Č. 9283.

Horní právo: I. * V řízení, prováděném u rev. báňského úřadu s podnikatelem hor za účelem provedení předpisu § 185 odst. 1 a 3 o. h. z. ve znění zák. č. 169/27 o pořízení důlní mapy a předložení jejího snímku, nepřísluší interesentům, uvedeným v odst. 5 cit. §, postavení procesní strany. — II. * Právo interesentů nahlédnouti podle § 185 odst. 5 o. h. z. ve znění zák. č. 169/27 do snímku důlní mapy vztahuje se jen na takové důlní mapy, jež byly pořízeny a předloženy za účinnosti zák. č. 169/27 a podle jeho předpisů.
(Nález ze dne 26. května 1931 č. 28439/28.)
Věc: Ida F. v M. proti báňskému hejtmanství v Praze o nahlédnutí do důlní mapy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 17. dubna 1928 obrátila se st-lka na revírní báňský úřad v T. podáním, v němž tvrdila, že na jejím domě ve M. ukázaly se vážné poruchy, pocházející zřejmě od porubu v dolech zúčastněné strany, že proto zamýšlí podati na zúčastněnou stranu žalobu o náhradu škody, že však dříve musí se přesvědčiti nahlédnutím do důlní mapy, zda poškození bylo skutečně způsobeno porubem v těchto dolech, a žádala proto, aby revírní báňský úřad ustanovil jednání a majitelku dolu přiměl k tomu, aby podle zák. z 23. listopadu 1927 č. 169 Sb. předložila m.-skou důlní mapu a st-lce při tom dovolil do mapy té nahlédnouti. — K tomuto podání sdělil revírní báňský úřad st-lce výměrem z 12. května 1928, že jí nemůže býti povoleno, aby do důlní mapy dolu »Einigkeit« v C. nahlédla. Mapu tohoto dolu, která je u revírního úřadu, nelze považovati za kopii ve smyslu zák. č. 169/27 a nemůže pro ni tento zákon platiti. Článek 6. uvedeného zák. zní: »Provésti tento zákon náleží ministrům prací a sprav.« Podle toho jest v daném případě třeba náležitého prov. nař. zmíněných min. Takové nař. nebylo dosud vydáno.
V odvolání z výměru toho podaném namítala st-lka, že zák. č. 169/27 nabyl podle úst. zák. č. 139/19 účinnosti 30. dnem po vyhlášení, že tedy od tohoto dne jest platným a účinným, bez ohledu na to, že nebylo dosud k němu vydáno prov. nařízení, že proto také má st-lka nárok, aby nahlédla do důlní mapy zúčastněné strany, jež podle § 3 (správně § 6) prov. nař. ze 17. října 1895 č. 158 ř. z. musí býti u revírního báňského úřadu založena, a učinila konečný návrh, aby báňské hejtmanství napadený výměr zrušilo a revírnímu báňskému úřadu uložilo umožniti st-lce nahlédnutí do důlní mapy, uložené u tohoto úřadu. — Odvolání toto žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl a napadený výměr z důvodů v něm uvedených potvrdil, při čemž k vývodům odvolání podotkl, že báňské hejtmanství se musí říditi zněním zákona a ten předpokládá prov. nařízení min. prací a sprav.
O stížnosti do rozhodnutí tohoto podané uvažoval nss takto: Předem dlužno zdůrazniti, že již revírní báňský úřad neomezil se na zamítavé vyřízení petitu st-lčiny žádosti ze 17. dubna 1928, jež obsahovala dvojí žádání, a to 1. aby uložil majitelce dolu předložiti důlní mapy podle zák. č. 169/27, a 2. aby žadatelce dovolil do této mapy nahlédnouti, nýbrž vyslovil kromě toho také, 3. že nemůže dáti st-lce nahlédnouti ani do své důlní mapy, která je již u úřadu uložena. Žal. úřad, zamítnuv odvolání st-lčino, v němž napadalo všechny tyto tři výroky úřadu prvé stolice, vyřešil tím také instančně všechny tyto tři otázky. Ježto pak také stížnost napadá nař. rozhodnutí v jeho celku, musil se jí nss ve všech uvedených třech směrech zabývati.
Pokud je stížnost namířena proti prvému z výroků shora uvedených, t. j. proti zamítnutí žádosti, aby majitelce dolu bylo uloženo předložiti podle zák. č. 169/27 důlní mapu, znázorňující její důl »Einigkeit« v C., nemohl ji nss uznati důvodnou. V odst. 1—3 čl. I. cit. zák., jímž byl novelisován § 185 ob. hor. zák., jest povinnost poříditi, doplňovati a obnovovati důlní mapu, jakož i povinnost opatřiti a předložiti její snímek báňskému revírnímu úřadu, uložena podnikatelům hor zcela všeobecně, tedy bez ohledu na to, zda porubem jest či mohl by býti nějaký povrchový objekt poškozen či nikoli. Bdíti nad splněním této povinnosti jest uloženo revírnímu báňskému úřadu jako hornímu úřadu dohlédacímu. Při výkonu tohoto dozoru nepřísluší žádné třetí osobě postavení procesní strany, neboť těmto třetím osobám, t. j. majitelům ohrožených objektů povrchových, jest v odst. 5 novelisovaného § 185 ob. hor. zák. přiznáno toliko právo nahlížeti do snímků důlních map u revírního báňského úřadu uložených. Mají-li za to, že shora cit. předpisům, o vyhotovení důlních map a předkládání jejich snímků báňskému úřadu, nebylo náležitě vyhověno, mají toliko možnost podati dozorčí stížnost, aniž jim přísluší právní nárok na výkon úředního dozoru. Této zákonné úpravě lze snad de lege ferenda vytýkati, že nedostatečně provádí myšlenku, na které zákon spočívá, avšak právo povrchovému zájemníku positivně přiznané navazuje teprve na skutečnost, že důlní mapa byla zhotovena a u revírního úřadu uložena. Nemá-li tudíž st-lka právního nároku na to, aby báňský úřad přidržel majitelku dolu, aby podle zák. č. 169/27 důlní mapu pořídila a snímek její úřadu předložila, nemohla také zamítnutím žádosti tohoto obsahu býti ve svých právech zkrácena (§ 2 zák. o ss).
St-lka, napadajíc nař. rozhodnutí v celém jeho rozsahu, domáhá se zrušení i druhého z výroků shora uvedených, jímž bylo jí odepřeno nahlédnutí do důlní mapy, kterouž podle jejího žádání měla majitelka dolu předložiti podle zák. č. 169/27. Tímto zamítavým výrokem mohla by st-lka býti ve svých právech dotčena jediné tenkráte, kdyby majitelka dolu byla tuto mapu, resp. snímek její skutečně úřadu předložila, a kdyby tedy snímek takový skutečně u revírního úřadu byl. Že tomu tak není, je však mimo spor. Je tedy stížnost i v tomto směru bezdůvodná. Zbývá tedy již jen zkoumati zákonnost třetího výroku žal. úřadu. Tímto výrokem odepřel žal. úřad povoliti st-lce nahlédnutí do důlní mapy, znázorňující důl »Einigkeit« a uložené u revírního báňského úřadu z doby před účinností zák. č. 169/27. Žal. úřad odůvodňuje tento svůj výrok nejprve tím, že mapu tuto nelze považovati za kopii ve smyslu zák. č. 169/27, a že proto nemůže se zákon ten na ni vztahovati. Dále poukazuje se ještě na čl. 6 cit. zák., z něhož žal. úřad dovozuje, že v daném případě je třeba prov. nař. ministerstev, v článku tom uvedených, toto však dosud vydáno nebylo. Ze znění nař. rozhodnutí není s dostatečnou jasností patrno, zda poukazem právě dotčeným chce žal. úřad odůvodniti jen zamítnutí obou původních petitů st-lčiných, či také svůj výrok třetí. Kdyby jej bylo chápati v tomto poslednějším smyslu, pak by ovšem nebyl s to zákonnost výroku toho odůvodniti. Je jasno, že z příkazu, daného určitým ministrům, aby zákon provedli, — kterýžto příkaz má ostatně podle § 50 úst. list. obsahovati každý zákon — nedá se vyvoditi, že by počátek účinnosti byl podmíněn vydáním prov. nař. dotčených min. (ev. vlády). Tento názor patrně ani žal. úřad nechce hájiti. Spíše mu asi tanulo na mysli, »že v daném případě«, t. j. pokud jde o tento zákon, je k provádění jeho zapotřebí prov. nař., a to z té příčiny, že zákon sám je neúplný a nemůže býti prováděn bez předpisů doplňujících, jež po názoru žal. úřadu mohou býti vydány jen jmenovanými ministerstvy. Žal. úřadu jest v tom do jisté míry dáti za pravdu. Cit. zákon jest skutečně v některých směrech neúplný, a to v jednom směru vědomě a úmyslně, t. j. tam, kde v čl. I. odst. 2 přenechává báňskému hejtmanství, aby samo určilo podle důlních poměrů, v jakých obdobích a v jakém rozsahu jest důlní mapu doplňovati neb obnovovati a v jakém měřítku jest ji vyhotoviti. V tomto směru, t. j. s příkazy tohoto obsahu, má zajisté revírní úřad vyčkati, až báňské hejtmanství učiní opatření, jež mu zde zákon ukládá. Leč o to zde neběží. Pro rozhodnutí otázky, zda nárok vlastníka povrchu podle 5. odst. čl. I. cit. zák. se vztahuje výhradně na ony snímky důlní mapy, jež majitel dolu po účinnosti tohoto zákona a podle jeho předpisů vyhotoví a revírnímu úřadu předloží, či také na takové důlní mapy, jež jsou uloženy u revírního úřadu již z doby dřívější, nebylo prov. nař. zapotřebí. Lze snad připustiti, že i v tomto směru zákon není úplný, nebo spíše že není zcela jasný, neobsahuje však žádného delegačního ustanovení, podle něhož by ten či onen orgán, zejména vláda, byli zmocněni ustanovení jeho po této stránce doplniti. Jde tu o pouhý výklad zákona, jenž, i kdyby byl pojat do prov. nařízení, neměl by povahu výkladu autentického. Proto byl úřad sám i před vydáním prov. nař. povinen ono sporné ustanovení zákona vyložiti, a nesměl před vydáním prováděcího nařízení aplikaci zákona v této části odpírati. Proto — jestliže žal. úřad chtěl skutečně také tímto poukazem odůvodniti svůj třetí výrok — nebyl by důvod ten s to rozhodnutí jeho v této části udržeti.
Leč žal. úřad založil tento svůj výrok, ať již výlučně nebo alternativně, na právním názoru, že nárok vlastníka povrchu podle odst. 5 čl. I. cit. zák. se nevztahuje na jiné důlní mapy, než na ty, jejichž snímky vyhotovil a předložil majitel dolu za účinnosti cit. zák. a podle jeho předpisů. Záleží tedy na správnosti tohoto výkladu.
Předmětné ustanovení zákonné zní následovně: »Každý, kdo osvědčí, že jako vlastník nebo uživatel povrchu utrpěl škodu, která mohla býti způsobena dolováním, anebo, že mu škoda taková hrozí, jest oprávněn nahlédnouti do snímku důlní mapy u báň. rev. úřadu, který o přípustnosti nahlédnutí rozhoduje Podnikatel hor budiž o tom úřadem zavčas zpraven pro případ, že by se chtěl zúčastniti nahlédnutí do snímku mapy.«
Toto zákonné ustanovení připouští zajisté různý výklad. Čte-li se samo o sobě, lze je chápati tak, že zakládá právní nárok určitých interesentů nahlížeti do snímků důlních map, uložených u revírního báňského úřadu, bez ohledu na způsob provenience, na dobu vzniku a na obsah mapy, tedy bez ohledu na to, zda byly pořízeny a předloženy teprve za účinnosti a podle předpisů zák. č. 169/27, či snad již dříve, a v tomto případě zase bez ohledu na to, zda obsahují toliko data, jichž pojetí do důlních map zákon tento nařizuje, či také údaje jiné, a konečně bez ohledu na to, zda podnikatel hor, předkládaje svého Času tyto snímky rev. úřadu k jeho vlastní potřebě, vyhradil si chování jich v tajnosti či nikoli.
Čte-li se však řečené ustanovení v souvislosti s předchozími odstavci, a klade-li se při tom váha právě na tuto souvislost, lze dospěti k názoru, že zákon chce zmíněným interesentům zaručiti jen právo nahlížeti do oněch a takových snímků, jež majitelé hor zhotovili a úřadu předložili za účinnosti a podle předpisů zmíněného zákona. Nelze však naprosto odmítnouti ani třetí výklad. Zákon chce sice v prvé řadě poskytnouti jmenovaným interesentům toliko možnost nahlížeti do map sdělaných podle nového předpisu, při tom však neklade váhu na časový moment, kdy mapy ty byly zhotoveny, nýbrž na jejich obsah. To by znamenalo, že tam, kde snímky uložené u báň. úřadu již z dřívější doby vyhovují co do obsahu novým předpisům, neobsahujíce dat, na jichž seznání interesentům nárok nepřísluší a jež ve smyslu předpisů až dosud platných mají býti úřadem chována v tajnosti, má býti interesentům dovoleno nahlédnouti i do těchto starších map. K výkladu na prvém místě uvedenému nemohl se nss přikloniti. Brání tomu předem úzká spojitost předpisu 5. odst. cit. článku s ustanoveními, obsaženými v odstavcích předchozích, kde se mluví výhradně o důlních mapách, jež mají býti teprve budoucně pořízeny. Brání tomu však také úvaha, že zákonem č. 169/27 byly podnikatelům hor uloženy povinnosti, jež pro ně znamenají nová břemena. Aby však takováto břemena mohla býti založena, je třeba jasného ustanovení zákona, a není přípustno příslušná zákonná ustanovení vykládati způsobem extensivním. Ostatně vedl by — nebo aspoň mohl by vésti — široký výklad k důsledkům, jichž zákonodárce ani nezamýšlel. Účelem novelisace zákona bylo umožniti ohroženým interesentům pouze seznání oněch provozních dat důlních, jež zákon sám uvádí, t. j. všech oněch okolností, jichž je třeba k utvoření úsudku, zda porub ve zobrazeném dolu není v příčinné souvislosti s vyskytnuvšími se škodami povrchovými. Naproti tomu nedá se ze zákona vyčísti, že chce některým interesentům poskytnouti možnost, aby seznali také ještě jiné skutečnosti, resp. že podnikateli hor má býti odňat nárok na to, aby všecky jiné skutečnosti, týkající se jeho dolů, zůstaly vůči osobám třetím utajeny. Ježto však podle dosavadního stavu zákonodárství nebylo vyloučeno, že důlní mapy, uložené u revírních úřadů, obsahovaly také jiné údaje, než jaké nový zákon předpisuje, tedy údaje, jež ani podle nového zákona interesentům nemají býti přístupny, mohli by širokým výkladem nového zákona býti majitelé dolů ve svých zájmech poškozeni nad meze zákonem zamýšlené a stanovené, což bylo by tím povážlivější, že by poškodilo jednotlivé majitele nestejnoměrně, a to nejvíce ony, kteří snad z ochoty k úřadu sdělovali nejobsažnější data.
Tyto úvahy by arci nebránily odmítnouti ani výklad svrchu na druhém místě uvedený, a přiznati interesentům nárok na nahlížení do snímků, uložených u úřadu již z doby dřívější, aspoň tam, kde snímky tyto skutečně neobsahují jiných dat než právě ta, jichž zakreslení je podle zák. č. 169/27 nařízeno. Než kdyby se interesentům přiznal nárok v těchto mezích, vedlo by to nutně k tomu, že by musilo býti úředně zjišťováno, neobsahují-li starší snímky skutečně nic více, než nový zákon nařizuje, zejména neobsahují-li takové údaje, na jichž uchování v tajnosti majitel dolu má i za účinnosti zák. č. 169/27 právní nárok. Toto zjišťování bylo by však nutno prováděti ve zvláštním šetření za součinnosti interesentů. Zákon však na takovéto šetření vůbec nepamatuje a nedává předpisů, podle nichž by mělo býti prováděno, což nasvědčuje tomu, že zákon nechce interesentům vůbec přiznati právo nahlížeti do snímků, pocházejících, z doby před jeho účinností, a sluší se proto přikloniti k výkladu, že interesentům přísluší nárok nahlížeti jen do oněch snímků, jež byly sdělány a báňskému úřadu předloženy za účinnosti zák. č. 169/27 a podle jeho předpisů.
Z toho vyplývá, že žal. úřad právem odepřel st-lce nahlédnutí do snímků důlní mapy u něho uloženého, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 9283. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 903-907.