Č. 9336.

Pozemková reforma: Je stpú příslušný zříci se jménem státu práv zajištěných knihovně na nemovitostech, na nichž byla provedena pozemková reforma?
(Nález ze dne 20. června 1931 č. 7974/30.)
Věc: Josef L. v L. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o svolení k výmazu omezení ve vložce č. ... poz. knihy L. Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká zákazu zcizení pozemků a povinnosti přijmouti od stpú-u směnou jiné pozemky, zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Podáním ze 3. prosince 1929 žádal st-l, aby se obvodová úřadovna stpú-u v Praze vzdala práv, vzcházejících z obmezení jeho vlastnictví podle § 22 zák. č. 318/19 ve znění jeho II. a III. novely, knihovně poznamenaných na pozemcích č. kat.... v L. a to: zákazu zcizení pozemků po dobu deseti let bez svolení stpú-u, závazku podrobiti pozemky úřednímu zcelovacímu řízení a povinnosti přijmouti od stpú-u místo zabraných pozemků jiné v stejné hodnotě. — Nař. výměrem prohlásil stpú, že není kompetentní k meritornímu vyřízení této žádosti. Uvedl, že omezení soudem do knih pozemkových vložené nemůže k žádosti vlastníkově dáti knihovně vymazati a doložil, aby se v této věci obrátil na příslušný soud.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
St-l žádal, aby stpú se zřekl práv, vzcházejících z obmezení, poznamenaných na st-lových nemovitostech, a vydal mu prohlášení k tomu potřebné. Žal. úřad zamítl žádost tu z důvodu, že není kompetentní k jejímu vyřízení, t. j. meritem jejím vůbec se nezabýval, maje za to, že brání mu v tom nedostatek vlastní kompetence. Může tedy jedině otázka příslušnosti žal. úřadu k věcnému vyřízení oné žádosti býti předmětem kognice nss-u.
Nař. rozhodnutí uvádí, že stpú nemůže omezení soudem do knih pozemkových vložená dáti knihovně vymazati a poukazuje st-le na soud. Z nař. rozhodnutí není zcela nepochybně jasno, zda důvodem, proč se žal. úřad meritem žádosti neobírá, je jinak nepochybně správný názor, že k provedení výmazu knihovní poznámky je příslušný jen soud. Leč i kdyby tento názor byl býval důvodem, proč úřad měl se za nepříslušný, muselo by nař. rozhodnutí býti také zrušeno pro nesprávné právní posouzení žádosti st-lem podané, který přece nepodal u stpú-u návrh, aby tento úřad omezení ona z pozemkových knih vymazal, nýbrž zřejmě žádal, aby se stpú práv z omezení těch vyplývajících vzdal a o tomto vzdání vydal mu prohlášení. Nař. rozhodnutí není však tak jednoznačné, že by svrchu uvedené věty musely býti pojímány jako odůvodnění výroku o nepříslušnosti. Mohou býti stejně pokládány za pouhý projev nazírání žal. úřadu na způsob, jakým by st-l snad postupovati mohl. Proto zabýval se nss otázkou, zda stpú právem vyslovil, že je nepříslušným věcně vyříditi žádost st-le, aby vzdal se práv vzcházejících z obmezení na vlastnictví st-le v pozemkové knize poznamenaných.
Nss nesdílí názor stížnosti, že kompetenci stpú-u k věcnému vyřízení této žádosti lze dovoditi z ustanovení zák. č. 330/19, zejména jeho § 7. Z ustanovení zákona toho plyne jen, že stpú zastupuje stát co do všech práv a závazků, vzniklých prováděním zákonů o zabrání velkého majetku pozemkového (§ 4) a činí opatření a rozhoduje ve věcech upravených zákonem záborovým nebo zákony, jež budou vydány k jeho provedení a doplnění, mimo určité výjimky (§ 7). Omezení, o která v daném případě jde, nemají svůj původ v zákonu záborovém neb v zákonech k jeho provedení neb doplnění vydaných, nýbrž v zákoně o zajištění půdy drobným pachtýřům, který třeba sleduje cíl reformovati pozemkové vlastnictví, přece není zákonem o zabrání velkého majetku pozemkového a nebyl vydán k provedení neb doplnění zákona záborového.
Ale stížnost dále dovozuje, že stpú byl proto příslušný k věcnému rozhodnutí o žádosti st-lově, poněvadž je nositelem práv, jež z oněch omezení vyplývala. O této námitce uváženo toto:
Šlo o poznámky, jež v důsledku § 22 zák. 118/19 ve znění novel z. č. 311/20 a 166/21 jsou na majetku st-lově poznamenány. Obsah jejich je tento: 1. že jest st-li dovoleno pozemky ty mezi živými do 10 let zciziti jen se svolením stpú-u; 2. že st-l je zavázán podrobiti nabytý pozemek úřednímu zcelovacímu řízení; 3. že st-l je povinen přijmouti za určitých podmínek místo pozemků těch jiné pozemky nabídnuté mu stpú-em.
Z obsahu toho jest patrno, že, pokud jde o bod 1 a 3, jde o oprávnění stpú-u. Vyplývají-li z těchto omezení práva pro stpú, pak plyne z povahy věci, že není-li positivního ustanovení zákona, které by jinému: úřadu kompetenci přiznávalo, je to stpú, který je povolán a příslušný rozhodovati o žádosti u něho vznesené, aby zřekl se práva plynoucího, pro něho z poznámek pod bodem 1 a 3 uvedených. Odmítl-li tak učiniti pro svoji nekompetenci, je nař. rozhodnutí po této stránce zbudováno na mylném právním názoru a bylo je zrušiti v těchto bodech pro nezákonnost.
Ohledně bodu 2. — podrobení úřednímu zcelovacímu řízení — nelze však říci, že z poznámky té plynulo nějaké výhradně právo žal. úřadu, že by on byl nositelem práva z obmezení toho vyplývajícího a padá zde tedy i druhý stížností uplatněný důvod pro kompetenci žal. úřadu. Na nějaké ustanovení zákona — kromě neprávem dovolaného zák. č. 330/19 —, z něhož by plynulo, že o podrobení pozemku zcelovacímu řízení oprávněn je rozhodovati stpú, se stížnost nedovolává a také by se ho dovolati nemohla, poněvadž stpú-u oprávnění takové nikde dáno nebylo. Nelze ho dovoditi ani z § 21 příd. zák., kde se sice mluví o zcelování a zcelovacím plánu, ale který se týká jen půdy stpú-em přidělené, o kterou zde však nejde. Proto po té stránce právem úřad žal. prohlásil se za nepříslušný a bylo v tomto bodě stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 9336. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1015-1017.