Č. 9194.

Živnostenské právo: I. Nezakládá nezákonnost rozhodnutí živn. úřadu o udělení koncese hostinské, nedbal-li úřad směrnic pro posuzování místní potřeby, vydaných výnosem min. obch. z 19. února 1922. — II. Již při udělení koncese hostinské musí býti zjištěno, které místnosti mají sloužiti provozování živnosti; nestačí, ponechá-li vyšší stolice — udělujíc koncesi — stolici nižší, aby v dohodě se stranou místnosti ty určila.
(Nález ze dne 16. dubna 1931 č. 5806.)
Prejudikatura: Boh. A 8122/29.
Věc: Společenstvo hostinských a výčepníků v K. proti ministerstvu obchodu o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vady řízení.
Důvody: Výměrem z 20. června 1928 zamítla osp v R. žádost Josefa Š. za udělení koncese hostinské a výčepnické pro dům čp. ... v K. Zsp v Praze rozhodnutím z 21. července 1928 vyhověla odvolání Josefa Š., zrušila výměr prvé stolice a udělila mu žádanou koncesi s odůvodněním, že udělení této koncese nevadí okolnosti, k nimž dlužno podle § 18 živn. ř. pozírati, ani jiné zákonné překážky, ježto jde o pouhý výčep piva, tedy oprávnění značně omezené, a ježto jde o obec s vyvinutým ruchem průmyslovým. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obch. odvolání stěžujícího si společenstva z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, a reagovalo na námitky rekursu.
Stížnost k nss-u podaná obrací se proti nař. rozhodnutí především námitkou, že potřeba obyvatelstva udělení žádané koncese nevyžaduje, jsouc dostatečně kryta dosavadními živnostmi toho druhu v obci provozovanými, a vytýká, že žal. úřad při svém rozhodování nepozíral k zásadám vydaným v roce 1922. St-lka má tu zřejmě na mysli výnos min. obch. z 19. února 1922, jímž byly pro podřízené úřady vydány směrnice pro posuzování místní potřeby při rozhodování o žádostech za udělení koncese hostinské a výčepnické. Jde tu o pouhý interní výnos úřadu nadřízeného úřadům podřízeným, který nemá povahy všeobecně závazné normy, zejména ne vl. nař. ve smyslu §§ 55 a 84 úst. listiny. Nedbání takového interního výnosu nezakládá nezákonnost. — — — —
Ve svém odvolání namítalo společenstvo také, že koncese, o niž jde, byla udělena pro »neznámé« místnosti. K této námitce podotklo min., že rozkaz udělený prvé stolici, aby určila místnosti po provedeném místním šetření, je ve shodě se zákonem. Stížnost vytýká, že nelze koncesi povoliti pro neexistující místnosti. Z úředních spisů je patrno, že místnosti hostinské nemají býti teprve postaveny, nýbrž jsou již zřízeny, nebyly však ani v žádosti o udělení koncese, ani později během řízení o této žádosti označeny. Než v § 18 živn. ř. je úřadu uloženo, aby při udělení koncese přihlížel mimo jiné k tomu, je-li místnost, v níž má býti živnost provozována, způsobilá, pak ke třídě, ulici neb náměstí, kde se místnost nalézá. V daném případě úřad tyto místnosti před vydáním svého rozhodnutí nezjistil, ke způsobilosti jejich nepozíral a je nezkoumal, vycházeje z názoru, že je přípustno, aby je živn. úřad po udělení koncese v dohodě se žadatelem o koncesi určil. Názor tento není ve shodě se zákonem. Udati místnosti, v nichž se má živnost provozovati, je věcí strany, úřad nemá práva místnosti ty žadateli o koncesi určovati, je však povinen způsobilost jejich podle 3. odst. § 18 živn. ř. před udělením koncese přezkoumati. Musí tedy již při udělení koncese býti konstatováno, které místnosti mají provozu živnosti sloužiti, a hodí-li se pro tento účel. Názor tento vyslovil nss v nál. Boh. A 8122/1929 a dodal, že předpisu tomu není vyhověno tím, že vyšší stolice udělujíc koncesi přenechá určení místností, v nichž se má živnost provozovati, dodatečnému výroku stolice první a v dohodě se žadatelem, neboť určení provozovacích místností a jejich způsobilost je předpokladem pro udělení koncese; nelze tudíž uděliti koncesi, aniž bylo dříve splnění tohoto předpokladu konstatováno. Je-li již podle ustanovení 3. odst. § 18 živn. ř. třeba, aby provozovací místnosti pro živnost hostinskou a výčepnickou byly určeny a zjištěna jejich způsobilost před udělením koncese, pak odpadá potřeba, zabývati se stížností, pokud se obrací proti názoru žal. úřadu, že hostinské a výčepní místnosti nelze považovati za živn. provozovnu podle §§ 25 a 27 cit. zák. — — — —

Citace:

č. 9194. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 714-715.