Č. 9319.

Stavební právo. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: * Nájemník v budově, ohledně níž bylo vydáno stavebně policejní opatření podle § 119 stav. ř. pro Prahu, nemá postavení procesní strany ani v exekučním řízení směřujícím k provedení tohoto opatření.
(Nález ze dne 12. června 1931 č. 7794).
Prejudikatura: Boh. A 1568/22, 5410/26.
Věc: Václav Č. v P. proti ministerstvu vnitra o exekuci stavebně- policejního příkazu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. m. Prahy z 20. dubna 1925 bylo uloženo Anně B., majitelce domu čp. ... v Praze VIII., podle § 119 stav. řádu pro Prahu, aby předpecí pekárny používané za byt nájemníkem Václavem Č., dnešním st-lem, vyklidila a odevzdala svému účelu a aby zazděním dosavadních dveří za krámem oddělila pekárnu od místností obytných. Exekuční provedení tohoto příkazu bylo nařízeno výměrem téhož magistrátu z 30. prosince 1926 na náklad a nebezpečí jmenované majitelky domu. Dne 20. ledna 1927 bylo předpecí přes protest st-lův vyklizeno a klíč od uzamčené místnosti byl odevzdán majitelce domu.
Rozhodnutím zsp-é v Praze z 24. ledna 1928 byl na stížnost podanou st-lem posléz uvedený výměr magistrátu hl. města Prahy z 30. prosince 1926 zrušen a exekuce podle něho provedená byla prohlášena za neplatnou. Na odvolání Anny B. bylo rozhodnutí toto nař. rozhodnutím zrušeno v podstatě z toho důvodu, že výměr magistrátu z 30. prosince 1926 byl provedením pravoplatného příkazu z 20. dubna 1925, jehož exekučnímu provedení nemohou brániti námitky osoby třetí, jež má na budově zájem z jiných důvodů, než z důvodu práva vlastnického. O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle § 119 stav. řádu pro Prahu má stav. úřad dozor nad tím, v jakém stavu jsou budovy již zřízené; týž bdí nad tím, aby závazky vlastníkům domů zákonem uložené, přesně byly plněny, pečuje o to, aby odstraněny byly vady, jež na jednotlivých budovách shledá a jež v zájmu veřejném nebo z ohledů policie bezpečnosti odstraniti dlužno, nařizuje v případě potřeby vyklizení a sbourání budov nebo jejich částí, a náleží mu zejména, aby učinil všemožná opatření proti možnému nebezpečí, hrozí-li dům sesutím.
Vykládaje toto ustanovení zákona vyslovil nss již několikráte, tak na př. v nál. Boh. A 1568/22 a 5410/26, že nájemník v budově, ohledně níž bylo vydáno stavebně-policejní opatření podle § 119 stav. řádu pro Prahu, v příslušném řízení postavení procesní strany nemá a že mu následkem toho nepřísluší vydané opatření v instančním pořadu naříkati. K tomuto právnímu názoru dospěl nss uváživ, že subjektem veškerých povinností a závazků, jež stav. řád ohledně stavu a užívání budovy ukládá, jest vlastník pozemku, resp. budovy na něm zřízené, jak tomu nasvědčuje i znění cit. § 119, a že nelze připustiti, aby vlastník domu soukromoprávními úmluvami, které uzavře s osobami třetími, svůj veřejnoprávní poměr ke stav. úřadu jednostranně modifikoval a pro tyto třetí osoby zakládal ve stav. řízení procesní právo, kterého jim zákon nedává, takže osoby ty svůj zájem na určitém užívání místností jimi najatých nemohou přiváděti k platnosti přímo proti úřadu stavebnímu v řízení stavebním, a to ani když vlastník budovy proti příkazu stav. úřadu opomine se brániti, nýbrž mohou tento zájem uplatňovati jenom proti pronajimateli prostředky, jež jim dává právní řád na ochranu jejich práv ze smlouvy nájemní. Na těchto právních názorech trvá nss i v tomto případě.
Nemá-li podle toho v řízení podle § 119 stav. řádu pro Prahu nájemník v budově, na kterou se stavebně-policejní opatření vztahuje, jako takový postavení strany, lze mu tím méně přiznati právo, aby jako strana se zúčastnil řízení, ve kterém jde o provedení tohoto opatření. Plyne již z povahy věci, že — není-li výslovného ustanovení opačného — osoby, jimž nepřísluší postavení strany v řízení nalézacím, nemohou se zúčastniti jako strana ani řízení exekučního. Jestliže stav. úřad jest oprávněn vydati příkaz podle § 119 stav. řádu bez ohledu na kolidující snad soukromá práva a zájmy, a nelze-li taková práva a zájmy uplatňovati před úřady stavebními, plyne z toho důsledně — nestanoví-li ovšem zákon jinak — že veřejná moc jest oprávněna i provésti příkaz takový bez ohledu na pochyby čerpané z předpisů práva soukromého, a že tedy v řízení, jehož účelem jest odstraniti stav, který byl uznán závadným s hlediska veř. zájmů, osobám uplatňujícím soukromoprávní zájmy postavení strany nepřísluší.
V konkrétním případě byl nař. rozhodnutím potvrzen výměr magistrátu hl. m. Prahy z 30. prosince 1926, kterým bylo nařízeno exekuční provedení vyklizení předpecí pekárny, používaného st-lem jako nájemníkem, a zazdění dosavadních dveří za jeho krámem, a provedení exekuce bylo uznáno za pravoplatné. V řízení tom st-li jako nájemníku zmíněného předpecí postavení strany podle toho, co bylo pověděno shora, nepříslušelo. Postavil-li se žal. úřad v nař. rozhodnutí na toto stanovisko, jednal ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 9319. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 980-982.