Č. 9304.

Učitelstvo: Podmínkou pro ustanovení učitelského čekatele definitivním učitelem literním podle zák. č. 104/26 jest odbytí efektivní tříleté služby čekatelské.
(Nález ze dne 5. června 1931 č. 17396/29).
Prejudikatura: Boh. A 9284/31.
Věc: Ludmila K. v H. proti ministerstvu školství a národní osvěty o dobu účinnosti jmenování definitivní učitelkou a o dobu nápadu požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka, dočasná učitelka státní školy ludové v D., byla výnosem referátu min. škol. v Bratislavě z 22. srpna 1926 převedena po rozumu § 40 odst. 1 učit. zák. č. 104/26 do nových platů; při tom podotknuto (v II. odstavci), že st-lčina započítatelná (započítaná) doba služební ke dni 1. ledna 1926 činí (po poměrném propočení podle § 12 ods. 2 cit. zák.) 11 měsíců 26 dní, zaokrouhleně na celá půlletí podle § 38 odst. 2 jeden rok, dále (ve IV. odstavci) vyhoví-li st-lka zákonným podmínkám, že se zvýší její služné (adjutum) podle § 7 (resp. § 3) cit. zák. dnem 1. července 1926.
Zšr mor. výnosem z 19. listopadu 1928 ustanovila st-lku »učitelskou čekatelku při obecné škole v B.«, jelikož dovršila čekatelskou dobu a vyhověla všem podmínkám předepsaným pro ustanovení definitivní učitelkou, na základě § 4 zák. svrchu cit. definitivní učitelkou ode dne 24. srpna 1928 a poukázala jí od téhož dne podle II. dílu cit. zák., §§ 7, 8 a 9 služné 1. stupně. Nároku na zvýšení služného podle § 7 v souvislosti s ustanovením § 22 nabude, splní-li všechny zákonné podmínky, dnem 1. října 1931. Podotknuto bylo, že podle 3. odstavce § 2 činí čekatelská doba u literních učitelů 3 roky a že se do této doby započítává doba služby konané ve vlastnosti výpomocného učitele jen, pokud byla konána ode dne nabytí kvalifikace předepsané pro zatímní ustanovení, t. j. po zkoušce učitelské dospělosti.
Do uvedeného výnosu vznesla st-lka námitky, v nichž se v podstatě domáhala nároku na definitivní ustanovení i nároku na služné 1. stupně již ode dne 1. ledna 1928 a na postup do 2. stupně ode dne 1. ledna 1931, odvolávajíc se na převodní výnos, v němž prý jí bylo přiznáno na základě započtených let zvýšené adjutum ke dni 1. července 1926 a služné 1. stupně ode dne 1. ledna 1928. Zšr mor. výnosem z 23. ledna 1929 zamítla tyto námitky, poukazujíc na odůvodnění svého výnosu z 19. listopadu 1928 a dodávajíc, že výnosu referátu min. škol. v Bratislavě z 22. srpna 1926 nelze se st-lce právem dovolávati, poněvadž ustanovení tohoto výnosu o příštím st-lčinu postupu není meritorním rozhodnutím o jejím nároku in judicium vzneseném, nýbrž jest jen upozorněním, kdy, a to ještě za splnění ostatních zákonitých podmínek, nastane příští zvýšení jejich požitků služebních. Upozornění to není tudíž nezměnitelným a právní moci schopným rozhodnutím o st-lčinu nároku na příští postup platový.
Odvolání, vznesené st-lkou do tohoto výroku zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost domáhá se ustanovení st-lky učitelkou definitivní od termínu dřívějšího, totiž již od 1. ledna 1928 a nároku na služné 1. stupně od téhož termínu jednak z toho důvodu, že při převodu st-lky do nových požitků byla vzata za základ služební doba pro st-lku výhodnější než jak se stalo při jejím definitivním ustanovení, jednak z důvodu nabytého práva na plat definitivního učitele 1. stupně ode dne 1. ledna 1928, založeného prý převodním dekretem z 22. srpna 1926. Pokud jde o prvý důvod, vyslovil však nss již v nál. Boh. A 9284/31 právní názor, že nezbytnou podmínkou pro ustanovení čekatele definitivním učitelem literním jest absolvování efektivní tříleté služby čekatelské a že případné výhodnější zaokrouhlení služební doby při převodu do platů učitelského zákona nemá významu pro posouzení služební doby pro ustanovení čekatele definitivním učitelem. Jelikož pak stížnost nepopírá, že termín ustanovení st-lky definitivní učitelkou odpovídal uplynutí efektivní tříleté doby čekatelské, nemá prvý shora uvedený důvod, jehož se stížnost dovolává pro domnělý nárok st-lčin na ustanovení definitivní již od 1. ledna 1928, v zákoně opory. Poněvadž pak služného (vdaném případě 1. stupně) může se dostati jen učiteli definitivnímu (§§ 6 et seq. cit. zák.), nemůže se stížnost na základě onoho prvého svého důvodu po právu domáhati ani toho, aby st-lce bylo přiznáno služné 1. stupně již od 1. ledna 1928.
Stížnosti nelze však dáti za pravdu ani potud, pokud se dovolává pro st-lčin domnělý nárok individuálního aktu správního, totiž dekretu referátu min. škol. v Bratislavě z 22. srpna 1926, jímž byla st-lka převedena do nových platů; neboť zmíněný dekret, i kdyby mohl býti pokládán za výrok schopný právní moci, neobsahoval ani zmínky o otázce, kdy se má dostati st-lce vytčeného učitelského platu 1. stupně, kteroužto otázkou se tehdy řečený úřad vůbec nezabýval. Ostatně v převodním dekretu se výslovně praví, že zvýšení platů jest vázáno na splnění zákonných podmínek, a podle §§ 6 et seq., zejména podle nadpisu příslušného dílu II. uč. zákona služné má jen učitel definitivní. Právem tudíž úřad prvé stolice odpověděl na st-lčinu námitku téhož obsahu obsaženou již v jejích námitkách, že dekret není rozhodnutím o takovém jejím nároku a recipoval-li žal. úřad toto odůvodnění, neporušil tím zákona ani nelze spatřovati nějakou neúplnost odůvodnění napadeného výroku v tom, že zůstala nezodpověděna námitka odvolání, že tvrzený individuální akt přiznávací po uplynutí lhůty roční stal se neodvolatelným, když — jak zmíněno — jest z textu dekretu zřejmo, že tvrzený akt v něm není obsažen.

Citace:

č. 9304. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 952-954.