Č. 9298.

Zaměstnanci veřejní: * Zlomek služební doby státního zaměstnance, nepřesahující šesti měsíců, nemá významu pro výpočet výslužného.
(Nález ze dne 1. června 1931 č. 13019/29).
Věc: Dr. Alfred S. v T. proti ministerstvu vnitra o výměru odpočivného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím presidenta republiky z 20. května 1921 přeložen byl st-l na trvalý odpočinek. Výnosem presidia min. vnitra z 31. května 1921 bylo povoleno, aby odpočivné požitky st-lovy byly vyměřeny podle celkové služební doby se započtením doby 7 měs. 10 dnů, ztrávené v justiční službě, a s připočtením 5 vál. pololetí. Výměrem zsp-é v Praze z 15. června 1921 byly nato vyměřeny st-li odpočivné požitky od 1. července 1921 na základě čl. IV § 1 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z., zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., čl. II § 5 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. vzhledem k jeho skutečné a započítatelné službě 34 roků 1 měsíce 20 dnů, a to výslužné ve výši 97-6% posledně požívaného služného ročních 14208 Kč a do pense započítatelné částky pražského místního přídavku 2004 Kč, tudíž celkem výslužné ročních 15822 Kč 91 h s příslušnými vedlejšími požitky.
Podáním ze 7. prosince 1925 domáhal se st-l toho, aby mu na základě služební doby, započítatelné pro výměru výslužného, 34 roků 1 měsíce 20 dnů byla procentní sazba určena 97 928% (40%+57-928%), t. j. aby honorována byla i služební doba 1 měsíce 20 dnů poměrně, a aby jeho odpočivné požitky byly upraveny na podkladě označené procentní sazby místo použité procentní sazby 97 6%. Žádosti té nevyhověla zsp v Praze výnosem z 11. října 1926 a to se zřetelem na ustanovení odst. 4 § 1 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z. a § 1 čl. IV zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. Odvolání z tohoto výměru podané zamítl žal. úřad nař. výnosem.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Souhlasně s vývody uplatňovanými v řízení správním tvrdí st-l i ve stížnosti nárok na to, aby mu zhodnocena byla nejen část jeho služební doby, započítatelné pro výměru výslužného v trvání 34 roků, nýbrž i přebytek započítatelné doby v trvání 1 měsíce 20 dnů, aby určena byla procentní sazba 97928% místo pouhými 97-6% a aby bylo výslužné podle této procentní sazby vyměřeno. Po názoru stížnosti ustanovení § 1 odst. 4 zák. č. 74/1896 ř. z. a čl. IV § 1 zák. č. 34/1907 ř. z. neopravňuje k závěru, že by zbytek služební doby, činící 6 měsíců neb méně, měl zůstati při výměře výslužného bez povšimnutí; naopak usuzuje stížnost ze souvislosti obou cit. zákonných předpisů, že po uplynutí 10 roků služby počítati jest služební dobu v rozsahu 6 měsíců nebo kratší podle skutečné délky její. — Stížnosti nebylo lze dáti za pravdu.
§ 1 odst. 1 zák. č. 74/1896 ř. z. stanoví, že civilní státní úředníci, kteří jsou zařáděni v určitou třídu hodnostní, .... mají nárok na výslužné, které po deseti letech služby bez přerušení vykonaných činí 40%, a za každý další služební rok dvě procenta posledního vpočítatelného služného aktivního, a dodává, že, kdo sloužil 40 let, obdrží plné vpočítatelné služné jako výslužné. Ustanovení toto pozměnil čl. IV § 1 zák. č. 34/1907 ř. z. předpisem, že do určité hod. třídy zařáděným civ. státním úředníkům, kteří nemají již nyní na základě zvláštních ustanovení po dokonané 35-ti leté služební době nároku na úplný započítatelný aktivní plat jakožto výslužné, náležejí odpočinkové platy, které po desíti letech služby bez přerušení vykonaných činí 40% a za každý další rok služby 2-4 procenta započítatelného aktivního služného. K tomu dodává zákon: »Po započítatelné služ. době 35 let rovná se tedy výslužné posledně pobíranému započítatelnému aktivnímu platu«.
Jak zák. č. 74/1896 tak zák. č. 34/1907 ř. z. mluví o dokonaných, ztrávených, vykonaných, odsloužených služebních letech (10, pokud se týče 35 a 40) a normuje, že po 10 letech započítatelné služby bez přerušení vykonaných činí výslužné 40% a za každý další služební rok procentní sazba2, pokud se týče 2-4% posledního započítatelného aktivního platu. Podle všeobecné interpretanční zásady § 6 o. z. o. nelze zákonu při jeho používání dávati jiný smysl, než jaký vychází z vlastního smyslu slov v jejich souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárcova. Mluví-li tudíž zákon o vykonaných, ztrávených, dokonaných, odsloužených rocích (letech) služby, třeba již podle přirozeného významu výrazu »rok« rozuměti pod pojmem tím období v rozsahu jednoho roku či 12 měsíců či 365, pokud se týče 366 dnů. Z toho plyne, že zákon č. 74/1896 a zákon č. 34/1907 ř. z. honoruje služební dobu státního úředníka, započítatelnou pro výměru odpočivných požitků, jen podle počtu odsloužených celých roků, a nebéře ve svých shora cit. ustanoveních zřetele na dobu kratší jednoho roku, ovšem s jedinou výjimkou, zákonem výslovně stanovenou, o níž bude řeč níže.
Zásadu, že počítati jest při výměře odpočivného podle zák. č. 74/1896 ř. z. jen s celými roky služby, potvrzuje i ustanovení § 1 odst. 4 téhož zák., určující, že při výpočtu doby služební jest zlomky jednoho roku, pokud přesahují šest měsíců, počítati za úplný rok služby. Ustanovení cit. posléze má podle svého znění a smyslu jednak smysl positivní, to jest stanoví, že zlomky jednoho roku, přesahující šest měsíců, jest výjimečně hodnotiti za celý rok, jednak ve spojení s ustanovením § 1 odst. 1 tohoto zák. také smysl negativní, totiž že pouze zlomky jednoho roku, přesahující šest měsíců, jest výjimečně vžiti v počet a že na zlomky jednoho roku, které nejsou delší šesti měsíců, se nebéře vůbec zřetele. Že míněn jest při výpočtu výslužného zásadně a výlučně vždy celý rok, podává se konečně i z toho, že i při výjimečném ustanovení odst. 4 § 1 zák. č. 74/1896 se zlomek roku, přesahující 6 měsíců, rovná fiktivně roku celému.
Z těchto úvah dospívá nss k právnímu názoru, že zlomek služební doby státního zaměstnance, nepřesahující 6 měsíců, nemá významu pro výpočet výslužného.

Citace:

č. 9298. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 938-940.