Č. 9263.Církevní věci (Slovensko): Ve sporech o »ložné« farářů jde instanční pořad až k min. škol. (před zákonem č. 125/27).(Nález ze dne 13. května 1931 č. 7594.) Věc: Julius L. v M. proti župnímu úřadu v Bratislavě o vymáhání lektikálních poplatků. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Okresní úřad v Šale n. V. rozhodnutím z 25. února 1928 vyslovil ve věci žádosti Julia L., řím.-kat. faráře v M., o vymáhání lektikálních dávek od Ignáce Sch. svoji nepříslušnost a proto v této věci další řízení zastavil. Z tohoto rozhodnutí odvolal se st-l, vytýkaje, že záležitost je již vyřešena výnosem z 10. února 1909, kde pod bodem 2. ministerstvo vylučuje bonifikaci státem jakožto náhradu za dávky z majetku přešlého na příslušníky jiné víry. Z toho je vidno, že min. považovalo lektikální poplatky za břemeno náležející k pozemkům. Župní úřad zamítl rozhodnutím z 30. června 1928 odvolání st-lovo a schválil prvostupňové rozhodnutí z důvodů v něm uvedených, dodávaje, že proti jeho rozhodnutí není vzhledem na ustanovení § 2 zák. čl. XX:1901 dalšího opravného prostředku. Uvažuje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí a vytýkající, že správní úřady k rozhodování sporného případu příslušnými byly, musil se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, zdali žal. úřad právem označil nař. rozhodnutí jako konečné rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 5 zákona o ss. Předmětem sporu je vymáhání lektikálních dávek a jde tu tedy zřejmě o spor spadající do věcí církevních. Žal. úřad opřel svůj nárok o tom, že proti nař. rozhodnutí není dalšího opravného prostředku, o ustanovení § 2 zák. čl. XX:1901. Neprávem. Podle odst. 1 § 2 zák. čl. 20:1901 není proti rozhodnutí souhlasnému in merito s rozhodnutím stolice prvé mimo případy tam zvláště uvedené přípustna apelace. Podle § 12 cit. zák. čl. netýká se však toto ustanovení § 2 záležitosti, jejíž konečné rozhodování přísluší k působnosti uher. ss-u a zůstávají v takové záležitosti ve příčině odvolání dosavadní předpisy nedotčeny. Je sice pravda, že zák. čl. XXVI:1896 nepřikazoval konečné rozhodování v církevní záležitosti, o niž jde, k působnosti uher. ss. Než podle zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. nastoupil na místo tohoto soudu nss, jehož obor působnosti neopírá se po způsobu zák. čl. XXVI:1896 o individuelní přikázání některé věci soudu tomu, nýbrž jeho kompetence jest založena, jakmile jde o tvrzené porušení subj. práva rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu (§ 2 zákona o ss). Není tedy podle ustanovení naznačeného zákona záležitost, o kterou jde, vyloučena z působnosti tohoto soudu. Ježto pak podle § 12 zák. čl. XX:1901 účinnost předpisu odst. 2 § 2 tohoto zák. článku týká se pouze věcí správ. soudu nepřikázaných, nemůže se toto ustanovení na daný případ vztahovati a nemohl se proto žal. úřad, vylučuje další instanční postup, odvolati na ustanovení § 2 zák. čl. XX:1901. Než potom by bylo třeba zvláštní normy, jež by další instanční postup z rozhodnutí župního úřadu vylučovala ve věcech církevní povahy, jakou má daný spor, v nichž lze se odvolati až k ministerstvu. (Srov. nál. Boh. A 6614/27, 6475/27, 9036/31). Leč normy takové uher. právní řád v právních záležitostech tohoto druhu nezná. Na stanovisku tom stojí ostatně i žal. úřad, kdyžtě další instanční postup vylučuje toliko na základě svrchu cit. ustanovení § 2 zák. čl. XX:1901. Potom arciť za tohoto stavu věci není nař. rozhodnutí, jež pochází od župního úřadu, výrokem poslední přípustné stolice, jíž je min. škol. (resp. jeho referát v Bratislavě, který ostatně v této věci také již dříve vydal rozhodnutí z 21. listopadu 1927), a bylo by tudíž stížnost podanou do rozhodnutí župního úřadu odmítnouti jako nepřípustnou podle § 5 zák. o ss. Nss neshledal, že by tu byl důvod k opatření tohoto druhu, když onen procesní nedostatek přivoděn byl žal. úřadem, jenž v právním poučení další opravný prostředek výslovně vyloučil. I bylo pro tuto podstatnou vadu zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.