Č. 9135

Lékárny: * Pouhá okolnost, že lékárník neučinil opatření, aby v jeho lékárně i v jeho nepřítomnosti byly vydávány léky i v době noční, nezakládá skutkovou podstatu přestupku §§ 13 a 41 lékárenského zákona č. 5 ř. z. ex 1907.
(Nález ze dne 20. března 1931 č. 4445.)
Věc: Mag. Ph. Leopold P. v D. (adv. Dr. Frt. Lohr z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o přestupek lékárenského zákona.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lovo z výměru osp-é ve Š. z 25. ledna 1928, jímž byl st-l uznán vinnými přestupkem § 13 lékárenského zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. ex 1907, jehož se dopustil tím, že nebyl dne 14. října 1927 o 8. hod. večer ve své lékárně přítomen, aniž učinil nutná opatření pro nepřetržitý provoz lékárny, a odsouzen na základě § 41 cit. zák. k peněžité pokutě 100 Kč event. 5 dní vězení.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, vycházel nss z těchto úvah:
St-l namítal již v odvolání z výměru prvé stolice, že žal. úřad vychází z mylného výkladu § 13 lékár. zák., neboť zde je nařízen, pouze nepřetržitý provoz lékárny, nikoliv však nepřetržité její otevření, resp. prodej v ní. Žal. úřad k vyvrácení této námitky st-lovy poukázal na povinnost lékárníkovu vydati v každé době stranám léky.
St-li, jenž stejnou námitku opakuje i ve stížnosti, bylo dáti za pravdu. St-l byl odsouzen podle § 41 zák. č. 5/1907 ř. z. pro přestupek § 13 tohoto zák. V tomto zák. předpisu jest majiteli lékárny uložena povinnost »udržovati nepřerušené provoz lékárny« (v něm. autentickém textu se praví »den Betrieb der Apotheke ununterbrochen aufrečht zu erhalten«). Jak již ze znění toho se podává, a jak je nad to patrno z celého dalšího obsahu cit. paragrafu, je tento příkaz ekvivalentní se zákazem, že se nesmí provoz lékárny přerušiti. V daném případě nebylo nikdy popíráno, že st-l měl onoho dne, kdy se inkrimovaného činu dopustil, po celý den lékárnu otevřenu, a stejně také dne následujícího; že pouhé opomenutí, učiniti opatření, aby v nepřítomnosti lékárníkově byly vydávány léky i v době noční, t. j. kdy podle všeobecných zvyků provozních bývají lékárny vždy zavřeny, nelze označiti za přerušení provozu lékárny, o tom nemůže býti sporu. Na tom nemůže nic změniti okolnost, že lékárníci mají snad podle jiných předpisů (míněn tu patrně § 15 lékárenské instrukce, vydané dvor. dekr. z 3. listopadu 1808 č. 16135) povinnost vydávati léky každému, ve dne i v noci. Nesplnění této povinnosti nezakládá ještě podstaty přerušení provozu živnosti lékárenské, a proto nespadá pod skutkovou podstatu § 13 cit. zák., a nemůže býti trestáno podle § 41, jenž stanoví trestní sankci jen na přestupky tohoto zákona nebo nařízení vydaných k jeho provedení.
Je tudíž nař. rozhodnutí založeno na mylném právním názoru a slušelo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9135. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 579-580.