Č. 9313.

Zaměstnanci veřejní: O podmínkách nároku na hraniční přídavek příslušníků finanční stráže.
(Nález ze dne 9. června 1931 č. 9055.)
Věc: Ondřej Ž. v S. proti ministerstvu financí o přiznání podkarpatoruské výhody a hraničního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo st-li, respicientovi finanční stráže, té doby již ve výslužbě, jednak odepřeno přiznání t. zv. »podkarpatoruské výhody«, jednak nebylo vyhověno jeho žádosti o přiznání vyššího hraničního přídavku, ježto nevykazuje potřebnou hraniční službu.
O stížnosti nss uvážil: —
Pokud jde o výrok žal. úřadu, jímž st-li bylo odepřeno přiznání vyššího hraničního přídavku, shledal nss:
Není sporu o tom, že st-li byl původně, totiž výměrem zem. fin. správy v Užhorodě ze 7. prosince 1923 přiznán hraniční přídavek podle § 16 vl. nař. z 18. října 1923 č. 201 Sb. obnosem ročních 900 Kč. Podle správních spisů stalo se tak proto, že nebylo možno st-lovu služební dobu v pohraničním pásmu ztrávenou stanoviti. Dále není sporu o tom, že výměrem hlav. fin. ředitelství v Užhorodě ze 13. března 1924 byl předchozí výměr zrušen a st-li od 1. července 1923 poukázán hraniční přídavek podle § 8 cit. vl. nař. ročním obnosem 300 Kč.
Ve stížnosti domáhá se st-l přiznání nároku na vyšší hraniční přídavek a opírá tvrzený svůj nárok alternativně jak o předpis § 8, tak o předpis § 16 odst. 1 cit. vl. nař., uváděje, že u finanční stráže konal službu od 1. května 1903 do 30. listopadu 1927 a to v r. 1908—1909, 1911—1912, 1919—1920 přímo službu hraniční a od 27. července 1920 do 30. listopadu 1927 v pohraničním pásmě.
Nss dospěl k závěru, že žádný z alternativních nároků st-lem uplatňovaných nemá opory v cit. vl. nař. — Nařízení toto normuje dvojí hraniční přídavek, totiž jednak hraniční přídavek podle § 8 a jednak hraniční přídavek podle § 16.
I. Podle odstavce 1. bodu 2. A § 8 cit. nař. obdrží úředníci a podúředníci pohraniční finanční stráže za hraniční službu do pensijní základny jako služné započítatelný hraniční přídavek, jehož výše jest stanovena podle délky hraniční služby, při čemž hraniční službou rozuměti sluší »veškeré služební úkony pohraniční finanční stráže v pohraničním pásmu, vyjímajíc službu v podnicích stálému důchodkovému dozoru podrobených«; úředníci a podúředníci, kteří byli v době, kdy toto nařízení nabylo účinnosti, v aktivní službě, obdrží hraniční přídavek ve výši, odpovídající skutečné době v hraniční službě ztrávené, a postupují dále ve stupnicích tohoto přídavku.
Nárok na přiznání tohoto přídavku jest tedy vázán na tyto předpoklady: 1. že dotyčný příslušník pohraniční finanční stráže konal službu v pohraničním pásmu, a 2. že služba tato záležela ve služebních úkonech pohraniční finanční stráže, t. j. v oněch specifických služebních úkonech, které pohraniční stráži jako takové jsou uloženy.
Okolnost, že úředník nebo podúředník finanční stráže konal službu v pohraničním pásmu, sama o sobě ještě nestačí pro založení nároku na hraniční přídavek podle odst. 1. bodu 2. A § 8 cit. vl. nař., nýbrž vyžaduje se se kromě toho ještě, aby služební úkony, t. j. skutečný výkon služby záležely v úkonech, jaké pohraniční finanční stráži specielně jsou uloženy. Nestačí tedy, jestliže úředník nebo podúředník pohraniční finanční stráže sice koná službu v pohraničním pásmu, ale jest přidělen na př. důchodkové kontrole a koná služební úkony důchodkové kontroly.
Okolnost, že st-l v době od 27. července 1920 do 30. listopadu 1927 konal službu v pohraničním pásmě, nestačí tedy sama o sobě, aby st-li založila nárok na vyšší hraniční přídavek podle odst. 1. bodu 2 A § 8 cit. nař.; že st-lova služba v této době nebo aspoň po některou její část spočívala ve služebních úkonech pohraniční finanční stráže, st-l vůbec netvrdí. Ostatně ze spisů správních plyne, že st-l v době od 27. července 1920 do konce své aktivní služby konal službu důchodkové kontroly, ježto st-l sám ve svém podání ze 6. listopadu 1921 uvedl, že byl do služeb republiky přijat prozatímně 27. července 1920 a služebně přidělen důchodkovému kontrolnímu úřadu v S., a ježto st-l i ve své žádosti z 20. července 1927 o pensionování uvedl, že jest služebně přidělen k důchodkovému kontrolnímu úřadu v S. Pokud pak jde o léta 1908—1909, 1911—1912 a 1919—1920, plyne ze spisů správních, že žal. úřad při výměře hraničního přídavku 300 Kč vzal z titulu hraniční služby v počet služební dobu st-lovu: 1. u oddělení N.: a) od 2. dubna 1908 do 22. září 1908 5 měs. 20 dnů, b) od 18. října 1908 do 16. února 1909, která byla započtena obdobím 1 roku 3 měs. 28 dnů, 2. u oddělení V.: od 15. září 1911 do 15. prosince 1912 1 rok 3 měs., 3. u oddělení S.: od 27. července 1920 do 31. července 1920 4 dny, úhrnem 3 roky 22 dny. Ježto pak st-l službu svoji blíže nespecifikuje, neudávaje zejména přesně dobu, po kterou v uvedených letech skutečnou hraniční službu konal, nemohl nss shledati, že by zápočet, jak jej úřad skutečně provedl, — opíraje se o data obsažená ve správních spisech — byl s ustanovením odst. 1. bodu 2. A § 8 nař. č. 201/23 v rozporu.
Jest tedy stížnost, pokud se domáhá vyššího hraničního přídavku podle odst. 1 bodu 2 A § 8 cit. nař., bezdůvodná.
II. Paragraf 16 odst. 1 cit. vl. nař. stanoví, že příslušníkům pohraniční fin. stráže déle 5 let sloužícím, jimž z jakéhokoliv důvodu nelze přiznati hraniční přídavek, vyznačený v § 8 bod. 2 A, přiznává se na poprvé do pensijní základny započítatelný hraniční přídavek podle celkové jejich služební doby skutečně ztrávené u pohraniční finanční stráže (býv. finanční stráže). Ustanovení toto jest výslovně zažaděno mezi ustanovení přechodná, jeho charakter jako ustanovení přechodného plyne i z jeho vlastního obsahu, jímž se stanoví, že se přiznává přídavek tento na poprvé, t. j. jen jako přechodné opatření, kdežto zvýšení jeho dle § 16 odst. 2 jest — ve spojení s § 8 bodem 2 A — přípustným jen za předpokladů tam uvedených. Podmínkou přiznání hraničního přídavku podle § 16 odst. 1 cit. nař. jest pak — mimo jiné — i ta okolnost, že dotyčným příslušníkům pohraniční finanční stráže z jakéhokoliv důvodu nelze přiznati hraniční přídavek, vyznačený v § 8 bodu 2 A. Ježto však st-li byl přiznán hraniční přídavek podle § 8 bodu 2 A, nemá podle výslovného předpisu § 16 odst. 1 nároku na přídavek podle § 16 odst. 1, a jest tedy stížnost i v tomto směru bezdůvodná.

Citace:

č. 9313. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 969-971.