Č. 9220.

Zaměstnanci veřejní: * Soudce, jemuž bylo propůjčeno služební místo v jiném místě služebním, má podle § 46 odst. 3 org. zák. č. 217/1896 ř. z. nárok na diety za dobu od doručení dekretu až do zproštění služby na dosavadním působišti, leč by sám žádal o odklad zproštění anebo v dekretu bylo stanoveno propůjčení místa od termínu pozdějšího.
(Nález ze dne 27. dubna 1931 č. 20.301/29.)
Prejudikatura: Boh. A 1019/21.
Věc: Dr. Josef V. v T. proti ministerstvu spravedlnosti o substituční diety.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo zamítnuto odvolání st-lovo stran substitučních diet za období od 25. ledna 1928 do 13. března 1928, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl okresním soudcem a přednostou okresního soudu v P., u kteréhož soudu jsou systemisována jen dvě služební místa soudcovská; rozhodnutím vlády z 14. prosince 1927 (výnos min. sprav, ze 4. ledna 1928) bylo st-li propůjčeno služební místo sedriálního soudce v VI. stupnici funkčního služného u sedrie v T. O tom byl st-l zpraven dne 25. ledna 1928 výměrem presidia soudní tabule v Bratislavě ze 16. ledna 1928 s-tím, že o zproštění jeho u okresního soudu v P. bude rozhodnuto zvláštním opatřením. Na to bylo výměrem presidia soudní tabule v Bratislavě ze 7. února 1928 presidiu sedrie v T. nařízeno, aby st-le zprostilo služby v P., jakmile přidělený okresní soudce Vladimír S. nastoupí u okresního soudu v P. Výměrem presidia sedrie v T. z 10. března 1928 byl st-I zproštěn služby v P. dnem 13. března 1928 a nastoupil službu u sedrie v T. dne 14. března 1928.
Podáním z 8. října 1928 domáhal se st-l diet za dobu od 1. ledna 1928 do 13. března 1928, po kterou dobu byl, ač mu bylo propůjčeno služební místo u sedrie v T., dále ponechán službou u okr. soudu v P.; na podporu svého nároku dovolával se §§ 27, 31, 46 zák. o org. s., dále plat. zák. č. 103/26, rozhodnutí vlády ze 14. prosince 1927 a opatření presidia soudní tabule v Bratislavě ze 16. ledna 1928. Žádost tuto zamítlo presidium soudní tabule v Bratislavě výměrem z 23. října 1928; do výměru toho podal st-l stížnost z 28. října 1928, kterouž zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, v níž se navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost, pokud jím byla zamítnuta žádost st-lova za poukázání diet za dobu od 25. ledna 1928 do 13. března 1928. Nss uvážil o stížnosti toto:
Pro posouzení otázky, přísluší-li soudcovskému úředníku, konajícímu službu mimo své místo služební, nárok na diety, poskytuje — jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 1019/21 — zákonný podklad především § 46 zák. o org. soudní z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z., v němž vyslovena jest zásada, že přidělení soudcovských úředníků za účelem zastupování nebo výpomoci může se státi toliko »za normálně náležitou náhradu«. Že k této normálně náležité náhradě patří také diety, vysvítá z dekretu dvoř. kanc. z 28. března 1828 č. 332 sbírky zák. soud., jenž jest jednou z oněch norem, jež má uvedený předpis zákona na zřeteli, mluví-li o normálně náležité náhradě. Uvedený dekret z r. 1828 stanoví, že úředníci, kteří budou odesláni ze svého služebního působiště, aby zatímně zastávali nějaké místo uprázdněné, obdrží (mimo cestovné) diety, jaké jim podle jejich třídy služební příslušejí. §em 46 org. zák. byl tedy — jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 7840/29 — založen pro soudce, jmenované v odst. 1 a 2 cit. §, při přechodném přidělení na jiné místo služební, samostatný nárok na diety.
Bylo tedy nss-u zkoumati, zdali v tom, že st-l byl po propůjčení nového služebního místa soudcovského v VI. stupnici funkčního služného u sedrie v T. ponechán dočasně v dřívějším místě služebním u okresního soudu v P., sluší spatřovati ořidělení ve smyslu § 46 zák. o org. s. č. 217/1896 ř. z.
Aby zjištěn byl pravý význam výrazu: »přidělení«, jehož tu zákon užívá, dlužno — srov. cit. nál. Boh. A 1019/21 — uvážiti jednak, že soudcovský úředník (§§ 1 a 2 zák. o org. s.) nabývá jmenováním nebo přeložením na určité služební působiště nároku, aby byl služebně zaměstnán jen v tomto působišti (§ 43 zákona z 21. května 1868 č. 46 ř. z. a § 99 úst. listiny č. 221/20), jednak, že ustanovení § 46 zák. o org. soud. č. 217/1896 ř. z. jest jakousi úchylkou od zásady právě uvedené (srov. i § 49 zák. č. 46/1868 ř. z.), a to potud, že dopouští, aby dočasně bylo upotřebeno soudcovského úředníka na místě jiném, než v jeho služebním působišti, ze služebních důvodů tam uvedených, to jest, je-li toho třeba k zastupování nebo k výpomoci.
Z této úvahy vyplývá jako důsledek, že také ponechání úředníka soudcovského v dosavadním působišti sluší kvalifikovati jako »přidělení« ve smyslu shora naznačeném tenkráte, jeví-li se jako opatření příslušných orgánů justiční správy, jež se stalo z důvodů služebních vůči úředníku, který dekretem o propůjčení jiného služebního místa nabyl nároku, aby byl služebně zaměstnán na působišti dekretem mu nově vykázaném. Takovémuto opatření sluší postaviti na roven případy, kdy příslušný orgán opomene zaříditi neodkladně čeho třeba, aby soudce, jemuž bylo platně vykázáno nové působiště, mohl se tam ujati skutečně služební činnosti (srov. nál. Boh. A 1019/21, Budw. 7018/09, 7770/10, 8356/11, 9186/12). Otázku, kdy justiční správa jest povinna opatřiti, aby soudce nastoupil jemu propůjčené nové služební místo na služebním působišti od dosavadního odlišného, a tedy i otázku, od kterého ter- minu nabývá soudce nároku na to, aby byl zaměstnán na svém novém působišti, řeší § 138 odst. 2 plat. zák., jenž stanoví, že »teprve doručením dekretu o propůjčení služebního místa se stává propůjčení místa účinným«.
Na podkladě těchto úvah dospěl nss k názoru, že ponechání úředníka soudcovského, jemuž bylo propůjčeno služební místo soudcovské ve vyšší stupnici funkčního služného v jiném místě, na dosavadním působišti i v době po doručení dekretu o propůjčení tohoto nového místa, jest zásadně kvalifikovati jako »přidělení« ve smyslu § 46 zák. o org. soudní i tenkráte, jeví-li se jako opatření příslušných orgánů justiční správy, jež se stalo z důvodů služebních vůči úředníku, který dekretem o propůjčení nabyl nároku, aby byl služebně zaměstnán jako soudce toliko na působišti dekretem mu nově vykázaném. Má proto soudce, jemuž bylo propůjčeno služební místo u jiného soudu v jiném místě podle § 46 odst. 3 org. zák. s. č. 217/1896 ř. z. nárok na diety za dobu od doručení dekretu až do zproštění služby na dosavadním působišti, leč by sám žádal o odklad zproštění (srov. Boh. A 1019/21), anebo byla účinnost propůjčení stanovena v dekretu od termínu pozdějšího.
Jest proto i ponechání st-le na jeho dosavadním služebním místě u okresního soudu v P. i po doručení dekretu, kterým mu bylo propůjčeno nové služební místo v VI. stupnici funkčního služného u sedrie v T., kvalifikovati za »přidělení« ve smyslu § 46 org. zák. soudního; neboť se zřetelem na strohé předpisy systemisační platového zákona stává se dnem doručení dekretu o propůjčení jiného místa služebního propůjčení nového místa služebního po rozumu § 138 odst. 2 plat. zák. právně účinným nejen vůči zaměstnanci, nýbrž i proti správě justiční se všemi s tímto aktem spojenými důsledky zákonnými, mezi něž patří i případný nárok soudcovského úředníka na odškodnění podle § 46 odst. 3 zák. org. Vznikl-li však st-li nárok na odškodné podle § 46, odst. 3 zák. org. soudní po rozumu § 138 odst. 2 plat. zák. dnem doručení dekretu o propůjčení nového služebního místa soudcovského po dobu jeho ponechání na dosavadním působišti, pak jest otázka, zda zproštění dosavadní služby se stalo v době poměrům přiměřené, podle vylíčeného právního stavu úplně irelevantní. Jen v tom případě, kdyby byl st-l býval dočasně ponechán na svém dosavadním působišti proto, že žádal sám o odklad svého zproštění služby v dosavadním místě služebním, neměl by podle právního názoru, vysloveného nss-em v cit. již nál. Boh. A 1019/21, nároku na diety podle § 46 zák. org. soudní. O takový případ však v dnešním sporu nejde.
Žal. úřad posoudil v rozhodnutí, pokud jest stížností napadáno, věc s opačného právního názoru; tím dostal se do rozporu se zákonem, takže nezbývalo, než rozhodnutí jeho v nař. části zrušiti podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost, aniž bylo nutno, zabývati se dalšími vývody stížnosti.

Citace:

č. 9220. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 767-769.