Č. 9272.

Stavební právo (Čechy): 1. Okolnost, že pozemek není pojat do plánu polohy, nestojí v cestě jeho rozdělení na staveniště a jeho zastavění. — 2. Je-li tu pravoplatný plán polohy, jsou regulační čáry v něm stanovené směrodatny pro parcelaci. — 3. Žádané povolení parcelační nelze odpírati s ohledem na budoucí, té doby ještě neexistující a co do svého obsahu neurčitý projekt regulace. — 4. Parcelační povolení nelze odepříti z důvodu, že parcelované pozemky leží v inundaci.
(Nález ze dne 18. května 1931 č. 15961/29.)
Prejudikatura: Boh. A 369/20, 1492/22, 1967/23, 2912/23, 9098/31.
Věc: Obec Č. proti zemskému správnímu výboru v Praze o parcelační povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo stavebnímu úřadu uloženo, aby vydal zúčastněné straně Janě J. parcelační povolení, zrušuje se pro nezákonnost, v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Jana J. požádala městský úřad v Č. za povolení k rozdělení pozemků č. kat. ... na tři místa stavení. Městské zastupitelstvo vyřídilo usnesením z 19. května 1928 žádost tuto v ten smysl, že před provedením regulace mlýnské stoky o navržené parcelaci nemůže býti jednáno. Odvolání, jež žadatelka proti tomuto usnesení podala, zamítla osk v Č. výměrem ze 3. září 1928, poznamenavší v důvodech, že skutečnost, že dotčené území není pojato do plánu polohy, není sice překážkou pro povolení parcelace, a že také nelze odpírati parcelační povolení z toho důvodu, že není dosud provedena regulace mlýnské stoky, že však pozemky, za jichž parcelaci se žádá, nejsou způsobilé pro místa stavební a že proto bylo odvolání zamítnouti, a to tím spíše, když obec je oprávněna odepříti parcelační povolení pro pozemky, jež nejsou pojaty do polohového plánu. — Nař. rozhodnutím zrušil zsv v Praze k rekursu žadatelky rozhodnutí obou nižších stolic a uložil obecnímu úřadu, aby žadatelce vydal parcelační povolení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl zsv, že svrchu uvedené pozemky jsou stejně jako okolní, právě zastavované pozemky k zastavění způsobilé, a že parcelační povolení pro ně nemůže býti odpíráno proto, že regulace mlýnské stoky není dosud vyřešena, ani proto, že pozemky ty nejsou pojaty do polohového plánu, a že tedy bylo rozhodnutí nižších stolic zrušiti a obci naříditi, aby žadatelce bylo uděleno parcelační povolení za podmínek stanovených stavebním úřadem.
O stížnosti obce Č. do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost namítá, že žal. úřad měl žadatelce parcelační povolení definitivně odepříti, ježto pozemky, za jichž parcelaci se žádá, nejsou pojaty do plánu polohy, leží v zaplavovaném území, a dokud není provedena regulace mlýnské stoky, nemůže o zastavění jich býti jednáno, poněvadž není jisto, jak bude regulace vyřešena, aby dle toho mohl býti určen způsob zastavění bloku, o který jde. Žádnou z těchto námitek nemohl nss uznati důvodnou. Neboť i kdyby bylo jisto, že obec, jež má v řízení parcelačním jednak postavení úřadu rozhodujícího, jednak postavení strany, uplatnila jako strana řečené námitky již v řízení správním, a že takto si zachovala právo uplatňovati je i ve stížnosti soudní, a i kdyby bylo možno přiznati obci i věcnou legitimaci k námitkám proti parcelačnímu návrhu ve stížnosti vzneseným, není možno námitkám těmto přisvědčiti.
Podle ustálené judikatury nss-u (srv. Boh. A 1967/23, 369/20) nestojí okolnost, že nějaký pozemek není pojat do plánu polohy, v cestě ani jeho zastavění ani rozdělení jeho na staveniště. Tak pronikavé omezení vlastnictví musilo by býti zákonem buďsi výslovně stanoveno nebo by aspoň z ustanovení zákonných musilo s logickou nutností vyplývati (§ 364 o. z. o.). Platný řád stavební však nemá výslovného předpisu, že udělení parcelačního povolení je podmíněno předchozím sděláním a potvrzením polohového plánu. Podle ustanovení § 8 stav. řádu má sice ten, kdo žádá za rozdělení pozemku na místa stavební, rozdělení ono vyznačiti ve zvláštním plánu polohopisném, šetře při tom průčelných čar ustanovených ve schváleném plánu polohy. Avšak ani z tohoto zákonného předpisu neplyne, že parcelační povolení lze uděliti toliko na území plánem polohy již upraveném. Smysl tohoto předpisu je prostě ten, že má-li obec pravoplatný plán polohy, jsou regulační čáry v něm stanovené pro parcelaci směrodatné, nelze však z něho dovozovati, že je nepřípustná parcelace pozemku, dokud pro území, v němž pozemek je položen, nebyl plán polohy pravoplatně stanoven. Předpis § 16 odst. 1 stav. řádu dává tomuto výkladu i positivní oporu.
Není však možno odpírati parcelační povolení ani z toho důvodu, že není dosud jisto, jakým způsobem se vyřeší regulace mlýnské strouhy. Jest ovšem pravda, že stavební využití pozemkového vlastnictví musí se v různých směrech a různým způsobem podříditi zájmům veřejným. Na této základní myšlence spočívá již institut plánu polohy, stavební čáry stejně jako různá stavebně policejní omezení, jež stavebníka podle předpisu stav. řádu postihují. Ale střetne-li se individuelní zájem stavebníkův se zájmem veřejným, který řádem stavebním je chráněn, musí onen tomuto ustoupiti jen tehdy, když a pokud je již jisto, jakých obětí veřejný zájem vskutku vyžaduje. Pouhá možnost, že určitý zájem veřejný, který teprve někdy v budoucnosti nabude konkrétní podoby, bude vyžadovati jistých obětí a omezení ve stavebním využití pozemkového vlastnictví, nestačí, aby jaksi do zásoby bylo soukromé vlastnictví omezováno způsobem a rozsahem, o němž na ten čas ještě ani není jisto, zda bude veř. zájmem v budoucnosti vskutku požadován, či nestane-li se snad následkem změněných poměrů oběť vlastníku pozemku nyní ukládaná, zcela bezúčelnou. Platný stav. řád zná jedinou cestu, kterou obec může do budoucnosti veř. zájmy chrániti, to jest právě pořízení závazného plánu polohy (Boh. A 9098/31, 1492/22, 2912/23 a j.), do něhož má se pojmouti veškeré regulování, a to jen ještě regulování, které se právě provádí aneb které provésti v době nejblíže příští se zamýšlí. Pokud tedy nedostalo se požadavkům zájmů veřejných konkretního výrazu v regulacích do plánu polohy pojatých, mohly by státi navrženému rozdělení pozemku na staveniště nejvýš tehdy v cestě, jestliže v době podání neb aspoň projednávání návrhu parcelačního jsou do té míry určité, že již nyní vyžadují obětí parcelantových. Že platný stav. řád neodchyluje se od tohoto zásadního stanoviska, vysvítá i z ustanovení § 19 odst. 5 stav. ř. Není proto přípustno žádané povolení parcelační již v zásadě odpírati z ohledu na budoucí, té doby ještě ani neexistující, a co do obsahu svého zcela neurčitý, tím méně pak pravoplatný projekt regulace mlýnské strouhy. Pro takovéto omezení zásadní svobody pozemkového vlastnictví nelze v zákoně nalézti dostatečné opory.
Leč ani skutečnost, že parcelované pozemky leží v inundaci, není sama o sobě zákonným důvodem pro zásadní odepření parcelačního povolení, neboť ustanovení §§ 9 a 29 al. 1. stav. řádu výslovně připouštějí stavby i v území inundačním.
Důvodnou shledal však nss stížnost, pokud brojí proti nařízení žal. úřadu, aby zúčastněné straně bylo parcelační povolení vydáno. Žal. úřad mohl by naříditi udělení parcelačního povolení žadatelce jen tehdy, kdyby parcelační projekt byl býval již v řízení podle § 10 řádně přezkoušen, a kdyby bylo konstatováno, že jeho schválení není nic na závadu. Takové přezkoušení parcelačního návrhu však provedeno nebylo, neboť úřad prvé stolice hned od počátku omezil se pouze na řešení zásadní otázky, zdali parcelační návrh žadatelky je vůbec způsobilým, aby věcně o něm se jednalo, vzhledem k tomu, že dosud nebyla provedena regulace mlýnské stoky. Následkem záporné odpovědi na tuto otázku odmítl úřad prvé stolice parcelační návrh žadatelky a limine jako předčasný bez věcného jeho přezkoumání podle § 10 stav. řádu. Proto žal. úřad, shledav, že první stolice neprávem odepřela věcné projednání parcelační žádosti, měl naříditi dříve řádné přezkoumání parcelačního projektu, nebyl však oprávněn bez přezkoušení toho naříditi, aby parcelační povolení bylo uděleno.

Citace:

č. 9272. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 878-880.