Č. 9287.

Pojištění nemocenské. — Řízení správní (Slovensko): Okresní úřad není příslušný rozhodovati meritorně o odvolání, podaném stranou přímo proti plat. příkazu nemoc, pokladny, vydanému podle § 41 zák. čl. XIX:1907 ve znění § 17 min. nař. č. 4790/1917.
(Nález ze dne 26. května 1931 č. 10059/29).
Věc: Firma »Magnesitový priemysel účastinná spoločnost« v Bratislavě proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojistné příspěvky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Proti platebnímu příkazu okresní dělníky pojišťující pokladny v R. z 20. července 1925, jímž byla stěžující si společnost vyzvána, aby do 8 dnů zaplatila dlužné nemocenské pojistné příspěvky v částce 14490 Kč 91 h s úroky z prodlení, odvolala se st-lka k okr. úřadu v Rim. Sobotě, který výměrem ze 17. září 1925 odvolání to z důvodů věcných zamítl. Na další odvolání stěžující si společnosti zrušilo min. soc. péče nař. rozhodnutím tento výměr okr. úřadu pro nepříslušnost, ježto nebylo provedeno předepsané řízení podle § 41 zák. čl. XIX: 1907 ve znění §§ 17 a 18 nař. č. 4790/1917, podle něhož může zaměstnavatel podati proti platebnímu příkazu nemocenské pojišťovny během 8 denní lhůty rozklad, o podaném rozkladě mělo rozhodnouti předsednictvo (správa) pokladny a teprve rozhodnutím předsednictva (správy) neuspokojený zaměstnavatel mohl podati námitky během zákonné lhůty 15 denní, o nichž teprve byl oprávněn rozhodovati příslušný správní úřad politický I. stolice.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí: A) že porušilo zákon tím, že zrušilo výměr okr. úřadu a nerozhodlo in merito, B) in eventum, kdyby námitka ad A) nebyla uznána důvodnou, že nezákonnost a vadnost řízení spočívá v tom, že min. v nař. rozhodnutí neučinilo disposic o tom, co mají činiti podřízené úřady, aby straně byla poskytnuta možnost pokračovati dále ve sporu.
Námitku A) rozvádí stížnost takto:
V době vydání plat. rozkazu č. 4822/24 neměla okresní dělníky pojišťující pokladna v R. předsednictva, toto bylo podle § 204 stanov Zem. úřadovny pro dělnické pojištění na Slov. nahraženo vládním komisařem jako zástupcem Zem. úřadovny, cit. platební rozkaz tento vládní komisař spolupodepsal, takže spis ten představuje i stanovisko předsednictva a činí proto zbytečným rozklad k předsednictvu. Že pokladna na tento rozklad nereflektovala, zřejmo i z právního poučení připojeného platebnímu výměru, že z něho lze podati »apelaciu«, což je přece jiný opravný prostředek, nežli rozklad. Je tedy dle názoru stížnosti nesprávným stanovisko žal. úřadu, že výroku okr. úřadu nepředcházelo rozhodnutí předsednictva pokladny. — Názoru stížnosti nelze přisvědčiti. Není o tom sporu, že v daném případě byl okr. úřadem instančně a věcně přezkoumán plat. příkaz pojišťovny, vydaný podle § 41 zák. čl. XIX/1907 ve znění § 17 min. nař. č. 4790/1917. Podle § 18 cit. nař. může proti plat. příkazu zaměstnavatel podati během 8 dnů od doručení rozklad u okresní pojišťující pokladny, která výměr vydala; v zákonné lhůtě podaný rozklad má odkladný účinek na exekuci. O rozkladě rozhodne předsednictvo pokladny během 15 dnů. Rozhodnutím předsednictva o rozkladě vydaným neuspokojený zaměstnavatel může během 15 dnů od doručení podati námitky k průmyslové vrchnosti I. stupně. Ustanovení to jest jasné a jednoznačné. Podle něho je průmyslová vrchnost (okr. úřad) povolána instančně přezkoumati teprve rozhodnutí předsednictva pokladny o rozkladě.
Podle spisů o opravném prostředku zaměstnavatelově proti cit. plat. příkazu pokladny předsednictvo pokladny jako o rozkladě nerozhodovalo, nýbrž předložilo jej okr. úřadu, jenž o něm rozhodl přímo. K tomu však podle cit. § 18 okr. úřad kompetentním nebyl; právem proto žal. úřad z podnětu odvolání strany tento nulitní akt nepříslušného a jemu podřízeného správního úřadu odstranil.
Nemá-li však cit. § 18 ustanovení, jež by připouštělo úchylku od stanoveného pořadu stolic, nemůže tento kogentní normou určený pořad modifikovati a zkrátiti ani okolnost stížností namítaná, že předsednictvo pokladny nebylo ustaveno a že jeho agendu obstarával vládní komisař, ani okolnost, tvrzená stížností, že plat. výměr pokladny vládní komisař spolupodepsal, ani konečně nepřesné právní poučení tomuto plat. výměru připojené. Zákon činí kompetenci správních instancí závislou na tom, aby plat. výměr pokladny k rozkladu strany, tedy přihlížejíc k jejím skutkovým i právním námitkám, přezkoumala pokladna sama (předsednictvo), což se v daném případě nesporně nestalo.
K námitce uvedené shora sub B, že žal. úřad se neměl omeziti na prosté zrušení výměru okr. úřadu pro zmatečnost, nýbrž měl zároveň určiti, co se ve věci má státi dále, třeba uvésti toto: Shledalo-li min. soc. péče, k němuž se spor dostal následkem podaného opravného prostředku, že napadené rozhodnutí podřízeného správního úřadu trpí zmatkem, mělo zajisté povinnost vysloviti nulitu tohoto správního aktu. Odstraněním tohoto aktu odpadl však podklad pro jeho instanční rozhodování o jakýchkoli otázkách vlastního sporu se dotýkajících, zejména nemohl autoritativním způsobem vysloviti, co se má státi s odvoláním strany z plat. příkazu pokladny, jež u okr. úřadu důsledkem zrušení jeho výměru se nalézá dosud nevyřízené. To zřejmě nahlíží i stěžující si strana, nevytýkajíc, že žal. úřad po této stránce nevydal judikujícího výroku, a postrádajíc jedině, že neučinil disposic o tom, co mají činiti podřízené úřady, čili že nedal podřízeným místům direktiv, jak mají dále postupovati. Vydání takovýchto disposic mohlo by míti pouze povahu interního pokynu, který dává nadřízený úřad úřadu podřízenému mocí svého práva dohlédacího. Na zákrok takový nepřísluší však straně nárok, stihatelný před nss-em (srov. Boh. A 71/19, 103/19, 1577/22, 5104/25, 5748/26 a j.). Stížnost se ještě zabývá domněle nesprávným právním poučením, jež bylo připojeno k plat. příkazu č. 4822/24, a jeho významem a dále dovozuje, že stěžující si strana své odvolání dtto 29. července 1925 z tohoto plat. příkazu podala u nemoc, pokladny, resp. jejím prostřednictvím, takže vyhověla předpisu cit. § 18 a pokladna měla ono odvolání vyříditi jako rozklad. Obsahem a významem zmíněného poučení a otázkou, zdali odvolání, o němž nepříslušně rozhodl okresní úřad, jest považovati za rozklad čili nic, nezabýval se žal. úřad — a to právem, jak shora dovoženo —, omeziv se v odůvodnění nař. rozhodnutí konstatovati předpisy kompetenční a jich porušení okr. úřadem. Míjí se proto tyto vývody stížnosti cíle, nepostihujíce podstaty nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 9287. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 915-917.