Č. 9103.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * Zaměstnanci pracující na pile, která, aby pravidelné její provozování bylo udrženo, přijímá k zpracování i dříví z lesů cizích (podnikateli pily nepatřících a jím nepachtovaných), nejsou zaměstnanci lesními ve smyslu § 25 zák. č. 221/24 a není k sociálnímu pojištění jich příslušná pojišťovna zemědělská.
(Nález ze dne 9. března 1931 č. 6352/29).
Prejudikatura: Boh. A 8874/30.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v P. proti zemské správě politické v Praze o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovují, že k pojištění zaměstnanců nadačního velkostatku, parní pila v L., příslušnou byla zemědělská pojišťovna v P., zrušují se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: 1. Platebním výměrem z 19. března 1928 předepsala st-lka firmě Nadační velkostatek, parní pila v L., pojistné nemocenské, invalidní a starobní za tyto zaměstnance: Josefa S. za dobu od 8. října 1926 do 31. prosince 1927, za Václava M., Josefa B., Frant. Z., Vojtěcha M., Boženu Z., Jana T., Václava J. a Josefa Š. vesměs za dobu od 1. července 1926 do 31. prosince 1927. Na platební rozkaz ten podala lesní správa nadačního velkostatku stížnost, ve které uvedla, že pila jest podnikem výhradně zemědělským, zpracujícím jen vlastní surovinu a že proto všichni tito zaměstnanci jsou pojištěni u zemědělské pojišťovny v P.
Když osp v P. dala četnictvem vyšetřiti, po jakou dobu uvedení zaměstnanci na pile pracovali, a když se lesní správa vyjádřila o rozsahu pily a nemocenské pojišťovně výsledky šetření byly sděleny k vyjádření, zrušila osp rozhodnutím z 5. července 1928 svrchu uvedený platební výměr a uznala takto právem:
Konaným šetřením a nahlédnutím do mzdových záznamů velkostatku bylo zjištěno, že ze zaměstnanců tamní pily v nař. platebním výměru uvedených na pile pracovali a to:
Uvedení dělníci pracovali pouze pro lesní správu velkostatku. Nebyla proto okr. nemoc, pojišťovna v P. oprávněna příspěvky za tyto zaměstnance předpisovati za dobu, kdy tito na pile zaměstnáni již nebyli. Náhled pojišťovny, že byla oprávněna pojistné příspěvky předepsati za zaměstnance jiné, pracující na místě shora jmenovaných ze zaměstnání na pile vystoupivších, jest nesprávný a musili by tito v platebním rozkaze jménem býti uvedeni. Než jak o těchto na pile již nepracujících, tak i o ostatních v nař. platebním výměru uvedených a na pile dosud zaměstnaných dělnících nutno vžiti v úvahu tu okolnost, že pila tamního velkostatku jest pilou lesní, zpracující pouze dříví z lesů velkostatku, které nelze přiznati charakter podniku průmyslového. Vzhledem k ustanovení 3. odst. § 2 zák. o daních osobních z 25. října 1896 č. 220 ř. z. a novely z 23. ledna 1914 č. 13 ř. z. za vedlejší podniky lesního hospodářství nutno považovati i ty, které — aby pravidelné provozování bylo udrženo — přiberou ke zpracování plodiny poplatníkem samým nevyrobené, tedy také pilu tamního velkostatku. V důsledku toho jsou i zaměstnanci této pily zaměstnanci lesními po rozumu § 25 zák. č. 221/24, ježto konají práce v podniku lesním, jehož předmětem jest zužitkování půdy. Jako zemědělec nemůže své výrobky v takovém stavu na trh přivézti, jak je na poli vyrobí, tak musí lesník výrobky lesa přizpůsobiti, aby se staly způsobilé k dopravě a prodeji, což se stává v lesní pile. Toto první obdělání dříví patří k prvovýrobě, je součástí lesnictví, což vysvítá již z toho, že tito zaměstnanci byli lesní správě podřízeni a byli též k jiným lesním pracím přechodně užíváni. Ze shora uvedeného jest patrno, že k pojištění zaměstnanců lesní pily příslušnou jest po rozumu § 25 cit. zák. nemocenská pojišťovna zemědělská v P., u kteréž byli zaměstnanci také řádně přihlášeni a příspěvky za ně byly zaplaceny. Nebyla proto nemoc, pojišťovna v P. oprávněna příspěvky za tyto zaměstnance předpisovati, v důsledku čehož bylo stížnosti vyhověti a v odpor vzatý platební výměr zrušiti.
Odvolání okr. nemoc, pojišťovny v P. nevyhověla zsp v Praze nař. rozhodnutím č. 360381 potvrdivši v odpor vzaté rozhodnutí z jeho důvodů.
2. Platebním rozkazem z 10. května 1928 předepsala st-lka uvedené lesní správě pojistné nemocenské, invalidní a starobní za Josefa St., Václava M., Josefa B., Františka Z., Vojtěcha M., Boženu Z., Jana T., Václava J. a Josefa Š., vesměs za dobu od 1. dubna do 28. dubna 1928.
Stížnosti na platební rozkaz ten podané vyhověla osp výměrem z 5. července 1928 a zrušila platební výměr.
Odvolání okr. nemoc, pojišťovny v P. nevyhověla zsp nař. rozhodnutím č. 360382, potvrdivši v odpor vzaté rozhodnutí z jeho důvodů.
Na obě rozhodnutí zsp-é stěžuje si okr. nemoc, pojišťovna v P. Nss uvážil o stížnosti toto:
Dva důvody vedly žal. úřad k zamítnutí st-lčina odvolání, jednak úvaha, že nelze předpisovati příspěvky za dobu, kdy zaměstnanci, za které pojišťovna v platebních rozkazech příspěvky žádala, na pile nepracovali, jednak úvaha, že ona pila jest lesní pilou, zaměstnanci její tedy zaměstnanci lesními, pročež dle § 25 zák. č. 221/24 k jich pojištění je příslušnou nikoliv st-lka, nýbrž zemědělská pojišťovna v P.
Důvod poslednější — nepříslušnost st-lky k pojištění zaměstnanců, o které jde — dotýká se platnosti obou platebních příkazů in toto, a kdyby obstál, nebylo by potřebí zabývati se důvodem na prvém místě uvedeným, který je ovšem způsobilý zrušiti ony platební rozkazy jen potud, pokud týkají se zaměstnanců a doby, ve které ti kteří zaměstnanci na pile nepracovali. Proto zabýval se nss především oním důvodem druhým. Úřad v této části nař. rozhodnutí řešil otázku příslušnosti pojišťovny a vyřešil ji ve prospěch pojišťovny zemědělské, dospěv k názoru, že zaměstnanci lesní pily velkostatku v L., o které jde, jsou zaměstnanci lesními ve smyslu § 25 zák. č. 221/24. Žal. úřad odvolav se na důvody rozhodnutí osp-é, má za to, že za podnik zemědělský a lesní jest vzhledem k ustanovení § 2 zák. o d. os. a novely k němu považovati i takový podnik, který, aby pravidelné provozování jeho bylo udrženo, přibéře ke zpracování i plodiny poplatníkem samým nevyrobené, t. j. i takovou pilu, která zpracuje také dříví nepocházející z lesů majitele pily. Správně, ve shodě s judikaturou nss-u (srov. na př. nál. Boh. A 8874/30), usuzuje žal. úřad, že zaměstnancem lesním jest ten, kdo koná práce nebo služby v podniku lesním. Vykládaje však pojem podniku lesního, dospívá žal. úřad k názoru, že pod pojem ten spadají i takové podniky, které, aby mohlo býti využito jejich zařízení a rozsahu, přibírají k zpracování i dříví cizí, t. j. dříví, které nepochází z lesů vlastníka pily.
Názor ten pokládá nss za mylný. Pokud se úřad pro názor svůj dovolává cit. norem daňových, má nss za to, že pro pojem lesního podniku v materii, o kterou jde, jest rozhodný jen zákon č. 221/24 a nemůže přicházeti v úvahu zákon upravující materii zcela jinou, odchylnou, materii daňovou (srov. svrchu cit. nález). Nss vyslovil pak již ve shora cit. nálezu názor, že lesní pila, má-li býti považována za lesní podnik a zaměstnanci její za zaměstnance lesní ve smyslu § 25 cit. zák., musí sloužiti jen k tomu, aby dříví získané v lesích, nad nimiž podnikatel pily má právní disposici, bylo učiněno prodejnějším. Jen v takovém případě jde o podnik lesní a jen tehdy jsou zaměstnanci pily zaměstnanci lesními, jsouce v lesním podniku zaměstnáni. Zákon č. 224/21, mluvě o zaměstnancích lesních, ovšem pojem podniku lesního nedefinuje. Obecně však rozumí se podnikem lesním podnik, který záleží v tom, že podnikatel zužitkuje lesní půdu, nalézající se v jeho* držení, aby tím z lesa těžil. Účelné provozování takového podniku vyžaduje ovšem prací různé povahy, i takových, které přímo s dobýváním nejdůležitějšího plodu lesní půdy, totiž dříví, nesouvisejí. Pokud jich však k účelnému provozování lesního hospodářství v konkrétním případě jest potřebí a pokud je obstarává podnikatel (lesní hospodář) sám a svými zřízenci, konají se práce takové v jeho podniku lesním. Tak jest tomu, když pila dřevo vytěžené z lesů, jež jsou buď vlastnictvím neb v pachtu podnikatele pily, uvádí ve stav usnadňující prodej dřeva. Jakmile však pila taková zpracuje i dříví z lesů cizích, jež nejsou v právním držení podnikatele pily, nejde již o podnik lesní ve smyslu svrchu uvedeném. Zaměstnanci takové pily nejsou zaměstnanci lesními, poněvadž jejich služby a práce nevedou k tomu, aby usnadnily prodej dříví z lesa jejich zaměstnavatele jako lesního hospodáře, tedy právního držitele lesního podniku, nýbrž dříví jiných lesních podniků, jiných majitelů lesního podniku.
Zamítaje odvolání st-lky a potvrzuje výrok 1. stolice, že zaměstnanci, o které jde, jako zaměstnanci lesní podléhají pojištění u zemědělské pojišťovny, vycházel žal. úřad z mylného výkladu zákona, když měl za to, že zpracování dříví cizího nutné vzhledem k využitkování rozsahu, v němž pila byla zřízena, nevadí tomu, aby i pila taková považována byla za podnik lesní. Důsledkem nesprávného právního názoru vyslovil, že zaměstnanci, o které jde, nepodléhali pojištění u stěžující si pojišťovny a shledal proto nss, že tento důvod jest nezákonný a dospěl ke zrušení nař. rozhodnutí v tomto bodě.
Podotýká se ještě, že ovšem rozhodnutí 1. stolice, jejichž důvody byly druhou stolicí recipovány, praví, že pila zpracuje dříví toliko z lesů velkostatku. Ale jednak pro toto zjištění, které st-lka v řízení rozhodně popírala a jež popírá i ve stížnosti, není ve spisech vůbec podkladu, když i nadační velkostatek v podání z 26. května 1928 uznal, že sem tam cizí dříví na pile oné zpracuje, jednak z dalšího odůvodnění jest patrno, že ne toto zjištění, nýbrž svrchu uvedený nesprávný právní názor byl skutečným důvodem pro zamítnutí odvolání.
Nař. rozhodnutí ovšem kromě tohoto důvodu uvádějí i důvod jiný, že totiž nelze žádati příspěvky za zaměstnance v době, kdy tito u lesní správy vůbec nebyli zaměstnáni. Tomuto odůvodnění vytýká stížnost, že zjištění žal. úřadu stran doby zaměstnání jednotlivých dělníků na pile spočívá na vadném šetření. Stížnost uvádí, že předpisy příspěvků staly se z úřední moci dle § 16 zák. č. 221/24. Připouští, že zaměstnavatelka byla oprávněna vésti důkaz o tom, že pojišťovna, předpisujíc dle tohoto paragrafu příspěvky, vycházela o době trvání zaměstnání jednotlivých dělníků z nesprávného předpokladu nebo že šetření neprováděla správně. Ale bylo prý povinností úřadu, aby uznal-li výtky zaměstnavatelky po té stránce správnými a chtěl-li na základě jejích záznamů vycházeti z jiného zjištění, než ke kterému došla pojišťovna, dal zaměstnavatelce před vydáním nař. rozhodnutí příležitost, aby k výsledkům šetření a průvodům zaměstnavatelkou předloženým zaujala stanovisko.
Námitka ta není důvodnou.

Citace:

č. 9103. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 508-511.