Č. 9349.

Pojištění pensijní: Podléhá rýsovač v železárně pensijní povinnosti pojistné?
(Nález ze dne 2. září 1931 č. 12578.)
Prejudikatura: Boh. A 457/20, 1666/22, 8169/29.
Věc: Báňská a hutní společnost v Brně (adv. Dr. Frt. Pauk z Brna) proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Opavě nevyhověla námitkám stěžující si společnosti, podaným proti výměru Pensijního ústavu Báňské a hutní společnosti v Brně, kterým Karel St. byl přijat od 1. března 1927 za člena tohoto ústavu, z těchto důvodů: Firma namítá, že Karel St. koná v jejích železárnách čistě manuelní práce, spočívající v tom, že naznačuje bílou zinkovou barvou nebo důlčíkem na jednotlivých odlitcích nebo výkovcích místa, která neodpovídají nákresu. Z konaného šetření jde však na jevo, že St., zaměstnaný v mechanickém oddělení železáren, vykonává práce rýsovače, spočívající v tom, že z dodaných mu výkresů v libovolném měřítku přenáší na jednotlivé pracovní kusy rozměry potřebné pro další jich zpracování soustružníky, hoblíři a j. Tuto práci dlužno hodnotiti jako převážně duševní, která zakládá pojistnou povinnost podle ustanovení § 1, 2. odst. písm. a) zák. o pens. pojištění. Odvolání, jež firma z tohoto rozhodnutí podala, min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo z důvodů uvedených v napadeném výměru.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Žal. úřad uznal postupem instančním K. St., rýsovače, zaměstnaného v podniku stěžující si společnosti, ve shodě s rozhodnutím první stolice, jejíž důvody převzal, za povinna pensijním pojištěním proto, že jeho práci dlužno hodnotiti jako práci převážně duševní.
Rozhodnutí tomu vytýká stížnost jednak vadnost, jednak nezákonnost. Vadnost řízení shledává v tom, že okolnosti, rozhodné pro posouzení otázky, zda činnost St.-ovu lze kvalifikovati jako převážně duševní, nebyly v řízení správním zjištěny, takže řízení jest neúplným. Stížnost v té příčině dovozuje, že činnost St.-ova skládá se ze dvou složek, totiž jednak z přenášení jednotlivých rozměrů podle výkresů na modely, jednak z natírání jich barvou a vyvrtávání jednotlivých důlků a rýh. Tato druhá činnost, jež jest ryze manuelní, časově převažuje dobu potřebnou k obstarávání výkonů spadajících do první složky zaměstnání St.-ova, kterážto okolnost v řízení správním; nebyla prý vůbec zjištěna.
Námitka tato jest bezdůvodná, neboť odporuje spisům. —
Pokud se týče rýsovačské činnosti St.-ovy v mechanickém oddělení železáren stěžující si společnosti, má žal. úřad za zjištěno, že zaměstnání St.-ovo spočívá v tom, že z dodaných mu výkresů v libovolném měřítku přenáší na jednotlivé pracovní kusy rozměry, potřebné pro jich další zpracování soustružníky, hoblíři a j. Tomuto zjištění nevytýká stížnost vadnost, nýbrž brojí jen proti hodnocení této činnosti jako převážně duševní. Jde tu tedy toliko o řešení otázky právní, zda totiž žal. úřad rýsovačskou činnost St.-ovu správně subsumoval pod ustanovení § 1 odst. 2 lit. a) pens. zák. č. 89/20.
Stížnost srovnává tuto činnost s činností rýsovačů ve strojírnách, jež byla uznána nálezy Boh. A 457/20 a 1666/22 za práci převážně duševní a zakládající pensijní povinnost pojistnou, a dovozuje, že činnost rýsovače ve strojírnách jest podstatně jednodušší než činnost rýsovače v hutích a že se v podrobnostech od ní podstatně různí. Kdežto rýsovač ve strojírně pracuje z největší části podle složitých výkresů, jichž přenášení na model vyžaduje přesných a složitých měření a výpočtů, jde v hutích pouze o jednoduché součástky, zhotovené podle jednoduchých, každému dělníku srozumitelných výkresů, při nichž přenášení jednotlivých rozměrů nevyžaduje složitého měření a výpočtů, nýbrž běží jen o zjištění a vyznačení dimensí, vnímatelných pouhými smysly. Ve většině případů jde o zhotovování reservních součástek podle vzoru bez výkresu. Součástky, zhotovované ve strojírnách, jsou každá jiná, v hutích jest však výroba sériová, takže měření podle výkresů, byť jednoduché, koná se jen jednou a přenáší se pak mechanicky na všechny výrobky další. Ve strojírnách nutno přihlížeti také k tolerančnímu systému, což vyžaduje zvláštní přesnosti a opatrnosti při měření, čehož při opravách modelů v hutích není. Těmito poukazy na rozdílnou činnost rýsovačů v strojírnách a v hutích snaží se stížnost dovoditi, že nelze oba druhy zaměstnanců klásti na roveň, a že v přenášení jednotlivých rozměrů na model rýsovačem v hutích nelze spatřovati více než činnost manuelní, byť kvalifikovanou.
Stížnosti nelze však dáti za pravdu. I když lze připustiti, že činnost rýsovačů ve strojírnách v podrobnostech se liší od činnosti, jakou vykonává v daném případě Karel St. podle zjištění žal. úřadu jako rýsovač v železárně stěžující si firmy, přece v podstatných bodech, které jsou kriteriem pro řešení otázky, jde-li o práci převážně duševní, jeho činnost s činností rýsovače ve strojírně se shoduje. Rýsovači ve strojírnách, jak v nálezech shora citovaných bylo vyloženo, přenášejí míry, označené ve výkrese, na projektovaný předmět důlkováním, t. j. vyrážením jemných důlků a linií na výrobku, a nepřenášejí výkres na výrobek způsobem mechanickým nebo chemickým, nýbrž měřením a počítáním, což jde zřejmě z toho, že rozměry bývají udány ve výkresích v číslicích. V podstatě tutéž práci koná i St. Stěžující si společnost sama již ve svých námitkách proti výměru pensijního ústavu uvedla, že St. jest zaměstnán tím, že bílou zinkovou barvou nebo důlčíkem naznačuje na jednotlivých odlitcích neb výkovcích místa, která neodpovídají nákresu. St. pak při svém výslechu uvedl, že přenášení rozměrů obstarává podle nákresů, v nichž rozměry jsou uvedeny v měřítku 1:5, 1:10, 1:20 atd. Z tohoto vylíčení činnosti St.-ovy vyplývá, že jeho činnost, spočívající v přenášení rozměrů z nákresů na zhotovený výrobek, také se neděje mechanicky, nýbrž že vypočtení rozměrů záleží v počítání míry uvedené ve výkresu, a že tedy táž kriteria, která vedla u činnosti rýsovačů ve strojírnách k uznání jejich činnosti jako práce převážně duševní, při níž přenášení výkresů na železo nekoná se cestou mechanickou nebo chemickou, objevují se také u činnosti St.-ovy. Na věci nemění nic okolnost, že práce rýsovačů v hutích jest snad jednodušší, neboť pensijní zákon neklade za podmínku práce převážně duševní, aby způsob činnosti byl složitější. Sejde vždy jen na povaze činnosti samé, která — jsou-li tu jinak dány znaky práce převážně duševní — může v konkrétním případě co do kvality, resp. kvantity výkonů vykazovati různé odstíny (srov. nál. Boh. A 8169/29). Nelze proto přisvědčiti stížnosti, spatřuje-li ve zjištěné činnosti St.-ově pouze činnost manuelní. Míní-li stížnost, že k ní stačí pouhé smyslové poznatky, nelze s ní souhlasiti, neboť charakteristická známka činnosti té jeví se v duševním zpracování smyslových poznatků na základě určitých odborných znalostí.
Pokud stížnost namítá dále, že natírání modelů bílou barvou a vyvrtávání důlků a rýh o sobě není činností duševní, nýbrž manuelní, jest tvrzení toto správné, leč stížnost přehlíží, že tyto fysické úkony, pokud je St. také provádí, slouží jen k tomu, aby zachytily výsledek jeho myšlenkové činnosti, tedy práce duševní, a jsou takto jen prostředkem k výkonu vlastní hlavní jeho práce, a nelze pak tyto složky celkové činnosti St.-ovy klásti proti sobě. Proto nebylo by ani vadou řízení, kdyby úřad nebyl trvání této, podle názoru stížnosti manuelní, práce zjišťoval. Těmito úvahami dospěl nss k úsudku, že nař. rozhodnutí není ani vadným ani nezákonným a zamítl proto stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 9349. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1048-1050.