Č. 9159.

Policejní právo trestní: O skutkové podstatě přestupku urážky úřadu podle § 12 lit. c) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. spáchaného dopisem zaslaným přednostovi úřadu.
(Nález ze dne 30. března 1931 č. 7407/29). Věc: Bedřich L. ve V. proti ministerstvu vnitra o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem osp-é ve V. z 31. března 1927 byl st-l uznán vinným přestupkem § 12 lit. c) cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustil tím, že poslal přednostovi osp-é v Ch., radovi politické správy Dru W., urážlivý dopis z 19. února 1927, v němž ho obviňuje, že mu dal na jeho dotaz urážlivou odpověď, a dále, že slovy »doch muss ich den mir in Ihrem Brief Ihrerseits anmassend zum Vorwurf gemachten« Mangel an Intelligenz »ganz entschieden und nachdrüchlist zurückweisen«, označil postup zmíněného přednosty úřadu za troufalý a že ho neprávem obvinil z použití slov »Mangel an Intelligenz«.
Zsp v Praze rozhodnutím z 28. března 1928 nevyhověla odvolání podanému st-lem proti tomuto trestnímu nálezu, shledávajíc skutkovou podstatu přestupku § 12 lit. c) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. v tom, že st-l označil shora uvedenými slovy postup přednosty úřadu Dra W. jako troufalý a že ho bezdůvodně nařkl, jako by mu byl vytýkal nedostatek inteligence. Tento výrok byl nař. rozhodnutím potvrzen.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí zabýval se nss nejprve námitkou, že skutková podstata přestupku § 12 lit. c) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. není dána z toho důvodu, že st-lův dopis z 19. února 1927 nelze pokládati za »podání na úřad«, ježto jde o dopis soukromý.
Nss uznal stížnost odůvodněnou.
Podle § 12 lit. c) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. se dopustí přestupku, který se trestá podle § 11 tohoto nař., kdo užívá v podání na úřad způsobu psaní, jenž tento úřad uráží. V 2. odst. § 14 se pak ustanovuje, že nadřízený úřad má delegovati jiný úřad k projednání věci a vydání trestního nálezu, když urážka se stala v písemném podání a směřuje proti úřadu jako celku nebo proti osobě přednosty úřadu. Z těchto ustanovení jest zřejmo, že zmíněný přestupek může býti spáchán jen písemným podáním na úřad. Za takové podání lze arci pokládati i dopis zaslaný přednostovi úřadu jako takovému, nelze však mluviti o »podání na úřad« v tom případě, když jde o dopis zaslaný přednostovi úřadu jako osobě soukromé; soukromou korespondenci přednosty úřadu nutno přesně odlišovati od korespodence úřední, která jedině požívá ochrany § 12 lit. c) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. — Podle toho i při dopisech zaslaných přednostovi úřadu poštou musí se rozlišovati mezi dopisy, jež jsou mu posílány jako přednostovi úřadu a mezi dopisy soukromými. Pro otázku, zdali dopis došlý přednostovi úřadu poštou jest dopisem soukromým, či jde-li o podání úřední, bude v prvé řadě — jak plyne z povahy věci — směrodatný obsah obálky tohoto dopisu. Jestliže odesílatel již na obálce jasně vyznačil, že dopis zasílá osobě, která je přednostou úřadu, jen jako osobě soukromé, nelze dopis takový kvalifikovati jako podání úřední; odesílatel, označuje svůj dopis jasně již na obálce jako soukromý, dává na jevo svoji vůli, že si nepřeje, aby tento dopis byl pokládán za podání na úřad; odesílateli jest ponecháno na vůli, aby se obrátil na přednostu úřadu buď jako na osobu soukromou nebo na osobu representující úřad. Vtiskuje tedy již obsah obálky dopisu poslaného přednostovi úřadu povahu dopisu soukromého dotud, dokud snad z obsahu dopisu neplyne opak, totiž že dopis — třebas jest zevně označen jako soukromý, přec podle svého obsahu jest určen pro úřad.
V konkrétním případě byl dopis, o který jde, poslán přednostovi osp-é v Ch. poštou v obálce, na které byla poznámka »Privat«. Táž poznámka jest i na dopisu samotném, který podle svého obsahu jest odpovědí na soukromý dopis přednosty jmenovaného úřadu. Všechny tyto okolnosti nasvědčují tomu, že dopis z 19. února 1927, poslaný st-lem přednostovi osp-é v Ch., radovi politické správy Dru W., je dopisem soukromým. Na této jeho povaze nebylo nic změněno tím, že v něm st-l hrozil, že »se obrátí na nadřízený úřad do Prahy s dotazem, zda tak neslušný postup Dra W. se srovnává s postavením přednosty úřadu a vládního zástupce«; neboť i soukromé chování úředníka může býti předmětem stížnosti u jeho nadřízeného úřadu, kdyžtě služební předpisy (srov. na př. § 24 služ. pragm.) ukládají úředníku, aby zachovával vážnost stavu i mimo službu a vyvaroval se všeho, co by mohlo zmenšiti úctu a důvěru, kterou jeho postavení vyžaduje. Poukazuje-li úřad dále na to, že v dopise je použito oslovení »Amtsvorstand«, a dovozuje-li z toho, že dopis ten sluší proto pokládati za podání úřední, stačí na to odpověděti, že zmíněného oslovení se neužívá výhradně jen v podáních úředních, ale i ve styku soukromém. Neprávem se konečně dovozuje v nař. rozhodnutí, resp. v důvodech II. stolice, jež žal. úřad přijal za své, že šlo o podání úřední, a nikoliv o soukromý dopis, z té okolnosti, že st-l ve svém odvolání z trestního nálezu I. stolice poukazoval na to, že úředník je tu pro obyvatele, nikoli pro úředníka a že úředník má si vůči stranám počínati zdvořile a slušně; neboť pro povahu dopisu, o který jde, může býti směrodatnou jen jeho forma nebo jeho obsah, nikoli však okolnosti, které s formou nebo obsahem dopisu nemají nic společného, tím méně obsah odvolání podaného st-lem proti trestnímu nálezu I. stolice.
Podle toho sluší dopis z 19. února 1927 pokládati za dopis soukromý. Dopisem takovým podle toho, co bylo uvedeno shora, přestupek § 12 lit. c) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. spáchán býti nemůže. Jestliže žal. úřad kvalifikoval zmíněný dopis za úřední podání podle § 12 lit. c) cís. nař. č. 96/1854 ř. z., posoudil věc nesprávně. Při tom jest pro konkrétní spor zcela nerozhodné, zdali snad obsahem dopisu byl spáchán přestupek jiný, než pro který byl st-l odsouzen.

Citace:

č. 9159. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 633-635.