Č. 9198.

Učitelstvo: * Učitel veřejné školy národní, kterému bylo vysvědčení učitelské způsobilosti podle § 7 zák. č. 470/19 datováno zpět, má nárok na zápočet válečných pololetí podle zák. č. 457/19 a zák. č. 470/19 za dobu od prvého dne měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti, jestliže v době té konal (v každém kalendářním roce aspoň po 6 měsíců) službu vojenskou, třebas v oné době nebyl ještě ustanoven ve službě školní a třebas skutečnou službu školní nastoupil až po 1. listopadu 1918.
(Nález ze dne 18. dubna 1931 č. 5482.)
Prejudikatura: Boh. A 4090/24, 7850/29.
Věc: Jaromír T. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o započtení válečných pololetí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle osobního výkazu ve správních spisech založeného složil st-l zkoušku dospělosti dne 29. března 1915. Dne 1.5. dubna 1915 nastoupil voj. službu a sloužil až do 30. listopadu 1918. Službu školní nastoupil jako zastupující učitel 1. prosince 1918 a podrobil se zkoušce způsobilosti pro obecné školy v květnu 1920. Vysvědčení o této zkoušce z 31. května 1920 bylo opatřeno poznámkou, že má na základě § 7 zák. č. 470/19 stejnou právní platnost, jako kdyby bylo vydáno v měsíci listopadu 1917. Výnosem zšr-y v Praze z 18. dubna 1922 byl st-l jmenován definitivním učitelem bez určení služebního místa se zpětnou platností od 1. listopadu 1918.
Výnosem ze 14. dubna 1926 vrátil ošv ve V. přihlášku st-le o postup do IX. hodn. tř. 2. plat. stupně, jelikož podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 457/19 nelze započítati vál. pololetí těm, kdož nebyli ve službě civilní, ani za této nekonali službu vojenskou, t. j. nebyli před nastoupením služby vojenské ve službě školní.
Zšr v Praze výnosem z 5. ledna 1927 nevyhověla odvolání st-le, jelikož st-l na připočtení vál. pololetí nemá nároku, neboť nebyl dne 1. listopadu 1918 v aktivní státní (učitelské) službě civilní. Zároveň poznamenala zšr, že z ustanovení § 7 zák. č. 470/19 nelze nároku na připočtení vál. pololetí dovozovati, neboť předpis ten jedná výslovně jen o započtení voj. služby a školní praxe. (Viz výn. min. škol. z 9. dubna 1926, č. 38.793-1-1926.) Rovněž nelze se dovolávati dřívějších výměrů platových, jelikož podnětem k nim nebyl st-lem vznesený nárok na započtení vál. pololetí, nýbrž byly to jen poukazy služebních požitků, vydané z moci úřední nebo na přihlášku st-le, nenabyly tudíž, pokud se připočtení vál. pololetí týče, vůči žadateli moci práva a mohou býti úřadem opět kdykoliv změněny nebo odvolány. (Srovn. nál. Boh. A 1792/22.)
Další odvolání st-le zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů napadeného výnosu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss: Stížnost vytýká nař, rozhodnutí nezákonnost z toho důvodu, že podle § 7 zák. č. 470/19 učitelé s antedatovaným vysvědčením učitelské způsobilosti — tedy také st-l — mají nárok na započtení vál. pololetí za příslušné roky, i když byli do školské služby efektivně dosazeni po 1. listopadu 1918, neboť jejich právní posici jest posuzovati tak, jako by byli ve školní službě od 1. dne příštího měsíce od zkoušky učitelské dospělosti.
Zšr ve svém rozhodnutí — a tudíž také žal. úřad v rozhodnutí naříkaném — nepopírá skutečnost, že st-lově vysvědčení učitelské způsobilosti pro školy obecné byla přiznána právní platnost od listopadu 1917, uvádí však, že st-l nemá na připočtení vál. pololetí nároku proto, poněvadž nebyl dne 1. listopadu 1918 v aktivní státní (učitelské) službě civilní a poněvadž z ustanovení § 7 zák. č. 470/19 nelze se nároku na připočtení vál. pololetí dovolávati, když předpis ten jedná výslovně jen o započtení vojenské služby a školní praxe.
Nss uznal stížnost v tom směru důvodnou.
Podle § 1 zák. č. 457/19 postupují civilní státní úředníci (a podle čl. II. zák. č. 274/19 také učitelé veř. škol národních), kteří byli 1. listopadu 1918 v aktivní službě, za každý kalendářní rok 1914 až 1918, v němž byli alespoň po 6 měsíců v aktivní státní službě civilní, resp. učitelské, aneb za této služby konali aktivní službu vojenskou, vždy o půl roku dříve do vyšších služebních požitků.
V daném případě jest nesporno. že st-l sice 1. listopadu 1918 ještě v aktivní školní službě nebyl (nastoupil až 1. prosince 1918), že však v letech 1915, 1916, 1917 a 1918, o které tu jde, fakticky byl alespoň 6 měsíců v aktivní službě vojenské; avšak — jak stížnost důvodně vytýká — nelze přehlédnouti, že st-l složil zkoušku učitelské dospělosti dne 29. března 1915, že pak od 15. dubna 1915 do 30. listopadu 1918 konal aktivní službu válečnou a že mu, když se podrobil 31. května 1920 zkoušce způsobilosti, byla poskytnuta výhoda podle § 7 věty 1 zák. č. 470/19 tím způsobem, že vysvědčení způsobilosti byla přiznána platnost od měsíce listopadu 1917. St-l patří tedy k oněm učitelům, kterým se podle 3. věty téhož § 7 »započítávají všechna léta vojenské služby i dosavadní školské praxe do služebního postupu podle zák. č. 274/19 tak, jako kdyby byli nastoupili službu prvního dne měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti, a to — jak nss ustáleně judikuje (srov. nál. Boh. A 4090/24) — i tehdy, když služba ta v uvedené době fakticky absolvována nebyla.
Z uvedeného zcela povšechného znění zákona a tím spíše ze zřejmého úmyslu jeho, poskytnout! učitelům — ba i pouhým odchovancům učitelských ústavů (§7 1. věta zák. č. 470/19) —, kteří byli válkou zdrženi ve výkonu učitelské služby, velmi daleko jsoucí výhody, nutno usuzovati, že učitelům v § 7 zák. č. 470/19 uvedeným, jest započítati všechna léta voj. služby tak, jako by byli nastoupili službu (učitelskou) hned prvního dne měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti. Posuzují se tedy učitelé takoví co do zápočtu služební doby vojenské do postupu podle zák. č. 274/19 tak, jako by byli fakticky nastoupili službu učitelskou hned po zkoušce dospělosti (resp. prvního dne příštího měsíce), čili doba jejich voj. služby po uvedeném termínu pokládá se fiktivně za dobu vykonanou za aktivní služby učitelské (srv. nál. Boh. A 7850/29). Je-li tomu tak, pak se ovšem také u st-le posuzuje doba od 1. dne měsíce po složení zkoušky dospělosti tak, jako by byl od toho dne býval v aktivní službě učitelské; ale pak splnil st-l podmínky § 1 zák. č. 457/19 pro zápočet válečných pololetí tím, že 1. listopadu 1918 byl — fiktivně — v aktivní službě učitelské a že v letech 1915, 1916, 1917 a 1918 byl v každém z těchto roků alespoň po 6 měsíců fiktivně v aktivní službě učitelské, a za této služby ve službě vojenské. Přísluší tedy st-li jím uplatňovaný nárok na zápočet čtyř válečných pololetí a jest opačný názor žal. úřadu nesprávný.

Citace:

č. 9198. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 721-723.