Č. 9312.

Zaměstnanci veřejní. — Legionáři: O významu legionářské doby služební při stanovení služebního pořadí státního úředníka.
(Nález ze dne 6. června 1931 č. 8937). Prejudikatura: Boh. A 3369/24, 4951/25.
Věc: Dr. Ludvík V. a spol. v P. proti ministerstvu železnic o služební pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle osobního výkazu JUDra Arnošta Ch. — zúčastněné strany — vstoupil JUDr Arnošt Ch. dne 29. prosince 1922 do služeb čsl. státních drah jako konceptní čekatel. Dnem. 1. července 1923 stal se železničním komisařem VIII. služ. třídy, s pořadím od 1. července 1918, týmž dnem (1. července 1923) byly mu přiznány požitky VII. služ. třídy, podle úředního věstníku min. železnic 11/1925 povýšen byl do VII. služ. třídy dnem 1. července 1923. Usnesením vlády z 26. dubna 1928 bylo Dru Ch. propůjčeno služební místo 5. platové stupnice v osobním stavu právních úředníků min. žel. s titulem vrch. min. komisař. Dosavadní jeho služební plat se tím nezměnil. V pořadovém seznamu státních úředníků min. žel. podle stavu z 31. prosince 1928, služební tř. I b) v 5. platové stupnici zařazen byl Dr. Ch. na místo 13. Ve svých stížnostech do tohoto zařazení Dra Ch. namítali st-lé, kteří byli zařazeni vesměs za Dra Ch., že se podle § 37 služ. pragm., resp. § 20 plat. zák. služební pořadí určuje délkou služební doby ztrávené ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice, a že Dr. Ch. jmenován byl do 5. platové stupnice dnem 26. dubna 1928, tedy později než st-lé. Pokud jde o Dra Vojtěcha V., poukazoval tento st-l na § 37 bod 4 služ. pragm. a tvrdil, že mu podle věku přísluší služ. pořadí před Drem Ch.
Nař. rozhodnutím nebyly stížnosti tyto uznány za odůvodněné. Rozhodnutí toto bylo v podstatě odůvodněno takto: Dr. Ch. konal službu v čsl. legiích. Podle zák. č. 462/19 a odst. 1. vl. nař. č. 151/20 počítá se služba ztrávená v čsl. legiích trojnásobně do služební doby rozhodné podle § 37 služ. pragm. pro určení služ. pořadí v příslušné hodn. třídě, (nyní platové stupnici) jmenováním nabyté. Takto započítatelná služba v legiích má platnost jako efektivní služba pragmatikální; to znamená, že doba této služby v legiích ztrávená se klade na roven době v příslušné platové stupnici skutečně ztrávené. Byl tedy § 37 služ. pragm. v tomto směru změněn, resp. doplněn, takže nelze se při stanovení služ. pořadí říditi jedině §em 20 plat. zák. a §em 37 služ. pragm., nýbrž i cit. ustanoveními o legionářích. Ježto st-lé k 31. prosinci 1928 ztrávili v 5. plat. stupnici dobu kratší, než činí doba započtená Dru Ch. do doby rozhodné pro určení pořadí, byli st-lé právem zařazeni za něho. Konečně odkázal žal. úřad na důvody nál. Boh. A 1631/22, 2091/23, 2553/23, v nichž nss zaujal stejné stanovisko.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Jak patrno ze znění nař. rozhodnutí, měl žal. úřad za to, že zůstal předpis § 37 služ. pragm. v doplnění, resp. změně, jaké se mu dostalo zák. č. 462/19 Sb. a čl. 1. nař. č. 151/20 nedotčen i za účinnosti § 20 plat. zák. a že proto sluší státnímu úředníku-legionáři, který nabyl jmenováním určité platové stupnice podle zák. č. 103/26, zhodnotiti při určení služebního pořadí v této platové stupnici jeho službu v čsl. legiích. Proti tomuto základnímu názoru žal. úřadu neformuluje stížnost řádně konkretisovaného stižního bodu. Naopak, st-lé stojí v tom směru na jedné linii se žal. úřadem, snaží se však z doslovu zák. č. 462/19 ve spojení s čl. 1 nař. č. 151/20 dovoditi, že žal. úřad nesprávně vyložil normy posléz uvedené. Mohl proto nss, který je podle §§ 5 a 18 zák. o ss vázán při své kognici na řádně konkretisované stižní body, zkoumati v rámci stížnosti toliko, zda výrok ten má oporu v předpisech, jichž se dovolal.
Stížnost to popírá a spatřuje nezákonnost v tom, že byla Dru Arnoštu Ch. započtena do doby rozhodné pro stanovení služ. pořadí v 5. platové stupnici státních úředníků min. žel. jeho služba legionářská, ačkoli služba legionářská mu byla zhodnocena do postupu platového a časového i do služ. pořadí již v jeho služebním poměru jako úředníka státních drah. Podrobněji odůvodňují st-lé námitku tuto tím, 1. že zákon (č. 462/19) chtěl poskytnouti legionářům výhody toliko v rozsahu v zákoně přesně vymezeném, a že nechtěl je přiznávati znovu jen z toho důvodu, že se změní služební poměr legionářův ke státu, ježto jinak by nastala nerovnost mezi legionáři a hromadění legionářských výhod, 2. že přijetím legionáře do služby u podniku čsl. státních drah je zkonsumován jeho nárok na přijetí do státních služeb pragmatikálních, stejně jako vzdáním se místa u čsl. státních drah vzdal se nabytých výhod, pokud by snad při jeho ustanovení ve státní službě se k nim nepřihlíželo.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Služba ztrávená v čsl. legiích se podle § 1 odst. 2 zák. č. 462/19 a podle čl. 1 vl. nař. č. 151/20 započítává legionářům bez rozdílu, ke které kategorii státních zaměstnanců náležejí, trojnásobně do služební doby podle § 37 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., rozhodné pro určení služ. pořadí v příslušné hodn. třídě jmenováním nabyté, dále pro postup do vyšších stupňů platových i do postupu časového, jakož i pro odůvodnění nároku na pensi a pro vyměření požitků pensijních.
Je sice pravda, že podle čl. 4 cit. vl. nař. č. 151/20, jehož se i stížnost dovolává, nutno u zaměstnanců v jiných veř. službách postupovati obdobně podle zásad uvedených ve čl. 1—3 cit. nař. Z toho však ještě neplyne, že při přechodu z těchto jiných služeb veřejných (na př. zemských, okresních, obecních nebo fondů veřejných — srov. § 4 odst. 1 lit. a) zák. č. 462/19) do služeb státních by legionáři v tomto novém služebním poměru nárok na výhody legionářské zásadně nepříslušel. Mluví-li čl. 1 vl. nař. č. 151/20 o trojnásobném zápočtu služby v čsl. legiích do služební doby rozhodné pro určení služ. pořadí podle § 31 služ. pragm., plyne z toho, že rozumí státními zaměstnanci jen zaměstnance, na které se předpis § 37 služ. pragm. vztahuje a tedy státní zaměstnance pragmatikální (viz čl. I. služ. pragm.). Služba úředníka státních drah je venkoncem služebním poměrem soukromoprávním (viz § 1 odst. 4 nař. č. 15/1927) a sluší proto pohlížeti na ustanovení úředníka toho státním úředníkem pragmatikálním jako na přechod z jiné služby veřejné do služby státní (srov. Boh. A 4951/25). Zákon č. 462/19 stanoví v § 1 odst. 2 zcela absolutně, že služba ztrávená v čsl. legiích počítá se všem legionářům trojnásobně do služby i do výslužby, aniž by rozlišoval, kdy služební poměr ve službách v § 1 odst. 1 uvedených byl založen a za jakých modalit byl založen. Zápočet legionářské doby do služby a výslužby jest tedy zásadně předepsán v každém případě ustanovení legionáře ve službách v § 1 odst. 1 zák. č. 462/19 uvedených, a není tedy zásadně vyloučen ani v tom případě, když legionář vzdav se některé ze služeb v § 1 odst. 1 cit. zák. uvedených, vstoupí do této služby znovu nebo vstoupí do některé jiné z těchto služeb, ať již bezprostředně či teprve později. V zákoně resp. cit. vl. nař. není ustanovení o tom, že legionářské výhody jsou zkonsumovány již tím, že že jednou byly přiznány v některém ze služebních poměrů v něm uvedených a nutno proto přepokládati, že nároky ty existují a musí býti zásadně přiznány, jsou-li dány podmínky pro uskutečnění jich. Za tohoto stavu práva nelze důvodně tvrditi, že by Dr. Ch. podle vl. nař. č. 151/20 na zápočet doby legionářské do doby rozhodné pro určení služ. pořadí v 5. platové stupnici v osobním stavu úředníků min. žel. nároku neměl, resp. že nárok jeho na výhody legionářské byl již v jeho služebním poměru jako úředníka státních drah zkonsumován. Dovolává-li se stížnost k vůli posílení svého stanoviska nálezu Boh. A 3369/24, sluší k tomu poznamenati, že šlo v případě řešeném nálezem tím o hodnocení legionářské služby pragmatikálního státního úředníka-legionáře, jemuž služba ta byla již honorována při určení služebního pořadí v pragmatikální službě v nižší skupině časového postupu a nižší hodn. třídě, při určování služ. pořadí ve vyšší hodn. třídě a vyšší skupině časového postupu. Šlo tedy v případě tom o skutkovou podstatu, jež se liší od případu tímto nálezem řešeného a nelze se proto důvodně dovolávati právního názoru vysloveného v nál. Boh. A 3369/24.
Stížnost dále namítá, že Dr. Arnoštu Ch. nebyla v 5. plat. stupnici státních úředníků započtena jeho legionářská léta pro zvýšení služného, čímž prý úřad projevil názor, že léta ta nemohou pro zvýšení jeho služného ve státní službě pragmatikální býti započtena, a ježto k době, která není započítatelná pro zvýšení služného, se podle § 20 odst. 2 plat. zák. nepřihlíží ani při určení služ. pořadí, byl prý nař. rozhodnutím porušen předpis § 20 odst. 2 plat. zák. — Ani tato námitka není důvodná.
Je sice pravda, že podle § 20 odst. (2) plat. zák. k době, která není započítatelná pro zvýšení služného, se nepřihlíží při určení služ. pořadí, leč dobou, která není započítatelná, rozuměti sluší dobu, která zásadně není způsobilá, aby byla pro zvýšení služného započtena, nikoliv však dobu, která sice způsobilou k zápočtu jest, která však ve skutečnosti — ať z toho, či onoho důvodu nebyla započtena. Takovou nezapočítatelnou dobu normuje vzhledem k ustanovení § 16 plat. zák. na př. předpis § 51 odst. 4, § 30 odst. 3, § 93 bod b) a j. služ. pragm. Ježto však doba služby legionářské vzhledem k předpisu § 1 zák. č. 462/19, čl. 1 vl. nař. č. 151/20 a § 142 odst. 1 plat. zák. pro postup do vyšších požitků zásadně započítatelnou jest, dovolává se stížnost předpisu § 20 odst. (2) plat. zák. neprávem a jest pro posouzení daného sporu zcela nerozhodno, zda Dru Ch. služba legionářská i v novém služebním poměru ve skutečnosti započtena byla či nikoli.

Citace:

č. 9312. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 965-968.