Č. 9296.

Učitelstvo: I. Předpisy o dietách z důvodu vedení dvojí domácnosti, platné pro státní úředníky, platí též pro učitelstvo veř. škol národních. — II. Nárok učitele na diety takové nelze zamítnouti z důvodu, že nešlo o výkon mimo vlastní působiště.
(Nález ze dne 29. května 1931 č. 7992.)
Prejudikatura: Boh. A 7785/29, 3862/24, 4091/24, 5873/26.
Věc: Petr K. ve V. proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety pro dvojí domácnost.
Výrok: Stížnost, pokud jde o stěhovací náklady, odmítá se jako nepřípustná; jinak se nař. rozhodnutí zrušuje pro vady řízení.
Důvody: V žádosti z 5. října 1920 uvedl st-l, tehdy odborný učitel službou přidělený občanské škole chlapecké ve V., mimo jiné, že byl výnosem ošr-y v H. z 2. září 1920 přidělen službou občanské škole chlapecké ve V. a poněvadž ve V. jest naprostý nedostatek bytů, zvláště pro ženatého, musil nechati rodinu v H. a sám se nastěhovati do V. k výkonu služby. Tím je nucen vydržovati dvojí byt a žíti na dvě strany .... Rodina jeho čítá 4 členy, totiž žadatele, manželku a dvě nedospělé dítky .... Z uvedených důvodů žádal , aby mu po dobu jeho působení ve V. byla povolena peněžitá výpomoc denních 20 Kč ve formě diet či stravného s právní platnosti ode dne 2. září 1920. Při tom také výslovně podotkl, že byl přidělen službou do V. z moci úřední.
Tato žádost byla výnosem zšr-y mor. z 31. prosince 1925 zamítnuta z těchto důvodů: Podle § 10 odst. 2 zák. č. 274/19 nárok učitelů na diety, cestovné a substituční příplatky při služebním výkonu mimo vlastní působiště, jakož i na úhradu výloh stěhovacích řídí se předpisy, vydanými o tom pro státní úředníky. Podle tohoto § náleží tedy učitelům nárok na požitky svrchu uvedené toliko při nařízené činnosti služební mimo vlastní působiště, a to podle sazeb obsažených v nař. veškerého min. z 28. září 1858 č. 166 ř. z. a z 18. června 1873 č. 115 ř. z. Této podmínce žadatel však nevyhověl, neboť jsa def. učitelem občanské školy dívčí v H., ustanoven byl po vlastní žádosti podle dekretu ošv-u Brno—venkov z 31. října 1919 na občanské škole chlapecké v I. ode dne 1. listopadu 1919 počínajíc. Jelikož tedy sám žádal u ošv-u v H. za vyvázání ze služby školské na tomto okrese, aby mohl nastoupiti místo na občanské škole v I., za účelem tímto pak nevyžádal si ani případné dovolené na dobu působení na škole této, aby mu tak místo na občanské škole v H. mohlo býti zachováno, dlužno za to míti, že se def. místa v H. úplně vzdal. Když pak v roce 1920 resignoval na def. místo v I., jež mu bylo uděleno výnosem zšr-y z 15. července 1920, a byl tudíž vyvázán ze služeb na okrese Brno—venkov, načež se obrátil znovu na ošv v H. o přijetí, dlužno žádost o toto přijetí pokládati za nové vstoupení do služeb školských na okrese h-ském, při čemž měl ošv v H. právo, přiděliti svrchu jmenovaného na kterékoliv uvolněné místo, nehledíc ani k tomu, že se svrchu jmenovaný hlásil na okrese h-ském teprv dne 2. září 1920, kdy již veškerá místa učitelská byla obsazena a bylo započato se školním vyučováním. Ustanovení svrchu jmenovaného odborným učitelem na občanské škole ve V. nestalo se tudíž ani přikázáním mimo místo vlastního působiště, ježto žadatel neměl v té době určitého působiště, a nelze tudíž žadateli ani uplatňovati nárok na diety podle § 10 zák. č. 274/19.
Z tohoto výroku se st-l odvolal. Odvolání zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodů rozhodnutí zšr-y; při tom bylo vzato v úvahu, že st-l již tím, že svého času jakožto def. odborný učitel dívčí školy občanské v H. byl po vlastní žádosti ustanoven dekretem ošv-u v Brně-venkov ode dne 1. listopadu 1919 zatímně na chlapeckou školu občanskou v I., kde byl pak ustanoven definitivním, dal nesporně na jevo, že na své def. místo v H. nereflektuje, resp. za uvedených okolností znemožnil úřadům své včasné opětné ustanovení na def. místo v H., a nelze tedy tvrditi, že by se jeho ustanovení do V. bylo stalo jakožto přikázání mimo místo vlastního působiště, ježto v době tohoto přikázání vlastním rozhodnutím neměl působiště.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Na sporu byl st-lův nárok na diety (stravné), vznesený v žádosti z 5. října 1920. St-l se tehdy domáhal přiznání diet za dobu, po kterou působil na občanské škole ve V. jakožto odborný učitel, přidělený tam službou podle výnosu ošr-y v H. z 2. září 1920. Domáhal se jich výslovně z důvodu, že pro nedostatek bytů ve V., kamž byl z úřední moci přeložen, nemohl do tohoto svého působiště přestěhovati domácnost ženatého. Úřad posuzoval tuto st-lovu žádost s hlediska § 10 par. zák. č. 274/19 a zamítl ji, poněvadž shledal, že nejsou splněny dvě podmínky, kladené prý v druhém odstavci citovaného §, t. j. jednak, že služební výkon ve V. nebyl mimo vlastní působiště st-lovo, jednak že nešlo o přikázaný (viz část důvodů recipovanou z výroku I. stolice) st-li služební úkon, poněvadž prý st-l nebyl dán do V. z úřední moci, nýbrž na vlastní žádost.
Jest v souhlasu s právním stavem, že úřad založil svůj výrok na § 10 par. zák., avšak úřad měl přihlédnouti také k dalším předpisům, vydaným pro státní úředníky, kteréž předpisy cit. § 10 par. zák. uvedl v platnost také pro učitele veř. škol národních; tyto předpisy platné pro státní úředníky, zřejmě měla na zřeteli jak původní žádost st-lova, tak je má na zřeteli stížnost k nss, když se tu uplatňuje nárok na diety zcela zvláštního způsobu (mimořádné odškodnění ve formě diet), které byly teprv za trvání čsl. státu přiznány státním úředníkům, a to usneseními min. rady z 19. června 1919 a z 9. prosince 1919 (oběžník min. škol. z 23. prosince 1919 č. 5272 pres.). Podle uvedených usnesení min. rady povolují se diety státním úředníkům při každém nezaviněném přeložení z moci úřední, když, nastupujíce službu, nemohli svoji domácnost, kterou měli s manželkou, dětmi etc., přestěhovali pro bytovou nouzi do nového úředního místa. Podle konstantní judikatury nss-u platí uvedené předpisy o tak zv. dietách z důvodu vedení dvojí domácnosti též pro učitele veř. škol národních; plyne tak ze znění druhého odstavce § 10 par. zák., podle něhož se slova »při služebním výkonu mimo vlastní půpůsobiště« (na pravidelné diety, na cestovné a náhradní (substituční) poplatky , na úhradu výloh stěhovacích) vztahují jen na onen druh platů, k němuž předpoklad ten jest připojen, t. j. jen na cestovné a substituční poplatky, nikoliv však na »pravidelné diety«; pro tento výklad mluví též tendence paritního zákona, poskytovati učitelům obdobné platy, jako mají státní úředníci, tedy zajisté i diety v případě, že nejde o úkon mimo působiště, jak tomu je právě v případě diet z důvodu vedení dvojí domácnosti (srov. nál. Boh. A 7785/29, 5873/26, 4091/24, 3862/24). Stížnosti tudíž slušelo dáti za pravdu, že v daném případě jde o diety z důvodu dvojí domácnosti, které podle své povahy příslušejí za výkon služby ve vlastním působišti. I nemůže úřad svůj zamítavý výrok po právu opírati o okolnost, že st-l ve V. nepůsobil mimo vlastní působiště.
Žal. úřad odepřel st-li žádané diety dále z důvodu, že se st-lovo přeložení do V. nestalo z úřední moci. Podle shora uvedeného obsahu cit. usnesení min. rady poskytují se diety z důvodu vedení dvojí domácnosti skutečně jen při přeložení z moci úřední. Leč v té příčině jest mezi oběma stranami rozpor po stránce skutkové.

Citace:

č. 9296. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 934-936.