Č. 9096.

Učitelstvo. — Řízení před nss-em (Slovensko): * Výrok min. zeměd., jímž odpírá platiti učiteli na erární škole substituční požitky, požadované na zemědělském eráru jakožto vydržovateli školy, není rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 4. března 1931 č. 3170.) Věc: Jan M. v G. proti ministerstvu zemědělství o substituční poplatek.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Podle důchodkové zápisnice z 22. listopadu 1909 byly vyšetřeny služební požitky učitelky na řím.-kat. státní obecné škole v L. na 1400 K ročně, a to plat na hotovosti 972 K, náhrada za naturálie 300 K a náhrada za palivové dříví 128 K, kromě naturálního bytu; při tom bylo uvedeno, že jde o školu zřízenou roku 1816 a že jejím vydržovatelem jest královský maďarský zemědělský erár. Výnosem býv. uher. min. orby z 8. února 1913 zmocněn byl hlavní lesní úřad, aby ve všech případech, kde v jeho okrese jsou školy lesním erárem vydržované nebo podporované, učitelům tam zaměstnaným v případech substituce za určitých předpokladů poukazoval substituční plat 80 Kč měsíčně, stanovený v min. nař. č. 70000 z roku 1905, § 80 bod f).
Řím.-kat. školská stolice v G. žádala přípisem z 12. února 1922 lesní správu v L., aby jako vydržovatelka školy učinila kroky k poukazu honoráře učiteli Janu M. jakožto zástupci na erární řím.-kat. škole obecné v L. na dobu tříměsíční zákonité dovolené učitelky Zdeňky M. podle § 177 (recte 197) školských pravidel. Na základě tohoto přípisu podala státní lesní správa v L. ředitelství státních lesů v L. dne 14. února 1922 zprávu, že erární škola v L. patří do kategorie škol požívajících státní podpory podle § 12 zák. čl. 27:1907 a že na tomto základě dostává i nynější učitelka výpomoc dle § 2 vl. nař. č. 225/20; dále ze podle náhledu úřadu jest lesní erár povinen platiti substitutu jen nejvýš substituční požitky z doby před úpravou učitelských platů, to jest před rokem 1907 a že rozdíl na nynější výměru by mělo platiti ministerstvo školství.
Podáním z 23. března 1922 žádal st-l řím.-kat. školskou stolici v G. o poukaz drahotním poměrům přiměřeného honoráře za zastupování v L. s doložením, že honorář má určiti školská stolice a povinnost k placení že má vydržovatel, pokud se týče jeho zástupce, totiž lesní správa v L. V zasedání řím.-kat. školské stolice v G. konaném 14. května 1922 bylo usneseno, určiti st-li za zastupování Zdeňky M. odměnu 600 Kč měsíčně s poznamenáním, aby toto usnesení bylo za účelem poukazu této sumy předloženo škol. referátu v Bratislavě. Avšak referát min. škol. v Bratislavě zamítl výnosem z 9. června 1922 žádost o poukaz substituční odměny st-lovy s odůvodněním, že dle § 177 Úpravy pro řím.-kat. a řecko-kat. obecné školy odměnu učitele, zastupujícího chorého učitele, na dobu do 3 měsíců jest povinen platiti vydržovatel školy.
Žádostí z 8. srpna 1922 podanou u ředitelství státních lesů v L. žádal pak st-1, odvolav se na usnesení řím.-kat. školské stolice v G. ze 14. května 1922 a výměr referátu min. škol. v Bratislavě z 9. června 1922 o výplatu substitučních poplatků. Po dalším jednání nevyhovělo min. zeměd. nař. výnosem žádosti st-le o vyplacení zvýšeného honoráře za zastupování Zdeňky M. na erární lidové škole v L., poněvadž učitele, jenž zastupoval některého učitele nestátních škol za jeho dovolené, je povinen platiti zastoupený učitel spolu s udržovatelem školy, v prvé řadě však zastoupený učitel. V přítomném případě je tedy v prvé řadě povinna substituční honorář zaplatiti učiteli Janu M. jeho manželka, v druhé řadě udržovatel školy, jímž však není lesní správa.
Proti tomuto výnosu podává Jan M. stížnost k nss-u. Maje jednati o stížnosti, musil nss v prvé řadě zkoumati, zdali napadený výnos jest »rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. o ss a tudíž způsobilým předmětem stížnosti na nss.
Rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zák. o ss není však podle ustálené judikatury nss-u každá jakákoliv emanace správního úřadu, nýbrž jen takový jeho výrok, kterým úřad ze své vrchnostenské moci způsobem judikátním a právní moci schopným zakládá nebo upravuje právní postavení strany. O takový výrok však v daném případě nejde, jak plyne z těchto úvah:
Z vylíčeného děje jest zřejmo, že st-1 požadoval na lesní správě, pokud se týče na eráru, representovaném min. zeměd., odměnu za zastupování učitelky z toho důvodu, že podle jeho tvrzení jest k placení této odměny povinna lesní správa jakožto zástupce vydržovatele školy. Jestliže tedy žal. úřad napadeným výnosem odepřel vyhověti žádosti st-lově o vyplacení oné odměny, neuznávaje této povinnosti, nerozhodoval autoritativně o návrhu strany, nýbrž činil pouhé prohlášení jménem eráru jako vydržovatele školy, tedy pouhé prohlášení strany, odmítající svou platební povinnost; nař. výnos nemá tudíž povahu »rozhodnutí nebo opatření správního úřadu« ve smyslu § 2 zák. o ss, nýbrž má jen povahu prohlášení strany, právě tak, jako by tomu bylo, kdyby vydržovatelem školy byla osoba soukromá. Takovým prohlášením vzniká teprve spor, k jehož řešení však není příslušný nss.
Vzhledem k tomu bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 9096. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 492-494.