Č. 9080.

Vyvlastnění: Jak má úřad stanovití náhradu za pozemky vyvlastněné podle zák. o stav. ruchu č. 44/27?
(Nález ze dne 20. února 1931 č. 2706.)
Věc: Likvidační komise církevního majetku v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o vyvlastnění pozemků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Na podkladě podání Josefa Sz. a 47 společníků o vyvlastnění pozemků, náležejících vlastnicky st-lce v kat. obci P., konal okresní úřad v Šale n. Váhom řízení na místě samém, ve kterém zástupce st-lky Alfréd H. prohlásil, že proti vyvlastnění námitek nečiní. Pokud šlo o stanovení náhrady, uvedl starosta obce P., že by za 1 sáh vyvlastněných pozemků nedal více, nežli 2 Kč. Přítomný soudní znalec odhadl pozemky na straně od železniční stanice k obci nejnižší hodnotou 7 Kč za 1 čtver. sáh, pozemky pak na sever od železniční stanice na 4 až 5 Kč za 1 sáh. Zástupce st-lky žádal za 1 čtver. sáh nejméně 7 Kč. Vyvlastnitelé nabídli nejvýše 2 Kč. Nálezem okr. úřadu v Šale n. Váhom ze 4. února 1928, vydaným podle zák. č. 44/27, byla pak z nemovitého majetku st-lky vyvlastněna plocha 11 kat. jiter a 161 čtver. sáhů ve prospěch Josefa Sz. a 38 společníků, pokud se týče pro ulici obce P. Jako náhrada bylo určeno 5 Kč za čtver. sáh. Proti výši stanovené náhrady odvolalo se jak všech 39 vyvlastnitelů, tak i st-lka, která dovolávajíc se dobrozdání znalce žádala nejméně 7 Kč za 1 čtver. sáh.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lky, vyhověl však odvolání vyvlastnitelů a určil náhradu za 1 čtver. sáh částkou 4 Kč 25 hal. V odůvodnění uvedl žal. úřad, že starosta obce odhadl 1 čtver. sáh vyvlastňovaných pozemků na 2 Kč, znalec vyvlastňovatelů na 3 Kč, znalec stavební na 4—5 Kč, resp. na 7 Kč, z toho vyplývá, že prostřední obchodní cena jest asi 3,50 Kč.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí obsahuje výtku, že při stanovení náhrady jest směrodatným jedině posudek znalce. Tvoření ceny matematickým průměrem z odhadu všech účastníků jest nepřípustné. Leč i kdyby tento postup byl možný, musily by býti vzaty v úvahu také odhady vyvlastňovaného, což se v daném případě nestalo.
Předpis § 6 zák. č. 44/27 stanoví v odstavci 1, že majiteli vyvlastňovaného pozemku přísluší přiměřená náhrada, v odstavci 2. pak stanoví, ke kterým okolnostem úřad při stanovení této náhrady hleděti nemá, v odstavci 3., které skutečnosti mají býti vzaty v úvahu. Jiných směrnic zákon pro stanovení přiměřenosti náhrady neuvádí. Přes to nutno však míti za to, že úřad maje přiměřenou náhradu určití, musí si pro toto své rozhodnutí, stejně jako pro každé jiné, opatřiti za účasti stran pevný podklad. Takovýto podklad lze získati jedině posudkem odborných znalců řádně odůvodněným. Kdyžtě pak zákon o stav. ruchu účast znalců v 2. odst. § 5 při řízení vyvlastňovacím sám vyžaduje, nelze nesdíleti právní názor, že mínění těchto znalců může tvořiti podklad pro stanovení přiměřené náhrady podle § 6 cit. zák. Ovšem musí toto mínění znalců býti podle všeobecných zásad správního řízení řádně fundováno a musí býti stranám také dána možnost zaujmouti k němu stanovisko. V případě, že dobrozdání znalců se podstatně odchyluje, jest na úřadu, aby vhodným způsobem případné divergence odstranil. Tomuto názoru svědčí i ustanovení §§ 50 a násl. zák. čl. 41:1881. K mínění osob jiných za tohoto stavu věci ovšem úřad při stanovení přiměřené náhrady hleděti nemá.
Aplikují-li se tyto zásady na daný případ, sluší označit za vadný postup, jestliže žal. úřad nezařídil, aby slyšený znalec podal stran jednotlivých druhů vyvlastňovaných pozemků odhad náležitě konkretizovaný a odůvodněný a spokojil-li se s odhadem čtver. sáhu jednoho druhu pozemků »nejméně na 7 Kč«, stran pak jiného druhu »na 4 až 5 Kč« a hleděl-li vedle znalce také ještě k mínění osob jiných, jako k názoru starosty místní obce — ostatně zcela neurčitému — a k nabídce vyvlastňovatelů, zřejmě v daném případě neobjektivních. Pro tento vadný postup bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 9080. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 462-463.