Č. 9128.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: * Státní obvodní lékař nemá právního nároku na to, aby zdravotní obvod, ve kterém jest ustanoven, byl zařazen do vyššího platového typu podle § 1, odst. 2 plat. zák. č. 105/26.
(Nález ze dne 17. března 1931 č. 2559).
Věc: MUDr Václav N. v K. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o úpravu služebního poměru.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K žádosti st-lově z 29. ledna 1923, kterou se ucházel o ustanovení státním obvodním lékařem pro severní zdravotní obvod K-ský, byla s ním uzavřena dne 12. září 1923 písemná smlouva, kterouž byl podle zák. č. 236/22 a č. 405/22 přijat jako obvodní lékař pro zdravotní obvod K. se základním platem 7000 Kč, jenž se měl vždy po pět: letech zvyšovati o 700 Kč až do nejvyššího obnosu 11200 Kč; první postupový přídavek 700 Kč byl st-li tehdy přiznán ode dne 1. září 1923.
Po vydání zák. č. 105/26 upravilo min. zdrav. platové a služební poměry st-lovy výměrem z 9. prosince 1927, kterým st-li přiznalo podle § 30 vl. nař. č. 23/27 ode dne 1. ledna 1926 počáteční služební plat 9000 Kč a dva postupové přídavky po 900 Kč, celkem 10800 Kč ročně s doložením, že pensijní základna činí 10800 Kč, že zvýšení služebního platu o postupový přídavek podle § 8, resp. 9 odst. 2 cit. vl. nař. nastane při bezvadné službě ode dne 1. července 1930, a že platové a služební poměry st-lovy se upravují služ. smlouvou, jež se mu zasílá k podpisu, při čemž současně pozbývá platnosti dřívější smlouva služební. Tato nová služební smlouva uvádí mezi jiným, že min. zdrav. ustanovuje st-le na základě § 1 vl. nař, č. 23/27 obvodním lékařem pro zdravotní obvod K. za podmínek, obsažených v zák. č. 105/26, resp. v nař. č. 23/27 a v jejich mezích a za podmínek uvedených v této služební smlouvě a že mu za obstarávání služebních povinností) náleží kromě náhrady za služební cesty od 1. ledna 1926 počáteční služební plat podle 3. platového typu (§§ 8 a 9 vl. nař. č. 23/27).
St-lovým námitkám nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů § 30 vl. nař. č. 23/27 s doložením, že min. nemůže také vyhověti st-lově žádosti o zařádění do vyššího platového typu, protože počet obvodů vyššího typu jest pevně stanoven a dosavadním zařaděním vyčerpán.
O stížnosti uvážil nss toto:
Napadené rozhodnutí sestává ze dvou částí. V prvé zamítá námitky st-lovy, podané do výnosu z 9. prosince 1927, jehož podstatou bylo převedení st-le do požitků nově upravených zákonem z 24. června 1926 č. 105 Sb. a ve druhé zamítá st-lovu žádost o zařadění jeho služ. obvodu do vyššího platového typu. Stížnost navrhuje sice zrušení celého onoho výnosu, ale ve skutečnosti svým celým obsahem obrací se toliko proti druhé části napadeného výnosu.
Odůvodňuje svoji legitimaci ke stížnosti, uvádí st-l, že otázka, která jest na sporu, totiž, má-li býti zdrav. obvod, v němž jest st-l ustanoven státním obvodním lékařem, přeřaděn z typu 3. do typu 2., není otázkou, která by stála mimo sféru jeho zájmů, nýbrž že s ohledem na různost požitků, spojených s působením ve zdrav. obvodech 2, pokud se týče 3. typu, nepřeřadění do vyššího typu působí zkrácení jeho požitků a tudíž i jeho práv.
Jest zajisté pravda, že st-l má hmotný zájem na zmíněném přeřadění, jehož provedení by mělo pro něho v zápětí značnou finanční výhodu; avšak tím, že nebyla ona žádost vyřízena kladně, nenastalo zkrácení jeho požitků, neboť st-li zůstávají jeho požitky, jak na ně nabyl nároku služební smlouvou, neztenčeny.
Předpokladem úspěšné stížnosti k nss ve smyslu § 2 zák. o ss v tomto případě jest, aby bylo zjištěno, že st-li přísluší právní nárok na to, aby zdrav. obvod, v němž působí, byl přeřaděn do vyššího typu. Takovýto právní nárok nelze nahraditi pouhým hmotným zájmem, jak se domnívá stížnost, nýbrž bylo by nezbytno existenci takového právního nároku opříti o nějakou platnou právní normu. Takovéto normy st-l neuvádí a také nss jí neshledal, zejména když ani zákony č. 332/20, č. 236/22, č. 405/22, ani vl. nař. č. 24/23 a č. 23/27, ani služební smlouva st-lova ustanovenému obvodnímu lékaři takového nároku nepřiznává, a když naopak § 7 zák. č. 332/20 ve znění § 3 zák. č. 236/22, právě tak jako § 37 odst. 2 vl. nař. č. 24/23 ve spojení s § 1 odst. 2 zák. č. 105/26 dávají rozhodnutí o zařádění zdravotních obvodů do vyšších platových typů výhradně do rukou rozhodujícího úřadu a nepředpisují ani vyslechnutí súčastněného lékaře, jehož slyšení naopak nařizuje § 9 cit. vl. nař. č. 24/23 toliko v případech tam zvláště uvedených. Poněvadž tedy st-l nemá právního nároku na uvedené přeřadění jeho zdrav. obvodu do vyššího platového typu dle § 1 odst. 2 cit. zák. č. 105/26, nemohl býti napadeným rozhodnutím ve svém právu zkrácen; jest proto jeho stížnost, pokud tvrdí, že nař. rozhodnutí porušilo st-lova práva, ve smyslu § 2 zák. o ss bezdůvodná.

Citace:

č. 9128. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 561-563.