Č. 9183.

Učitelstvo: Jak může uchazeč o místo učitelské podati žádaný průkaz o svém čsl. stát. občanství.
(Nález ze dne 10. dubna 1931 č. 5579.)
Věc: Jindřiška W. v J. a Ústřední spolek německých učitelek v Čechách (adv. Dr. Arn. Schwarz z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o obsazení místa řídícího učitele.
Výrok: Stížnost, pokud je podána jménem Ústředního spolku německých učitelek v Čechách, odmítá se jako nepřípustná, jinak se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na obecné škole smíšené v J. byl vypsán konkurs na místo řídícího učitele a to podle vyhlášky uveřejněné v Prager Abendblattu z 11. října 1927 s volnou kompetencí a ustanovením, že žádost, doloženou osobním výkazem a dokladem o státním občanství, jest podati do 15. listopadu 1927 u ošv-u v M. O vypsané místo ucházel se mimo jiné řídící učitel Josef S., narozený v roce 1882, mající služební dobu 31 roků, 1 měsíc a kvalifikaci velmi dobrou, a st-lka Jindřiška W., narozená 1890, mající služební dobu 17 roků a 2 měsíce, s kvalifikací rovněž velmi dobrou. Zvláštní doklad o státním občanství při žádosti Josefa S. přiložen nebyl, byl však předložen dodatečně. Ošv v M. presentoval na vypsané místo Jindřišku W., poněvadž žádost nejstaršího uchazeče Josefa S. nevyhovuje konkursním podmínkám. Avšak zšr v Praze rozhodnutím z 9. března 1928 volbu tuto podle § 12 zák. z 19. prosince 1876 č. 86 z. z. nepotvrdila, poněvadž byl pominut služebně starší a velmi dobře kvalifikovaný uchazeč Josef S., což odporuje čl. IV. zák. č. 306/20. Proti tomuto rozhodnutí podal ošv odvolání k min. škol. Odvolání bylo však rozhodnutím min. škol. z 2. května 1928 zamítnuto.
Na to vykonal ošv presentaci novou a presentoval Josefa S. Zšr výnosem z 20. června 1928 presentaci potvrdila. O tom byla také zpravena st-lka s tím, že jí přísluší právo odvolání k min. St-lka také odvolání podala, uvádějíc, že S. nesplnil včas, totiž do uplynutí konkursní lhůty požadavek konkursní, aby totiž předložil doklad o svém čsl. státním občanství, pročež k jeho žádosti nemohlo býti přihlíženo.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako neodůvodněné, ježto presentovaný uchazeč vykazuje při předepsané služební kvalifikaci (velmi dobré) větší služební stáří než st-lka a volba jeho tudíž odpovídá ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20 a prov. výn. k němu z 31. prosince 1920 č. 40897. K vývodům stížnosti, min. zároveň podotklo: Třebaže dlužno zásadně uznati požadavek předložení průkazu o státním občanství, obsažený v konkursní vyhlášce, za přípustnou podmínku konkursní s příslušnými z ní se zásadně podávajícími důsledky, nelze nicméně shledati, že by nesplnění, resp. opožděné splnění této podmínky mohlo býti důvodem preterování určitého uchazeče, jak má za to stížnost, je-li jeho tuzemské státní občanství jinak nesporné, jak tomu bylo v daném případě. Z účelu oné podmínky — zabrániti přesným zjištěním státního občanství jednotlivých uchazečů volbě uchazeče, tuzemského státního občanství nemajícího — se podává, že formální trvání na podmínce té míjí se s účelem tam, kde státní občanství jest nesporno. Že by v daném případě tuzemské státní občanství uchazeče S. bylo sporným, stížnost ostatně nevytýká, a min. škol. neshledalo, že by vzhledem k předpisu § 1 bodu 1 ustanovení úst. zák. č. 236/20 mohlo býti tuzemské státní občanství jmenovaného bráno v pochybnost. Ostatně z náležitě ověřeného osobního výkazu st-lova bylo zřejmo, že byl od roku 1907 ustanoven zšr-ou definitivním učitelem v jejím obvodu, nabyl tedy v místě svého ustanovení domovského práva po rozumu příslušných předpisů o právu domovském (§ 10 zák. č. 222/1896 ř. z.), z čehož se se zřetelem k shora dotčenému předpisu § 1 bodu 1 cit. zák. podávalo, že jest tuzemským státním občanem, a tím podával se nepřímo i průkaz o jeho občanství. Z uvedeného plyne, že v postupu školních úřadů při obsazování hořejšího místa nelze shledati nezákonnost.
Proti tomuto rozhodnutí jest podána stížnost jednak Jindřiškou W., jednak Ústředním spolkem německých učitelek v Čechách, O stížnosti uvážil nss takto:
I. Pokud jest stížnost podána Ústř. spolkem něm. učitelek v Čechách, uznal ji nss nepřípustnou podle §§ 2 a 5 zák. o ss, poněvadž jmenovaný spolek nepodal proti rozhodnutí zšr-y z 20. června 1928 odvolání k min.; odvolání podala naopak jen Jindřiška W. a jen o jejím odvolání bylo nař. rozhodnutím rozhodnuto; nař. rozhodnutí nebylo tedy vůbec vydáno proti stěžujícímu si spolku. Mimo to nemohlo by nař. rozhodnutím býti zasaženo do práv stěžujícího si spolku, poněvadž spolek sám nemá právo na účast při obsazovacím řízení stran sporného místa učitelského a není také ani oprávněn, aby tu vystupoval jako representant st-lky W., po případě jiné v řízení zúčastněné strany.
II. Pokud je však stížnost podána Jindřiškou W., uznal ji nss bezdůvodnou.
Mezi stranami není sporu o tom, že uchazeči S., pakli k jeho žádosti sluší vůbec bráti zřetel, náleží podle zásad, vyslovených v čl. IV zák. č. 306/20, přednost před st-lkou; stejně není na sporu, že v konkursu, kterým sporné místo bylo vypsáno, bylo stanoveno, že žádosti jest doložiti dokladem o státním občanství žadatele, a že žadatel S. zvláštní doklad takový ke své žádosti nepřiložil ani doklad takový do uplynutí konkursní lhůty nedodal, nýbrž že zvláštní doklad takový předložil dodatečně až po uplynutí konkursní lhůty. Stížnost také nepopírá, že žadatel S. je a také v době konkursu byl čsl. státním občanem. Spor je jenom o to, zda okolnost, že žadatel S. ke své žádosti nepřiložil zvláštní doklad o státní příslušnosti, resp. že doklad ten předložil až po konkursní lhůtě, má za následek, že k jeho osobě při obsazení sporného místa nelze vůbec přihlížeti.
Nss neshledal v daném případě za potřebné, zabývati se otázkou, zda konkursní požadavek shora zmíněný sluší pokládati za takový, jehož nesplnění zbavuje žadatele účasti při obsazovacím řízení, ani zda by nedostatek žádosti po této stránce mohl býti dodatečně — po uplynutí konkursní lhůty — sanován; otázkami těmito se nss nezabýval z těchto důvodů:
V daném případě bylo v konkursu podle jeho znění, uveřejněného v časopise Prager Abendblatt z 11. října 1927, toliko stanoveno, že »žádosti kolkované a doložené ověřeným osobním výkazem a dokladem o státním občanství« jest služební cestou podati u ošv-u v M. do 15. listopadu 1927 včetně. V konkursu nebylo tedy ustanoveno, jakým způsobem sluší tuzemské státní občanství doložiti, zejména nebylo žádáno, aby se tak stalo zvláštní veřejnou listinou, poskytující plný důkaz státního občanství, obzvláště snad osvědčením, vydaným podle vyhlášky min. vnitra z 15. prosince 1926 č. 225 Sb.; bylo tedy podle konkursu možno, aby uchazeč hleděl doložiti svoje státní občanství také jiným způsobem, a bylo patrně ponecháno posouzení školských úřadů, který doklad budou podle okolností konkrétního případu pokládati za dostatečný.
St-lka doložila podle údajů své žádosti ze dne 25. října 1927 svoje státní občanství domovským listem; proti tomuto způsobu doložení tuzemského státního občanství st-lčina nebyly školskými úřady činěny námitky, ač přec domovský list dosvědčuje podle § 32 zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. toliko domovskou příslušnost, nikoli však příslušnost státní a ač — třebas domovská příslušnost podle § 2 téhož zák. předpokládá státní příslušnost — vzhledem k nynějším předpisům o státním občanství (srv. hlavně úst. zák. č. 236/20) divergence mezi domovskou příslušností obcí osvědčenou a mezi skutečným občanstvím státním a z toho plynoucí příslušností domovskou jsou možný a v praxi také velmi častý.
Uchazeč S. doložil však svoji žádost ověřeným osobním výkazem, ze kterého bylo patrno, že byl od roku 1907 nepřetržitě definitivním učitelem v tuzemské obci, že tedy také od roku 1907 nepřetržitě měl podle § 10 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. domovské právo v tuzemské obci. Poněvadž pak podle § 1 bodu 1 cit. úst. zák. č. 236/20 »státními občany čsl. jsou osoby, které nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě mají dom. právo v území někdejšího mocnářství Rak. uher., jež náleží nyní Čsl. republice«, nelze shledati, že by shora uvedený osobní výkaz st-lův nemohl pojmově sloužiti za doklad pro tuzemské státní občanství žadatele Josefa S. a že by tedy žadatel, přiloživ své žádosti osobní výkaz, dosvědčující shora zmíněná data, nebyl vyhověl shora uvedenému požadavku konkursu. Tomu není na překážku, že konkurs podle svého shora uvedeného znění žádal osobní výkaz a doklad o státním občanství, poněvadž tímto zněním není vyloučena možnost, aby doklad o státním občanství byl podle okolností případu a zřetelem na normy upravující státní občanství opatřen právě již osobním výkazem.
Již z uvedených úvah nelze tudíž shledati nezákonnost nebo vadnost ve stanovisku žal. úřadu, podle něhož neměl žadatel S. zůstati při obsazování sporného místa mimo úvahu; ale pak není také nezákonným porušením práv st-lčiných, podávajících se ze čl. IV zák. č. 306/20, když sporné místo bylo obsazeno uchazečem S., který při služebním stáří větším vykazuje kvalifikaci velmi dobrou. —

Citace:

č. 9183. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 691-694.