Č. 9173.

Pojištění pensijní: Podléhá »myslivec« na najaté honitbě pensijnímu pojištění?
(Nález ze dne 7. dubna 1931 č. 7882/30.)
Prejudikatura: Boh. A 2772/23, 2773/23, 2942/23, 2977/23.
Věc: Antonín H. ve F. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 13. listopadu 1924 uznal všeobecný pensijní ústav v Praze Antonína H. povinným pensijním pojištěním v jeho zaměstnání v honebním revíru Viktora Pf. v M. v době od 1. dubna 1923 do 20. září 1924. V námitkách brojil Viktor Pf. proti pojistné povinnosti Antonína H. Po provedeném šetření zsp v Praze vyhověla rozhodnutím ze 16. června 1926 těmto námitkám a vyslovila, že Antonín H. nepodléhal v době od 1. dubna 1923 do 20. září 1924 pensijnímu pojištění. Další odvolání Antonína H. zamítlo min. soc. péče nař. rozhodnutím z těchto důvodů: »Práce, které Antonín H. na honitbě Viktora Pf. jako myslivec dle vlastního vylíčení ve sporné době vykonával, nelze považovati ani za práce převážně duševní, třebas vyžadovaly určitých znalostí a zkušeností odborných, ani za dozorčí ve smyslu § 1 odst. 2 lit. a) pens. zák. a nelze je též hodnotiti jako práce kupecké nebo vyšší nekupecké ve smyslu § 1 odst. 2 lit. b) pens. zák. Práce ty nezakládají tudíž podle § 1 odst. 1 pens. zák. pojistné povinnosti. Pokud Antonín H. vedle svých vlastních prací dozíral dle vlastního tvrzení také k pracím hajného Z. a později Zik., nelze tento dozor kvalifikovati jako pravidelný dozor k pracím jiných osob ve smyslu § 1 odst. 2 lit. a) pens. zák., ježto se dozorem tím činnost jeho podstatně nevyčerpávala.«
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí jen nezákonnost, kterou spatřuje v mylném výkladu § 1 zák. č. 89/20. Rozvádějíc námitku nezákonnosti, vyslovuje stížnost mimo jiné právní názor, že rozhodujícím je, může-li práce st-lem konané konati každý dělník neb nádeník bez odborných vědomostí, či je-li k pracím těm potřebí odborného vzdělání a rovná-li se práce ta aspoň práci zaměstnance v krámě kupeckém. Avšak okolnosti, kterých se stížnost v této námitce dovolává, jsou pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí bez právního významu. Stížnost má patrné na mysli ustanovení § 1 odst. 1 cit. zák., které vykládá si tak, že podle něho nepodléhají pens. pojištění jen osoby, které konají práce naprosto nekvalifikované, kdežto všechny jiné osoby, konající práce jakkoli kvalifikované, pensijnímu pojištění podléhají. Nss však vyslovil již v četných nálezech (srov. na př. Boh. A 2942/23, 2772/23 a j.) právní názor, že zákon č. 89/20 v § 1 odst. 1 slovem dělník nerozumí jen síly nekvalifikované, a judikuje ustáleně, že pro otázku pensijního pojištění je jedině rozhodujícím, koná-li osoba, o niž jde, práce takové, které uvedeny jsou v odst. 2 cit. paragrafu. Podléhá tedy pensijnímu pojištění podle cit. zák. zaměstnanec, který vykonává převážně duševní práci, nebo k pracím jiných osob pravidelně dozírá (lit. a), nebo vykonává kupecké po případě vyšší nekupecké služby ve smyslu zák. č. 20/10 (lit. b). Dle § 44 j. ř. odkazuje nss na nál. Boh. A 4470/25. Je-li rozhodným jen toto kriterium, pak bez rozhodujícího právního významu jsou jak titul onoho zaměstnance, tak jeho předběžné vzdělání i výše jeho platu a pokud stížnost ze skutečností těch dovozuje, že st-l pensijnímu pojištění podléhal, nelze jí dáti za pravdu.
Žal. úřad tedy zcela správně zkoumal, lze-li činnost st-lovu subsumovati pod některou z činností uvedených pod lit. a) a b) odst. 2 § 1 cit. zák. Zodpověděl otázku tu záporně. Pokud vyslovuje, že práce st-lovy nelze hodnotiti jako práce kupecké neb vyšší nekupecké ve smyslu lit. b) cit. ustanovení, nemá stížnost proti výroku tomu stížního bodu podle § 18 zák. o ss formulovaného. Stížnost netvrdí, že st-l nějaké kupecké neb vyšší nekupecké služby konal, a že by tedy výrok úřadu po té stránce byl nezákonný. Srovnává jen práce st-lovy s pracemi písařky na stroji a službou pokladní v kupeckém krámě a dovozuje, že práce st-lova pokud se týče složky duševní práce a potřebného předběžného vzdělání nad práce ony vyniká. To ovšem je lhostejno, netvrdí-li stížnost, že činnost st-lova byla kupeckou neb vyšší nekupeckou.
Žal. úřad vyslovuje dále, že činnost st-lova nebyla ani činností dozorčí ve smyslu § 1 odst. 2 lit. a) a to proto, ježto činnost st-lova nevyčerpávala se dozorem nad prací jiných osob. Po té stránce vyslovil nss opětně, že toto ustanovení zákona má na mysli ony zaměstnance, jejichž činnost se v podstatě nevyčerpává v tom, že přímo dozírají k jiným osobám pracujícím a přičiňují se k tomu, aby tyto konaly práce jim svěřené tak, jak je konati mají (viz nálezy 2942/23, 2773/23, 2772/23). Stejně vykládá ustanovení to žal. úřad. Omezuje-li se stížnost na tvrzení, že st-l měl i dozor nad hajnými Z. a Zik., dodávajíc v souvislosti s tvrzením tím, že hlavní obor působnosti st-lovy spočíval v odborném pěstování zvěře, je zřejmo, že tvrzením tím nemůže dovoditi nezákonnost nař. rozhodnutí v tomto bodě, když chybí tu rozhodný moment, aby se činnost st-lova tímto dozorem vyčerpávala. Že by st-l podléhal ve smyslu tohoto ustanovení pensijnímu pojištění proto, poněvadž st-l konal práce, které pravidelně v najatém revíru konají hajní a § 1 v odst. 2 pod lit. b) výslovně hajné pensijní povinnosti podrobuje, stížnost netvrdí.
Žal. úřad neuznal činnost st-lovu ani za činnost převážně duševní, a také tento výrok stížnost napadá, vytýkajíc nesprávné hodnocení st-lovy činnosti po stránce právní. Po stránce skutkové vychází žal. úřad z vlastního udání st-lova, že pěstoval zvěř, chránil revír před pytláky, hubil škodnou, cvičil lovecké psy v revíru, který měl jeho zaměstnavatel najatý, tedy ze skutkové podstaty nesporné. Stížnost míní, že činnost ta je činností převážně duševní a to proto, poněvadž st-l nekonal žádné práce manuelní, poněvadž k jejímu konání potřeboval odborných vědomostí a při výkonu práce té nezbytně musel mysliti a jedině duševní činnost při výkonu činnosti té byla rozhodující.
Nss ani v tomto bodě neuznal stížnost důvodnou. Bez myšlenkových postupů nelze si představiti vůbec žádnou práci, má-li býti konána tak, jak se konati má. Tvrdí-li st-l, že nekonal manuelní práci, přehlíží, že vedle práce duševní stavěti je práci fysickou, která v jistém smyslu je pojmem širším, než manuelní. A tu nemůže přece býti pochybnosti o tom, že st-l konaje své práce, musel procházeti územím, na němž byla honitba jeho zaměstnavatele, musel pátrati, t. j. dívati se po zvěři, pěstování zvěře zajisté vyžaduje také práce fysické; nutno jí v zimě nositi zásyp. Není jistě pochybnosti o tom, že měla-li činnost st-lova míti žádaný výsledek, t. j. měl-li revír jeho zaměstnavatelem pachtovaný býti v pořádku, musil st-l míti určitou míru znalosti a zkušenosti v pracích jím konaných, které konati musel po bedlivé snad úvaze. Ale tyto momenty — pozornost, obratnost a zkušenost, mohou býti podkladem jen pro roztřídění zaměstnanců co do stupně kvalifikace, nikoli však podkladem pro rozlišeni práce v podstatě převážně fysické od práce převážně duševní (sr. Boh. A 2977/23). Proto neshledal nss důvodnými ani námitky, které stížnost vznáší proti hodnocení činnosti st-lovy s hlediska práce převážně duševní.

Citace:

č. 9173. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 670-672.