Č. 9086.

Policejní právo trestní: * I při trestání dle § 11 cís. nař. č. 96 ř. z. z r. 1854 může se úřad za okolností spokojiti výpovědí stráže, odvolavší se na služební přísahu.
(Nález ze dne 24. února 1931 č. 1355.)
Věc: Božena S. v P. proti zemské správě politické v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem okr. polic, komisařství pro Horní Nové Město a Vyšehrad ze 6. července 1928 byla st-lka uznána vinnou přestupku § 11-1. cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustila tím, že vzbudila veřejné pohoršení u obecenstva, mávajíc rudým šátkem vstříc průvodu hasičstva v Ulici 28. října v Praze 2., kde stála v hloučku komunistů, kteří křičeli a provokovali výkřiky »Ať žije rudá Praha«, což vzbudilo veřejné pohoršení. Pokládaje tuto skutkovou podstatu za prokázanou výpovědí obvodního inspektora W. a policejního komisaře E., kteří se odvolali na služební přísahu, odsoudil jmenovaný úřad st-lku k sedmidennímu vězení.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti uvedenému trestnímu nálezu z jeho důvodů, poněvadž inkriminovaný čin je podle obsahu jednacích spisů prokázán seznáním policejních orgánů, odvolavších se na služební přísahu. K námitce přednesené v odvolání, že st-lka svým chováním projevovala sympatie a úctu vůči tak užitečnému stavu, jako je stav hasičský, podotkl žal. úřad, že jí nelze dáti víry, poněvadž bylo známo z denního tisku, že příslušníci komunistické strany chtějí kritického dne vyprovokovati výtržnosti. Zvláště svojí přítomností v hloučku příslušníků komunistické strany s poslancem B., kteří provolávali »Ať žije rudá Praha!«, »Práci čest!« a zejména tím, že st-lka, jak sama doznala, mávala červeným šátkem, dala na jevo docela jiné smýšlení než sympatie s užitečným stavem hasičským, neboť smýšlení takto projevené, jak jest prokázáno, budilo veř. pohoršení, čehož by nebylo, kdyby st-lčino počínání bylo opravdovým vítáním hasičstva. Vyměřený trest ponechal žal. úřad beze změny, ježto byl vyměřen v mezích zákonné trestní sazby (posl. odst. § 11 nař. čís. 96/54 ř. z.) a jest velikosti i okolnostem spáchaného činu zcela přiměřeným.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Průvodní řízení v trestních věcech policejních jest ovládáno zásadou volného hodnocení průvodů. Proto musí se kontrola nss-u co do výsledků průvodního řízení obmeziti jen na otázku, zdali snad průvodní materiál, o který se správní úřad opírá, není vůbec nezpůsobilý, zejména pro povahu pramene, z něhož jest čerpán, nebo pro porušení některého podstatného pravidla procesního, zda průvodní materiál není neúplný a zdali provedené průvody činí logicky vůbec možným skutkový závěr, k němuž úřad dospěl.
Uvažuje o stížnosti s tohoto hlediska, zabýval se nss nejprve námitkou, shledávající vadu řízení v tom, že správní úřady, zjišťujíce, resp. přezkoumávajíce povahu činu kladeného st-lce za vinu, se spokojily pouhým seznáním policejních orgánů odvolavších se na služební přísahu. Podle názoru stížnosti pouhé seznání policejních orgánů nestačí k prokázání zavinění st-lčina, neboť podle § 13 cís. nař. čís. 96/1854 ř. z. přestupky daleko závažnější, totiž přestupky § 12 cit. cís. nař. vyžadují k svému prokázání jednak seznání policejních orgánů odvolávajících se na služební přísahu, jednak souhlasné výpovědi obecního starosty, při čemž žádná okolnost nesmí zůstati pochybnou, a nelze se tedy pouhým seznáním stráže spokojiti při trestání přestupků podle § 11 téhož nařízení.
Tento názor stížnosti není správný.
Podle 2. odst. § 13 cís. nař. č. 96/1854 ř. z. lze v případech § 12 lit. a) (urážlivé chování vůči politickému nebo policejnímu úředníku, stráži nebo služebníku) a § 12 lit. b) (urážlivé chování vůči obecnímu starostovi) skutkovou podstatu pokládati za dostatečně prokázanou vyjádřením politického a policejního úředníka nebo sluhy, jež bylo učiněno s odvoláním na služební přísahu, jakož i podobnou výpovědí obecního starosty, pokud tyto výpovědi nějakou okolností se nestávají pochybnými. Čte-li se toto ustanovení v souvislosti s § 12 lit. a) a lit. b), nelze mu rozuměti jinak, než že skutkovou podstatu přestupku normovaného v § 12 lit. a) lze míti za prokázánou vyjádřením politického nebo policejního úředníka nebo sluhy, jež učinili odvolávajíce se na služební přísahu, nebyla-li arci správnost těchto výpovědí nějakou okolností uvedena v pochybnost. Vyžaduje-li stížnost k průkazu skutkové podstaty přestupku uvedeného jak v lit. a), tak v lit. b) § 12 cit. cís. nař. vedle výpovědi politického nebo policejního orgánu ještě souhlasnou výpověď obecního starosty, nejen přehlíží úplně znění zákona, ale nehledí ani k tomu, že přestupek § 12 lit. a) bude zpravidla spáchán jen v přítomnosti politického a policejního orgánu tu zmíněného a přestupek § 12 lit. b) jen v přítomnosti obecního starosty, takže podle výkladu stížnosti, by politický (nebo policejní) orgán, resp. obecní starosta, měl podati svědectví ve věci, jíž se vůbec nezúčastnil.
Uznal-li zákon (totiž cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z.) za nutné uvésti v § 13 výslovně, že výpověď politického nebo policejního orgánu, resp. výpověď obecního starosty jest zpravidla dostatečným základem pro zjištění skutkové podstaty přestupků § 12 lit. a) resp. lit. b), učinil tak proto, že tu jde o přestupky, jejichž skutková podstata záleží v urážlivém chování k veř. orgánům právě jmenovaným a kde tedy tyto orgány jsou předmětem trestních činů v cit. ustanovení normovaných. Když pak podle znění § 13, dokonce i v těchto případech lze míti skutkovou podstatu za prokázánu pouhou výpovědí politických nebo policejních orgánů, resp. obecního starosty, nelze z toho naprosto dovozovati, že by výpovědi politických a policejních orgánů nemohly býti dostatečným základem pro zjištění skutkové povahy přestupků, jichž předmětem tyto orgány nejsou, zejména přestupků podle § 11 cit. nař. Naopak může se úřad za okolností i při stihání přestupků podle § 11 cit. cís. nař. spokojiti pouhou výpovědí stráže, odvolavší se na služební přísahu.
Jest ovšem správné, že výpovědi politických neb — jak tomu bylo v konkrétním případě — policejních orgánů mohou se »nějakou okolností« státi pochybnými. Pak arci již podle všeobecných zásad procesních nelze bez dalšího založiti skutkové zjištění na výpovědi úředního orgánu, jež se takovouto okolností stala pochybnou. Avšak tomu v konkrétním případě tak nebylo, neboť st-lka neuvedla ve správním řízení, zejména ani v rekursu podaném proti trestnímu nálezu 1. stolice, vůbec žádné okolnosti, která by správností výpovědi policejních orgánů, na nichž byl trestní nález 1. stolice založen, mohla otřásti.
Za tohoto stavu věci měl žal. úřad pro zjištění, že jednáním st-lčiným bylo vzbuzeno veřejné pohoršení, dostatečnou oporu ve výpovědích policejních orgánů, kteří je učinili, odvolávajíce se na svoji služební přísahu. Nelze proto důvodně tvrditi, že zjištění to spočívá na řízení vadném.

Citace:

č. 9086. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 473-475.