 1928 přešli do služby státní, dosavadní jejich zaměstnavatel přestal týmž dnem existovati a není tedy pojmově možné, aby se pro tuto zrušenou a již neexistující korporaci dodatečně nějaké nové právní poměry zaměstnanecké teprve zakládaly. Nelze tedy ani pro zrušené samosprávné okresy dodatečně prováděti systemisaci úřednických míst. Pak ovšem odpadla i možnost jakéhokoliv dodatečného schválení systemisace těchto míst a nemohlo již z tohoto důvodu schvalovací právo dozorčího úřadu autonomního, o němž je řeč v § 212 odst. 6 ve spojení s § 212 odst. 4 plat. zák., přejíti podle § 5 odst. 1 organ. zák. na úřad zemský, jak míní stížnost. Nepřešla-li tedy působnost býv. zsv-u schvalovati systemisaci míst současně zrušených veřejnoprávních korporací autonomních na zem. úřad, nebyl úřad ten oprávněn, tím méně pak povinen, systemisaci tu schvalovati. Tím padají všechny závěry, které st-l čerpá z mylné premissy, že ono schvalovací právo, týkající se systemisace služebních míst býv. zastupitleských okresů, přešlo na zem. úřad. Padá tím zejména i námitka, že st-1 z dekretu, vydaného na základě usnesení osk z 28. listopadu 1928, nabyl nároku na schválení systemisace svého služebního místa.
Jestliže tedy ke schválení systemisace služebního místa, jež bylo st-li propůjčeno usnesením osk z 28. listopadu 1928, zsv-em pro nastalou novou organisaci politické správy již nedošlo, a nebyl-li ani zem. úřad povinen o schválení tom rozhodovati, pak nelze říci, že obsazení tohoto služebního místa bylo ve shodě se zákonem, a nemusil ho tedy žal. úřad podle § 10 org. zák. respektovati.

Citace:

Č. 11079.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 475-479.