Č. 9085.

Pojištění úrazové (Slovensko): Povaha podniku »obrábění dříví« jakožto součásti »prvovýroby« není vyloučena již tím, že podnik neslouží toliko k uspokojení vlastní potřeby lesního hospodářství.
(Nález ze dne 23. února 1931 č. 2918.)
Prejudikatura: Boh. A 7055/28.
Věc: Firma »Zemplinské lesné hospodárstvo, úč. spol.« v Bratislavě (adv. Dr. Eduard Schwarz z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje z části pro nezákonnost, z části pro vady řízení.
Důvody: Zemská úřadovna pro dělnické pojištění na Slov. v Bratislavě výměrem z 10. března 1923 vyslovila, že podnik stěžující si firmy, »dorábění dřeva ve S.«, podléhá již pravoplatně úrazovému pojištění a jest v jejím katastru zapsán, a zařadila jej podle § 1 vl. nař. č. 200/22 jako vedlejší podnik ve spojení se sklady dříví pod titul 397 a) do nebezpečenské třídy 12. a do nebezpečenského procenta 87 s platností od 1. ledna 1920. Odvolání, jež z výměru toho st-lka podala, župní úřad v Košicích zamítl.
Dalšímu odvolání stěžující si firmy min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí úrazovou pojistnou povinnost podniku, »dorábění dřeva ve S.«, provozovaného stěžující si společností, a opřel tento svůj výrok jednak o důvody uvedené v rozhodnutí 1. stolice, jež převzal, jednak o důvody vlastní. Pojistná povinnost řečeného podniku byla takto uznána ze dvou důvodů, z nichž první byl čerpán z práva materielního, druhý pak z práva formálního. Důvod materielně-právní opřen byl o ustanovení § 3 odst. 2, č. 21 zák. čl. 19:1907, podle něhož působnost pojištění pro případ úrazu vztahuje se na živn. sklady dříví a uhlí a po živnostensku prováděnou produkci dříví. Důvody rozhodnutí župního úřadu, v této příčině žal. úřadem převzaté, vrcholí v právním názoru, že v daném případě nejde o jednoduchou prvovýrobu, poněvadž nejde o uspokojení vlastní potřeby, které u osob právnických, a tedy ani u stěžující si společnosti, není. Žal. úřad shledal tedy shodně s první stolicí karakteristickou prvovýrobu v uspokojení vlastní potřeby. Tento právní názor jest však mylný.
Z § 3 odst. 2 bodu 21 cit. zák. článku plyne, že ustanovení to nepodrobuje úrazové pojistné povinnosti veškerou dřevovýrobu, nýbrž jen výrobu prováděnou po živnostensku. Povahy živn. výroby postrádá však činnost zemědělce nebo lesního hospodáře, omezující se na využitkování půdy k docílení plodin, ať již plodiny ty spotřebuje sám nebo je zcizí. Prodeje přebytků těžby nemohou tuto povahu podniku tangovati, pokud se provádějí v rámci a v mezích pravidelného lesního hospodářství. Že by tomu tak nebylo v lesním hospodářství stěžující si firmy, žal. úřad nezjišťuje. Kdyby se přisvědčilo názoru, že lesní produkce jest provozována po živnostensku již tehdy, když kácení dříví koná vlastník lesů nikoli jen pro vlastní potřebu, nýbrž k potřebě osob třetích a k docílení stálého a pravidelného příjmu, nehledíc k tomu, zda se nabývá i dalším průmyslovým zpracováním dříví a opětným zalesněním pozemků, pak by každé lesní hospodářství musilo býti zahrnuto pod podniky podléhající úrazovému pojištění podle § 3 odst. 2 č. 21 cit. zák. čl. a byl by zde použitý dodatek: »produkce dříví provozovaná po živnostensku« vlastně zbytečný a bez významu. Takovým způsobem nelze však zákon vykládati, aby jeho ustanovení byla zbavena svého vlastního významu, jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 7055/28.
Pokud pak žal. úřad podle svých vlastních důvodů spatřoval karakteristikou živn. podniku stěžující si firmy v množství dříví ročně v jejích lesích vykáceného a v zpracování jeho na dříví palivové a na pražce za účelem jich prodeje, dále v používání lesní dráhy s parním pohonem a potahů k dopravě dříví, není ani právní názor, z něhož žal. úřad při tom vycházel, ve shodě se zákonem. Neboť žádný z těchto znaků, které tu vytyčuje žal. úřad, není karakteristickým kriteriem živn. povahy podniku, pokud takováto činnost nevybočuje z mezí normálního lesního obhospodařovacího plánu. Pokud tomu tak není, na kvantu vykáceného dříví nesejde, ani na tom, k jakému účelu se vykácené dříví zhruba zpracuje, aby se stalo prodejnější, zejména zpracuje-li se snad také na pražce způsobem uvedeným v dotazníku stěžující si společnosti z 26. září 1921, ve správních spisech založeném. Technická zařízení, na která žal. úřad v nař. rozhodnutí poukazuje, nemají pro řešení sporné otázky právního významu, neboť svědčí jen o zdokonaleném a intensivním způsobu lesního hospodářství stěžující si firmou provozovaného, nedodávají však její činnosti povahy dřevovýroby prováděné po živnostensku.
Nař. rozhodnutí podle toho, co shora bylo uvedeno, spočívá, pokud jde o výklad § 3 odst. 2 č. 21 zák. čl. 19:1907, na nesprávném právním názoru, který jest v rozporu se zákonem. Druhým důvodem, o který opřena byla pojistná povinnost podniku stěžující si společnosti, jest výrok, že bylo o ní rozhodnuto již v dobách minulých, že otázka tato byla tedy již dříve pravoplatně rozřešena. V této příčině převzal žal. úřad plně stanovisko župního úřadu, který vyslovil však jen, že otázka pojistné povinnosti podniku, o který jde, jest nesporná a že byla již dříve rozřešena tím, že podnik byl zařaděn za býv. uher. vlády od Krajinské dělníky pojišťující pokladnice v Budapešti.
Po této stránce namítala st-lka v řízení správním, že zde jde o omyl, poněvadž zařádění to týkalo se firmy Zemplinská účastinárská společnost pro využitkování lesů, jež až do r. 1920 prováděla manipulaci lesů st-lčiných na základě smlouvy s ní sjednané na vlastní svůj účet. Tím, že smlouva s touto firmou, která byla od firmy st-lčiny úplně odlišná, byla koncem r. 1920 zrušena, a lesní manipulace přešla do rukou vlastníka lesů samého, pozbyl provoz podniku povahy podniku prováděného po živnostensku a tím podniku pojištění podrobeného. Ačkoli námitky tyto byly st-lkou výslovně uplatněny a přes to, že jsou pro posouzení sporné otázky relevantní, neboť taková změna v podniku, resp. v osobě podnikatele za určitých okolností může míti rozhodný vliv na pojistnou povinnost podniku a vyloučiti možnost dovolávati se právní moci rozhodnutí o pojistné povinnosti, nastalé tím, že podnik byl zařaděn v době, kdy byl provozován jiným podnikatelem, žal. úřad uvedenými námitkami se vůbec nezabýval, nezaujal k nim stanoviska a omezil se jen na poukaz na důvody rozhodnutí župního úřadu, jež však o námitkách těch nic neobsahují. Z nař. rozhodnutí není tedy vůbec patrno, z jakého skutkového a právního stanoviska žal. úřad vycházel. V tomto nedostatku shledal nss podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 9085. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 471-473.