Č. 9106.

Pojištění nemocenské (Slovensko): Pro posouzení otázky, kdo jest zaměstnavatelem a kdo jako takový nese odpovědnost za přihlášení zaměstnance k nemoc. pojištění, není směrodatným, kdo zaměstnance přijal do služby (zák. čl. 19:1907).
(Nález ze dne 10. března 1931 č. 3857).
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Nitře proti ministerstvu sociální péče o přestupek zákona o nemocenském, starobním a invalidním pojištění. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
Žal. úřad vyhověl nař. rozhodnutím odvolání Hugona G. a osvobodil jej od viny přestupku § 187 zák. čl. 19:1907, nepřihlášení zaměstnance pojišťovny »Domov« k nemoc, pojištění, a to z toho důvodu, že G. nepřijal zmíněného zaměstnance do služeb, nýbrž přijali jej sekretáři E. a G. Vychází tedy žal. úřad z právního názoru, že G., ředitel pojišťovny »Domov«, není zodpověděn za nepřihlášení zaměstnance proto, že ho nepřijal do služby. Tento právní názor označuje stížnost za nezákonný a to právem.
Přestupku § 187 zák. čl. 19:1907 dopouští se zaměstnavatel za předpokladů tam uvedených. Na otázku, koho jest pro obor nemoc, pojištění považovati za zaměstnavatele, dává odpověď zákon sám. Označujeť zák. čl. 19:1907 ve znění zák. č. 248/23 v § 22 »za zaměstnavatele podle tohoto zákona« — zcela odlišně od všeobecných předpisů právní poměr zaměstnance k zaměstnavateli upravujících — onu osobu, na jejíž účet se vykonávají práce nebo služby uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zák. Tomuto ustanovení jest rozuměti tak, že zaměstnavatelem jest osoba, ať fysická či právní, v jejímž podniku nebo hospodářství se výsledky prací pojištěncových., ať již positivně ve formě úspěchu nebo negativně ve formě ztráty, objevují, že nezáleží tedy na tom, kdo zaměstnance přijal do služby, nýbrž na tom, komu zaměstnanec práce nebo služby koná nebo přesněji řečeno, komu úspěšná činnost jeho přichází na prospěch a koho jeho neúspěchy a ztráty zatěžují. Za právnickou osobu ovšem tu vystupuje oprávněný její zástupce. Podle toho neurčuje se pojem zaměstnavatele podle nemoc. zák. okolností, kdo zaměstnance do služby přijme či nepřijme, nýbrž okolnostmi zcela jinými.
Vycházel-li tudíž žal. úřad z názoru, že ředitel pojišťovny »Domov« není zaměstnavatelem, resp. oprávněným zástupcem zaměstnavatele proto, že zaměstnance nepřijal, je tento názor právně mylný, i bylo nař. rozhodnutí z toho důvodu zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9106. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 516-517.