Č. 9346.

Školství: Jak jest postupovati při stanovení přípustného nejvyššího počtu žactva pro učebny soukromé školy obchodní?
(Nález ze dne 27. června 1931 č. 10061).
Prejudikatura: Boh. A 7262/28.
Věc: Tomáš I. M. v Praze (adv. Dr. Jos. Schlecht z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o stanovení nejvyššího počtu žáků soukromé školy obchodní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V důsledku nálezu Boh. A 7262/28 dalo min. škol. místnosti M. školy, pokud jde o nejvyšší přípustný počet žáků, přezkoumati znovu zsp-ou v Praze; přihlížejíc k výsledku tohoto šetření, vykonaného dne 28. srpna 1928, ustanovilo pak min. nař. rozhodnutím — v souhlase s názorem členů komise, že jest třeba zachovati z důvodů zdravotních na jednoho žáka kubus aspoň 4.5 m3 — nejvyšší počet žáků, který smí od počátku školního roku 1929/30 v učebnách st-lových býti společně vyučován, takto: V I. poschodí v učebně s okny na náměstí.... 31 žák, v učebně s okny na ulici 32 žáci; v III. poschodí v učebně s okny na náměstí 41 žák, ve větší recte menší učebně s okny do ulice . .. Pojednávaje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musil nss nejprve vzhledem k vývodům předneseným při veř. ústním líčení konstatovati, že podle §§ 2, 5, 6, 7 a 18 zák. o ss jest nss toliko povolán, aby v mezích písemné stížnosti přezkoumával zákonitost a formelní správnost rozhodnutí neb opatření úřadů správních. Nemůže proto při svých úvahách ani dáti se vésti jinými ohledy, ani zabývati se věcně námitkami, které nebyly uplatněny v řízení adm. a k nimž nemohl úřad po stránce právní i skutkové zaujmouti stanovisko, anebo které nejsou formulovány ve stížnosti písemné.
Z těchto důvodů musil nss jednak ponechati stranou výtku st-lovu, že stanovením počtu žáků, jak se stalo, znemožňuje se mu vyhověti požadavkům, kladeným na něj v ohledu sociálním (snížení školného chudším žákům a pod.), jednak vyloučiti z rámce své kogniční činnosti námitky, jež byly vzneseny teprve při ústním líčení a v písemné stížnosti nejsou buď vůbec obsaženy anebo aspoň tak formulovány, jak byly uplatňovány při líčení. Jsou to výtky, že se zřetelem k obsahu kasace, nss-em svého času vyslovené, neměl úřad řízení doplňovati, nýbrž jen odstraniti vadu, pro kterou jeho dřívější rozhodnutí bylo zrušeno, t. j. vydati nové rozhodnutí s náležitým odůvodněním, dále, že dodatečné komis. šetření, i kdyby bylo po zákonu, měla prováděti instance první a nikoli zsp a konečně, že určití počet žáků náleží znalcům a ne úřadu.
Leč i kdyby byly tyto námitky přípustné, byly by bezdůvodné a to dílem proto, že zrušovacím nálezem nss-u bylo prvé rozhodnutí min. odstraněno in toto, a úřad tedy mohl svoje opětné rozhodnutí založiti na skutkovém podkladě jiném, který si opatřil komis. šetřením novým, dílem z toho důvodu, že zák. č. 73/22 v §§ 22 a 26 pouze nařizuje, že místnosti pro soukromé obchodní učiliště vyhlédnuté mají býti úřadem, ministerstvem škol. k tomu určeným, prohlédnuty, zdali jsou vhodný k účelům školským a že současně má býti zjištěno, který nejvyšší počet žáků smí v nich býti společně vyučován. Že by však úřadem, zmíněnou prohlídku místností provádějícím, musil býti právě úřad první instance, stejně jako že by počet žáků způsobem pro min. za všech okolností závazným měli určovati znalci, jak právní zástupce st-lův při ústním líčení dovozoval, se v zákoně, který po obojí této stránce je jedině směrodatný, nepraví. Pokud dále st-l poukazoval při líčení k tomu, že mu žal. úřad dodatečně pro místnost stejných rozměrů ve IV. patře, pro jakou v I. patře určil 31 žáka, povolil 37 žáků, sluší na to odpověděti, že nss zkoumá toliko zákonnost nař. rozhodnutí a že tudíž k tomu, co se sběhlo až po jeho vydání, přihlížeti nemůže.
K námitkám v písemné stížnosti uplatňovaným uvážil pak nss toto:
Stížnost především vytýká, že min. bylo povinno při svém opětném rozhodování vžiti v úvahu výsledky všech komisí, ve sporné záležitosti konaných a odůvodniti, proč k tomu neb onomu znaleckému dobrozdání při komisích těch podanému přihlíží. Povinnosti té neučinil po názoru stížnosti žal. úřad zadost tím, když ve svém rozhodnutí jen povšechně uvádí, že počet žactva byl stanoven v souhlase s názorem členů komise, ač názory členů komisí o počtu žactva jak při jednotlivých komisích, tak i při téže komisi se lišily. — Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Podle § 26 zák. č. 73/22 smí se změna školních místností soukromých učilišť obchodních státi jen po předchozím schválení min. škol. a než min. nové místnosti schválí, musí o nich býti provedeno úřadem ministerstvem k tomu určeným řízení podle § 22, kterým má — kromě nezávadnosti místností v ohledu zdravotním a jejich přiměřené světlosti — zjištěno býti také, jaký nejvyšší počet žáků smí v každé jednotlivé učebně býti společně vyučován.
Z toho, že zákon nestanoví, podle jakých zásad zjištění nejvyššího počtu žáků se má státi, dospěl nss již v nál. Boh. A 7262/28, kterým bylo prvé rozhodnutí min. v téže věci vydané zrušeno pro vady řízení, k závěru, že posouzení této otázky, sledující zřejmě ochranu veř. zájmů školských a zdravotních, ponecháno jest min., které bude na výsledek provedeného řízení v zásadě a potud vázáno, pokud ze závažných důvodů neshledá úchylku nutnou. Rozhoduje po cit. zrušovacím nálezu znovu ve věci, měl žal. úřad před sebou na jedné straně výsledek komis. šetření, provedených ve dnech 20. ledna a 20. května 1926 osp-ou na Král. Vinohradech a na straně druhé výsledek komise, vykonané dne 28. srpna 1928 zsp-ou. Podle posudku úředního lékaře při prvých dvou šetřeních bylo by lze připustiti v největší učebně ve III. poschodí nejvýš 50 žáků, v ostatních učebnách nejvýš 42 žáky a v místnosti pro vyučování psaní na stroji nejvýš 20 žáků. Naproti tomu při komisi, konané dne 28. srpna 1928 za účasti st-le i jeho právního zástupce, vyjádřil se úřední lékař zsp-é v ten rozum, že při stanovení nejvyššího počtu žáků nelze jíti pod kubus 4 5 m3 na jednoho žáka a to proto, že ve škole st-lově jde o žactvo dospělejší (mezi 15—20 roky), tedy ve stadiu rychlého vzrůstu, kdy je potřebí více kyslíku a také vzhledem k tomu, že v domě není chodeb s dostatek širokých, jak tomu bývá ve školních budovách veřejných. S názorem tím projevil souhlas i státní inspektor obchodního školství z důvodů didaktických. Rovněž zdrav. znalec hlav. města Prahy prohlásil, že třeba zachovati vzduchový kubus na jednoho žáka aspoň 4-5 m3, ježto se jedná o žáky dospívající, ba dospělé, přes to však vzhledem k tomu, že vzduch učeben v přestávkách vyučovacích ventilací v oknech, jakož i exhaustory rychle se vymění, připustil, aby počet žáků dle uvedené zásady stanovený byl v jednotlivých třídách něco zvýšen (nejvýše o 5). Za tohoto stavu věci byl žal. úřad oprávněn výsledky všech provedených řízení samostatně hodnotiti a přiklonil-li se tedy proti návrhu úředního lékaře při prvých dvou komisích k posudku úředních znalců z 28. srpna 1928, podle něhož — z důvodů v posudku tom uvedených a st-li, jak dokazuje jeho soudní stížnost, dobře známých — nelze při stanovení nejvyššího počtu žáků jíti pod kubus 4-5 m3 na jednoho žáka, nemohl nss v tomto postupu úřadu shledati žádné nezákonnosti ani vadnosti, této pak zejména ani ve směru vytýkaném stížností, neboť žal. úřad dovolává se ve svém rozhodnutí výslovně souhlasného názoru členů komise o potřebě zachovati na jednoho žáka kubus aspoň 4-5 m3, čímž samozřejmě míní a mohl míniti jen komisi z 28. srpna 1928, ježto při dřívějších komisích nějaká zásada podobného obsahu vůbec nebyla vyslovena.
Při tom nemůže býti formální správnosti postupu úřadu na závadu ani skutečnost, že zdravotní znalec hlav. města Prahy při komisi dne 28. srpna 1928 — ač i on trval na zásadě zachování kubusu aspoň 4-5 m3 na jednoho žáka — připustil výjimečné zvýšení počtu žáků v jednotlivých třídách (nejvýš o 5), neboť žal. min. při své diskreční moci mohlo přes to, majíc pro odchýlení od tohoto návrhu dostatečný podklad v odůvodněném vyjádření státních úředních znalců, stanoviti nejvyšší počet žáků jinak. Ostatně k provedení prohlídky místností, o jejíž výsledek opřel úřad svůj výrok, byla ve smyslu § 22 zák. č. 73/22 určena zsp, nikoli magistrát hi. m. Prahy, a mělo proto min. povinnost přihlížeti při svém rozhodování toliko k posudku úředních znalců zsp-é.
Vytýká-li dále stížnost, že určení vzdušného prostoru 4-5 m3 na jednoho žáka je zcela libovolné, ježto nějaká přesná výměra v příčině té zákonem pro soukromé obchodní školy není předepsána, je sice pravda, že onu jednotku vzduchového prostoru na jednoho žáka stanoví min. nař. z 12. března 1888 č. 40 z. z. česk. toliko pro veř. školy národní a že pro soukromé školy obchodní není podobná minimální výměra žádnou všeobecnou normou stanovena; avšak přes to, vzal-li úřad za základ výpočtu nejvýš přípustného počtu žáků v jednotlivých učebnách toto měřítko, nemohl v tom nss shledati nezákonnost, ježto — jak již shora řečeno — posouzení otázky, jak velké vzdušné prostory na jed- noho žáka je z důvodů zdravotních v tom kterém případě (se zřetelem k zařízení učeben, věku žáků a pod.) potřebí, ponecháno jest rozhodujícímu úřadu, jehož hodnotný úsudek vzhledem k předpisu § 6 zák. o ss nemůže nss nahraditi svým úsudkem vlastním. —
Pokud posléze stížnost namítá, že se stanovením počtu žáků mělo býti sečkáno, až st-l provede zamýšlené rozšíření svých místností, což prý bylo ministerstvu známo, je také tato námitka zcela bezdůvodná, ježto žal. úřad na oznámení st-lovo o změně školních místností byl nejen oprávněn, ale podle ustanovení §§ 22 a 26 zák. č. 73/22 i povinen stanoviti nejvyšší počet žáků podle stavu, jaký byl tehdy a nikoli, jaký snad bude teprve, až st-lem projektované rozšíření místností se uskuteční.

Citace:

č. 9346. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1040-1043.