Č. 9326.

Chudinství. — Samospráva obecní (Čechy): Opatřiti úhradu nákladu na zaopatření chudých jest věcí obce, nikoliv osady.
(Nález ze dne 15. června 1931 č. 6025.)
Věc: Osady S. a Š. proti zemskému správnímu výboru v Praze o chudinské opatření.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při schvalování obecního rozpočtu pro rok 1928 politické obce H., sestávající z osad H., S. a Š., bylo usneseno většinou hlasů, aby náklad na opatřování chudých nebyl vkládán do rozpočtu politické obce, nýbrž aby každá osada sama starala se o své chudé, jak se to dálo až dosud. Proti tomuto usnesení podali zástupci osady H. Jan R. a spol. odvolání, které osk rozhodnutím z 24. března 1928 zamítla a obecní rozpočet schválila, ježto shledala dosavadní způsob opatřování chudých jednotlivými osadami za hospodářsky prospěšný.
Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad dalšímu odvolání Jana R. a spol., zrušil pro nezákonnost rozhodnutí osk, jakož i usnesení obecního zastupitelstva v H. z 29. ledna 1928 a uložil obecnímu zastupitelstvu, aby učinilo nové usnesení ohledně opatření chudých v obci, řídíc se právním názorem, že zákonné opatřování chudých je břemenem obce politické, která jest také povinna postarati se o úhradu příslušného nákladu.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané osadami Š. a S. uvážil nss toto: Stížnost doznává, že jest správný názor žal. úřadu, že nárok na zaopatření chudinské jest výronem práva domovského v obci, a právo domovské že vztahuje se na celý obvod území místní (politické) obce. Dovolává se však ustanovení §§ 33 a 34 zák. chudin, ze 3. prosince 1868 č. 59 z. z. čes., jakož i ustanovení §§ 107 a 110 obec. zříz., která jest prý nutno vykládati v souvislosti, a tvrdí, že z výkladu těchto paragrafů plyne, že jednotlivé osady mají právo samy upravovati péči o chudé, poněvadž mají vlastní peněžní prostředky k tomu potřebné, a jmění k tomu účelu určené podle §§ 107 a 110 obec. zříz. samy si spravují. Podle § 34 chudin. zák. pak nastane prý úhrada místní obcí jen tehdy, jestliže osadě chybí prostředky k opatření chudinské péče.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Zaopatřování chudých jest upraveno jednak obecním zřízením, jednak zákonem domovským a zemským zák. českým ze 3. prosince 1868 č. 59 z. z. o chudinství. Podle § 28 č. 8 obec. zříz. jest péče o chudé a obecní ústavy dobročinné věcí obce místní (politické). Také § 22 dom. zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. ukládá povinnost opatřovati chudé obci. A § 34 česk. chud. zák. prohlašuje výslovně, že opatřovati chudé náleží na obec politickou. Z ustanovení těch je docela nepochybně patrno, že jest to obec politická, která jest po zákonu určena, aby jako nositelka veřejné péče chudinské obstarávala tento úsek veřejné správy.
Paragraf 38 ob. zř. důsledně stanoví, že nedostačí-li k zaopatření chudých důchody ústavů dobročinných a ústavů pro chudé, ani fondy k tomu zřízené, má zastupitelstvo obce podle zákonů o tom daných zjednati, čeho se nedostává. Z toho plyne pak, že není-li jiné úhrady nákladů na zaopatření chudých, musí postarati se o úhradu obec místní (politická), a za tím účelem musí pojmouti patřičnou položku na úhradu chudinských nákladů do obecního rozpočtu, který podle ustanovení § 1 ob. fin. nov. musí obsahovati všechny příjmy a vydání obce.
Stížnost opírá svoje stanovisko nejprve o ustanovení §§ 33 a 34 chud. zák. Z těch však ve prospěch názoru jí hájeného neplyne pranic; naopak je z nich patrno, že opatřování chudých je věcí obce politické, tedy nikoliv osady. Paragrafy 107 a 110 česk. ob. zř., jichž se stížnost dále dovolává, dávají ovšem osadě právo, aby si sama spravovala svoje jmění. Avšak z toho, že osada má své jmění, eventuelně zvláštní jmění, určené k účelům zvláštním, neplyne ještě, že by osada měla také právo samostatně podle své vůle s výnosy tohoto jmění disponovati, resp. obstarávati onen obor veřejné správy, na jehož úhradu jmění ono jest podle svého věnování určeno. Má-li osada zvláštní jmění, určené účelům chudinským, přísluší jí sice podle cit. předpisu ob. zřízení právo jmění to spravovati, avšak práva její co do výnosu tohoto jmění jsou vymezena předpisy §§ 19 a 20 ob. fin. nov. č. 329/21. — Okolnost, že jednotlivé osady až dosud samy upravovaly a obstarávaly opatření svých místních chudých, nemohla na tomto zákonném pořádku nic změniti. — Je-li však otázka obstarávání veřejné péče chudinské a úhrady příslušných nákladů upravena takto zákonem, pak nemá významu a netřeba uvažovati o tom, zda snad jiná úprava byla by v konkrétním případě účelnější a ekonomičtější.
Za tohoto stavu věci vyslovil žal. úřad právem, že opatřování chudých přísluší místní (politické) obci a že tato jest povinna opatřiti úhradu nákladů s tím spojených, které jest proto preliminovati v rozpočtu místní obce.

Citace:

č. 9326. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 995-997.