Č. 9120.Samospráva obecní (Čechy): 1. Poplatníci obce jsou legitimováni k stížnosti na rozhodnutí zsv-u o rozloučení obce ve dvě obce samostatné. — 2. Rozloučení takové může zsv vysloviti jen tehdy, není-li tu společného majetku obce anebo stala-li se o rozdělení společného majetku dohoda.(Nález ze dne 16. března 1931 č. 10098/29.)Věc: Obec St. a spol. proti zemskému správnímu výboru v Praze o rozloučení obce St. a o změnu hranic.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.Důvody: Výnosem z 15. června 1928 povolil zsv v Praze na základě svého usnesení z 29. února 1928, dohodnuv se se zsp v Praze dle §§ 3 a 4 ob. zříz. ve znění zák. z 19. srpna 1893 č. 59 z. z. česk. rozloučení obce St. ve dvě místní obce St. a N. se současnou změnou hranic této nové obce s obcemi L. a Ž. v hranicích, jak jsou popsány ve vyjádření archivu map kat. v Praze z 15. července 1927, a vyslovil, že rozdělení společného majetku a společných závazků, pokud by dodatečně vyšly na jevo, bude provedeno podle daňového základu v době provedené rozluky.Do tohoto rozhodnutí, pokud jde o rozluku obce St., stěžují si jednak obec St., jednak řada občanů této obce, jejichž pozemky mají býti přiděleny k obci N.Odvodní spis žal. úřadu uplatňuje, že jednotliví občané, kteří podali stížnost k nss-u, nejsou k této stížnosti legitimováni a poukazuje na usnesení Boh. A 198/24, v němž byl vysloven stejný právní názor.Leč nss ustoupil od tohoto právního názoru a vyslovil v nál. Boh. A 8805/30, že poplatníci obce jsou legitimováni ke stížnosti proti rozhodnutí zsv-u, jímž obec byla podle § 3 čes. obec. zř. (zák. č. 7/1864 ve znění zák. č. 59/1893 z. z. česk.) rozloučena na dvě samostatné obce.Jednotlivé osoby, jež podaly stížnost na nss, jsou majiteli pozemků, ležících v obci St., tedy poplatníky této obce; vytýkají spolu se stěžující si obcí, že nově utvořená obce St. nebude tak hospodářsky silnou, aby mohla řádně plniti úkoly jí zákonem uložené. Vystupují tedy k hájení svých poplatnických práv, která by mohla býti ohrožena tím, že by v důsledku zřízení obce nedostatečně vybavené hospodářskými prostředky, mohlo pro ně vzniknouti zvýšení břemen na příspěvcích pro obec. Přísluší jim tedy z tohoto důvodu legitimace ke stížnosti. Tomu nevadí ani, že st-lé ke konci stížnosti poukazují k odůvodnění své legitimace na to, že mají jakožto majitelé pozemků zájem na tom, do které obce jejich pozemky budou přikatastrovány.Stížnost sama vytýká, že nař. rozhodnutí nepamatuje na to, aby při rozluce obec N. převzala část dluhu obecního v částce 44000 Kč, povstalého za provedení elektrisace, jež slouží i této obci.Rozloučení obce může se podle § 3 ob. zříz. povoliti jen tehdy, dohodli-li se účastníci na rozdělení společného jmění, statku i břemen (viz nál. Boh. A 7030/28). Mohl tedy žal. úřad věcný výrok o rozluce vydati jen tehdy, když buď takováto dohoda o vypořádání společného majetku se stala, neb bylo-li zjištěno, že takového společného majetku (statku a břemen) vůbec není.Žal. úřad vycházel z předpokladu, že společného majetku a společných závazků v době rozdělení zde nebylo, neboť mluví jen o rozdělení takového jmění, resp. dluhu, pokud by dodatečně vyšlo na jevo. Toto zjištění jest v souhlasu s obsahem správních spisů. Za tohoto stavu věci mohl žal. úřad vycházeti z předpokladu, že mimo kancelářské zařízení žádný společný majetek a žádné společné závazky v době rozloučení neexistovaly a mohl pak vydati ve věci rozluky věcný výrok. Vytýká-li nyní stížnost, že zde byl společný dluh 44000 Kč, který dříve měl býti rozdělen, jde o novou námitku, podle § 5 zák. o ss nepřípustnou. Proti rozloučení uplatňuje stížnost dále, že upravení hranice mezi nově utvořenými obcemi se stalo tak, že nová obec St. není vůbec života schopna.Podle odst. 1 § 3 čes. ob. zříz. jest předpokladem pro povolení rozluky, aby každá z nově utvořených obcí měla takové prostředky, aby vyplnila závazky, které jí z působnosti samostatné i přenesené vzcházejí. Měl tedy žal. úřad za účasti stran zjistiti, zdali jsou nově utvořené obce dosti veliké, aby mohly úkoly zákonem jim uložené řádně plniti.