Č. 9116.

Živnostenské právo. — Policejní právo trestní (Podk. Rus): O skutkové podstatě přestupku překročení policejní hodiny podle § 74 zák. čl. XL:1879.
(Nález ze dne 13. března 1931 č. 3846).
Věc: Alexandr S. v Užhorodě proti zemskému úřadu v Užhorodě o překročení policejní hodiny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Policejní ředitelství v Užhorodě odsoudilo st-le výměrem z 25. dubna 1928 pro přestupek § 74 zák. čl. XL:1879, jehož se dopustil tím, že dne 2. února 1928 měl ještě o 2. hodině noční otevřený svůj vinný sklep, v němž popíjelo asi 11 hostí víno, a uložilo mu pro přestoupení policejní hodiny pokutu 50 Kč, případně trest uzamčení v trvání 2 1/2 dne. K námitce st-le, že prodává víno vlastní sklizně, uvedlo policejní ředitelství, že st-1 neobchoduje jen s vínem, nýbrž má ve sklepě hostinskou místnost, kde hosté mohou seděti a piti víno od něho koupené, a že pro takové místnosti platí předpisy o policejní hodině.
Odvolání st-le zamítl zemský úřad v Užhorodě rozsudkem z 20. července 1928 z důvodů rozhodnutí 1. stolice, při čemž poznamenal, že nemohl vžiti zřetel na obranu st-le, že provozuje prodej vlastního vína, ježto dle vyhlášky policejního ředitelství byla pro vinárny stanovena policejní hodina na 24. hodinu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Obrana st-lova je založena na právním názoru, že st-le nelze trestati pro přestoupení policejní hodiny dle § 74 zák. čl. XL:1879, poněvadž neprovozuje prodej vína jako živnost podléhající živn. řádu, nýbrž prodává víno vlastní sklizně. K tomu dlužno podotknouti, že cit. zák. ustanovení skutečně vztahuje se pouze na hostinské, krčmáře a majitele kavárny, kteréžto osoby prohlašuje za trestné, drží-li v hostinci, krčmě nebo kavárně hosty přes hodinu od vrchnosti ustanovenou. Nelze proto podle tohoto ustanovení trestati osobu, která není ani hostinským ani krčmářem ani kavárníkem, nýbrž vinařem, který provozuje výčep vlastního výrobku podle starších ustanovení výčep takový dovolujících jako činnost, vyloučenou z platnosti předpisů živn. zák. č. 259/24 podle § 251 odst. 2 lit. a) tohoto zák.
Kdyby šlo o takovou, z platnosti živn. řádu vyloučenou činnost, nebylo by možno na st-le aplikovati ani vyhlášku polic, ředitelství, jíž se úřad dovolává, neboť vyhláška ona vztahuje se na vinárny jen potud, pokud se provozují jako živnost ve smyslu živn. řádu, což zřejmo ze znění prvého odstavce jejího, kterým se výslovně stanoví zavírací hodina pouze pro živnosti hostinské, kavárnické a výčepnické, takže je vyloučeno použiti této vyhlášky na zaměstnání živn. zákonu nepodléhající.
Nař. rozhodnutí připouští však vzhledem k odůvodnění prvé stolice i ten výklad, že výčep vlastního1 vína vinařem vyrobeného v místnosti, kde hosté mohou seděti a víno piti, vybočuje z rámce činnosti uvedené v § 251 odst. 2 lit. a) živn. zák., ježto staršími ustanoveními výčep v takové místnosti vinařům bez živn. koncese dovolen nebyl, následkem čehož nutno na výčep takový použiti ustanovení živn. řádu a tím i § 74 zák. čl. XL:1879, jakož i ustanovení svrchu cit. vyhlášky policejního ředitelství. Byl-li snad žal. úřad tohoto náhledu, pak měl udati, které starší předpisy byly základem této jeho úvahy, aby strana se mohla brániti proti použití a výkladu jich, a aby nss mohl přezkoumati důvodnost jejích námitek. Poněvadž žal. úřad tak neučinil, a poněvadž nař. rozhodnutí vůbec nedává jasně poznati právní názor žal. úřadu v tom směru, zda žal. úřad má za to, že výčep vína tak, jak st-lem se děje, podléhá živn. zákonu či nikoliv, bylo rozhodnutí jeho pro tento nedostatek odůvodnění zrušiti dle § 6 zák. a ss.

Citace:

č. 9116. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 535-536.