Č. 9076.Občanství státní: * Osoba propuštěná z rakouského státního svazku podle § 2 patentu o vystěhování ze 24. března 1832 č. 2557 sb. zák. soud. ztratila rakouské státní občanství, i když nenabyla cizího státního občanství.(Nález ze dne 17. února 1931 č. 2716.)Prejudikatura: Boh. A 5335/26.Věc: Vojtěch L. v Bratislavě proti ministerstvu vnitra o státní občanství.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Žal. úřad vyslovil napadeným rozhodnutím v cestě instanční k žádosti st-lově za vydání osvědčení o čsl. státním občanství, že st-l není čsl. státním občanem dle bodu 1. § 1 úst. zák. č. 236/20 z důvodů uvedených v rozhodnutí 1. stolice, totiž proto, že dekretem okr. hejtmanství v Třebíči ze 3. července 1896, vydaným na základě výnosu mor. místodržitelství z 20. června 1896, byl spolu se svým otcem propuštěn z rakouského státního svazku, čímž pozbyl dle § 9 patentu o vystěhování z 24. března 1832 č. 2557 sb. zák. soud. rakouského státního občanství a dle § 15 zák. ze 3. prosince 1863 č.105 ř. z. zároveň dom. práva v T. a protože mu rak. státní občanství a dom. právo později znovu nebylo propůjčeno a ježto tudíž neměl v době od 1. ledna 1910 do převratu dom. práva v obci na území čsl. republiky. K námitce odvolání, že ani st-l ani jeho zesnulý otec nenabyli uher. státního občanství a tudíž neztratili v důsledku zmíněného propuštění z rak. státního svazku své rak. příslušnosti, ani domovského práva v T., vyslovil žal. úřad, že osoby, jimž na základě jejich vystěhování z Rakouska bylo vydáno propouštěcí osvědčení z rak. státního svazku, pozbyly po rozumu § 1 a 9 patentu o vystěhování tohoto státního občanství již důsledkem zmíněného osvědčení bez ohledu na to, zdali dosáhly zároveň cizí státní příslušnosti či nikoli.Stížnost k nss-u nepopírá propuštění z rak. státního svazku, tvrdí však, jak bylo tvrzeno i v odvolání, že předpokladem pro ztrátu státního občanství v důsledku propuštění ze státního svazku podle cit. patentu o vystěhování je nabytí cizího státního občanství. Otec st-lův nenabyl prý však cizího státního občanství a proto zůstal on i st-1 rakouskými státními občany. Nss nemohl dáti st-li v této příčině za pravdu.Podle § 1 uved. patentu pokládá se za vystěhovalce ten, kdo se odebere do cizího státu v úmyslu se nevrátiti. § 7 patentu, vypočítávaje jednání, ze kterých lze seznati úmysl se vystěhovati, označuje sub lit. c) a d) za jednání takové výslovně pětiletý, resp. 10letý nepřetržitý pobyt v cizině. Podle § 9 ztrácejí ti, kdož se s povolením vystěhovali, vlastnost rak. poddaných a nakládá se s nimi ve všech občanských a politických vztazích jako s cizinci.Z předpisů těchto ve spojení s ustanovením § 32 o. z. o., podle kterého ztráta státního občanství vystěhováním upravuje se zákony o vystěhování, vyplývá, že podle předpisů těch pozbývalo se rak. státního občanství propuštěním ze státního svazku a vystěhováním do ciziny bez ohledu na to, bylo-li nabyto cizího státního občanství čili nic. (Srov. nál. Boh. A 5335/25.)I jest svrchu uvedená námitka, která stojí na opačném stanovisku, bezdůvodná. Tím zároveň padá i výtka vadnosti řízení, že úřady nezjistily, že otec st-lův nestal se uher. státním občanem. Stížnost dále namítá, že ani rakouská, ani uher. předválečná, ani čsl. administrativní praxe neznají ztráty státního občanství v jednom státě bez získání státního občanství ve druhém státě. K tomu sluší podotknouti, že praxe taková, i kdyby tu byla, nemohla by nic změniti na zákonném ustanovení svrchu vylíčeném a zákonné ustanovení to zvrátiti. Pokud se pak st-l dovolává na podporu tohoto svého názoru čsl. zákonů a nařízení, činí tak neprávem, neboť v daném sporu jde o ztrátu státního občanství nastalou již v r. 1896, tedy dávno před účinností čsl. zákonů a nařízení. Jde tedy o ztrátu státního občanství nikoli čsl., nýbrž rakouského, již sluší posuzovati podle předpisů platných v uvedené době, t. j. dle býv. předpisů rakouských.