Č. 9343.

Obecní dávky (Praha): O promlčení obecní dávky z nájemného, vodného a stočného.
(Nález ze dne 25. června 1931 č. 9802.) Věc: Milada K. v Praze (adv. Dr. Jiří Chvojka z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o obecní dávky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lce byla platebními rozkazy magistrátu hlavního města Prahy z 29. září 1927 na základě §§ 3 a 5 pravidel o vybírání obecních dávek z nájemného dodatečně předepsána z domu čp... v Praze za rok 1924 obecní dávka z nájemného v částce 6048-50 Kč, všeobecné vodné 2334-32 Kč a poplatek za užívání stok 954-13 Kč. Dodatečný předpis se stal proto, poněvadž bylo zjištěno, že činže domu byla od 1. srpna 1924 zvýšena. Odvolání z tohoto předpisu vyhověl sbor hlavního města Prahy pro vyřizování stížností a zrušil v odpor vzatý platební rozkaz, poněvadž šlo o dodatečný platební rozkaz ve smyslu § 3 zák. č. 31/1878 ř. z. a dvouletá lhůta promlčecí podle tohoto zákonného ustanovení v době vydání dodatečného plat. rozkazu byla uplynula.
Odvolání, které z tohoto usnesení podalo hlavní město Praha, vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, zrušil usnesení sboru pro vyřizování stížností a uložil mu, aby rozhodl ve věci samé, t. j. o ostatních námitkách obsažených v odvolání k němu podaném.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
V daném případě předepsal vyměřující úřad st-lce dodatečně obecní dávku z nájemného, všeobecné vodné a stočné na rok 1924, poněvadž od 1. srpna 1924 nastalo zvýšení nájemného proti nájemnému placenému v čtvrtletí od 1. srpna do 31. října 1923, které podle § 3 odst. 1 pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného č. 1838 fin. ai 23 bylo podkladem pro původní vyměření dávky z nájemného a podle § 2 č. 1 pravidel č. j. XIII-5260/22 také pro všeobecné vodné, resp. podle § 15 pravidel č. j. 164 fin. pro poplatek za používání obecních stok. Jestliže během roku správního bylo nájemné zvýšeno nebo sníženo, upraví se podle změněného stavu ve smyslu § 5 cit. prav. o vybírání dávky z nájemného předpis dávky, a to po případě nejdříve prozatímně a pak v době, kdy berní správa definitivně upraví výši nájemného, konečným způsobem.
Úřad použil tohoto ustanovení i pro všeobecné vodné a poplatek za používání obecních stok, proti čemuž stížnost ničeho nenamítá. Bylo proto jedině zkoumati, zdali právo, dodatečně upraviti předpis dávky ve smyslu § 5 pravidel č. j. 1838 fin. ai 1923 se promlučuje, jak stížnost má za to, ve smyslu § 277 odst. 4 zák. č. 76/27, resp. § 3 zák. č. 31/1878 ř. z. ve dvou letech po uplynutí správního roku, ve kterém původně předepsaná dávka byla splatnou, či zda v tomto případě, jak žal. úřad vyslovil, jest použíti ustanovení § 1 zák. posléze citovaného, podle něhož nastává promlčení ve 4 letech počínajíc od uplynutí správního roku, ve kterém strana vyhověla své povinnosti k oznámení, pokud se týče k podání základů vyměření dávky, nebo není-li strana povinna tak učiniti, když dojde rok správní, v němž dotyčná dávková povinnost vzešla.
Nss dal žal. úřadu za pravdu.
Stížnost se opírá nejprve o zák. č. 76/27, kterého podle jejího náhledu bylo použiti, poněvadž v době vydání dodatečného platebního rozkazu platil tento předpis. Tento názor stížnosti není správný. Podle § 10 cit. pravidel o vybírání obecní dávky z nájemného platí o promlčení této dávky táž ustanovení jako o promlčení daní přímých, totéž platí podle § 37 pravidel o vybírání vodních dávek a poplatků a § 16 pravidel o vybírání poplatků za vpouštění stok a potrubí domovních do obecních stok a používání těchto. Zákon č. 76/27 o přímých daních nabyl podle čl. XVI. uváděcích ustanovení účinnosti dnem 1. ledna 1927, bylo ho tedy použiti pro uložení přímých daní pro rok 1927 a následující, nikoliv pro předpis přímých daní za léta dřívější. Nemohou se proto ustanovení tohoto zákona o promlčení v důsledku cit. ustanovení pravidel vztahovati ani na obecní dávky za rok 1924. Kdy dodatečný platební rozkaz byl vydán, nemá pro otázku, jaké normy bylo pro promlčení použiti, významu.
Bylo tedy otázku promlčení posuzovati jedině podle zákona č. 31/1878 ř. z.
Stížnost má za to, že pro daný případ přichází v úvahu § 3 tohoto zák. a dovozuje ze slov »unrichtige Bemessung«, že se paragraf ten vztahuje nejen na případ, kdy šlo o chybné či nesprávné vyměření dávky, nýbrž i na případy, kdy příčinou příliš nízkého předpisu byla jiná okolnost. — Ani v tomto ohledu nemá stížnost pravdu.
Paragraf 3 zák. č. 31/1878 ř. z. dává úřadu v případě, když v důsledku nesprávného vyměření bylo méně předepsáno, než předepsáno býti mělo, právo ve lhůtě tam uvedené předepsati dodatek. Předpokládá tedy toto ustanovení, že se původní vyměření stalo nesprávně, t. j. že nebylo použito správně příslušné normy anebo že se předpis stal na podkladě nesprávné skutkové podstaty. Toto ustanovení zákona nemá nic společného s případem, o němž jedná § 5 cit. pravidel. Cit. pravidla připouštějí v § 5 v případě změny nájemného během berního roku nejen zvýšení, nýbrž i snížení obecní dávky z nájemného. Takováto dodatečná úprava dávky původně vyměřené ve smyslu § 3 odst. 1 pravidel na základě okolností nastalých teprve během berního roku není opravou nějakého nesprávného předpisu, neboť v době, kdy se původní předpis stal, odpovídal předpis dávky pravidlům, nebyl tudíž nesprávným, nýbrž ukázalo se teprve později v důsledku okolností nastalých během berního roku, že nastala změna ve vyměřovacím základě, kterým bylo původně ve smyslu odst. 1 § 3 nájemné placené ve III. čtvrtletí roku předcházejícího.
Nemůže se proto na upravení daňového předpisu ve smyslu § 5 cit pravidel vztahovati ustanovení § 3 zák. č. 31/1878 ř. z. a nezbývá než použiti pro tento případ ustanovení § 1 tohoto zák., týkajícího se promlčení práva vyměřovacího vůbec. Poněvadž pak není sporno, že doba promlčecí ve smyslu § 1 zák. č. 31/1878 v daném případě neuplynula, vyhověl žal. úřad právem odvolání obce pražské a vyslovil, že promlčení v daném případě nenastalo. —

Citace:

č. 9343. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1033-1035.