Č. 9329.

Lékárny (Slovensko):* Lepší odborná kvalifikace jednoho z farmaceutů, ucházejících se o koncesi lékárnickou, rozhoduje podle § 3, odst. 2 min. nař. z 4. června 1883 č. 22370 (Rendeletek tára č. 88) jen tehdy, byla-li i jeho žádost podána dříve, než se mohl posouditi příznivý či nepříznivý výsledek šetření provedeného o žádosti jiného uchazeče.
(Nález ze dne 16. června 1931 č. 9537).
Věc: Ph. Mr. Gejza V. v Bratislavě proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (odb. r. Dr. Hub. Havránek) o zřízení nové lékárny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním de pres. 11. listopadu 1922 podal Gejza V. žádost o udělení nové koncese lékárenské v P., v Masarykově ulici na čáře od hotelu Černý orel až k hlavnímu poštovnímu úřadu. Výnosem min. zdrav. z 26. srpna 1923 byla žádost tato vrácena župnímu úřadu v Košicích k doplnění plánem města s označením stanoviště projektované lékárny a současně byl župní úřad vyzván, aby provedl ve věci potřebné šetření, zejména aby zjištěny byly provozovací a odbytové poměry dosavadních lékáren, celkový roční příjem jednotlivých lékáren za poslední 3 léta, výše daně výdělkové, počet zaměstnaných sil pomocných a o kolik by se asi zmenšil obrat zmíněných lékáren, kdyby tato byla povolena. Spis pak byl vrácen ještě jednou výnosem z 27. ledna 1926 k doplnění vyjádřením města P. jakožto obce, v níž má nová lékárna bytí zřízena. Kromě toho týkal se výnos tento ještě některých dalších dat co do ohrožení existence stávajících lékáren. Podle správních spisů vyslovil se ve věci městský hlavní lékař dne 27. listopadu 1922, resp. dne 11. prosince 1922 v ten rozum, že z ohledu veř. zdravotnictví a veř. zájmu jest žádoucí, aby v jižní části města okolo řecko-katolického kostela byla zřízena jedna lékárna a činil proto návrh, aby lékárna taková byla zřízena. Zastupitelstvo města P. zabývalo se záležitostí touto v zasedání dne 12. května 1925 a usneslo se na tom, že nemá námitek proti tomu, aby byla v jižní části města, t. j. v Košické ulici, ještě jedna lékárna zřízena. Župní úřad v Košicích pak dne 16. července 1926 předložil správní spisy exposituře min. zdrav, v Bratislavě s návrhem na příznivé řešení a s doporučením, aby vedle 4 dosavadních lékáren byla v P. zřízena lékárna pátá a to v jižní části města.
Podáním de pres. 28. června 1927 žádal Mg. Ph. Dr. Ludevít Pf., aby mu bylo uděleno povolení zříditi v P. pátou lékárnu, odvolával se při tom na vypsaný souběh, neuváděl však ani jeho čísla ani jeho data.
I tato žádost byla výnosem žal. úřadu z 27. ledna 1928 zaslána župnímu úřadu v Košicích s tím, aby žadatelem ještě v některých směrech byla doplněna. Bylo podotčeno, že vyšetření věcných podmínek ohledně zřízení nové lékárny v P. bylo již provedeno u příležitosti žádosti podané za podobnou koncesi Ph. Mr. Gejzou V. a bylo proto o této další žádosti župnímu úřadu uloženo, aby po doplnění žádosti ve směrech označených byla potvrzena toliko správnost označení na vyžádaném plánu města a aby byly udány vzdálenosti stanoviště žadatelem navrženého od lékáren v P. již stávajících, jakož i aby se úřad vyslovil o vhodnosti stanoviště pro lékárnu vyhlédnutého. Zprávou z 19. dubna 1928 předložil župní úřad v Košicích spis znovu zejména s podotčením, že volbu místa pro novou lékárnu považuje úřad za vhodnou, poněvadž jižní část města tím bude opatřena nezbytnou lékárnou.
Nař. rozhodnutím dalo min. zdrav. podle § 134 zák. čl. XIV: 1876 po provedené šetření svolení ke zřízení nové (páté) lékárny v P. a určilo za její stanoviště část ulice Masarykovy po obou stranách, ohraničené ulicí Žlabovou na jedné straně a Náměstím legionářů a ulicí Dolní na straně druhé, a osobní právo ke zřízení této lékárny udělil žal. úřad Ph. Mr. Dru Ludevítu Pf. Námitky, které proti zřízení páté lékárny v P. podali všichni 4 dosavadní lékárníci v P., byly jako bezdůvodné zamítnuty v podstatě s odůvodněním, že podle výsledku provedeného šetření není obavy, že by zřízením nové lékárny v určitém stanovišti byla ohrožena existence dosavadních lékáren.
Vzhledem k tomu, že žádané osobní oprávnění bylo uděleno Ph. Mr. Dru Ludevítu Pf., zamítl žal. úřad podle odst. 2. § 3 normály č. 22370/1883 B. M. žádost Ph. Mr. Gejzy V., ačkoliv byla podána Časově dříve než podobná žádost Dra Pf. Přednost byla dána Ph. Mr. Dru Pf. proto, že ho nutno pokládati za lépe kvalifikovaného vzhledem k tomu, že Ph. Mr. Dr. Pf. nabyl diplomu o jeden rok dříve než Ph. Mr. Gejza V. a vykazuje kromě toho i doktorát pharmacie. Stížnost namítá, že žal. úřad se nemohl opříti o ustanovení § 3 zvláště pak odstavce 2. nař. býv. uher. min. vnitra ze 4. června 1883 č. 22370 proto, že ustanovení toto se vztahuje jen na případ, když za udělení koncese resp. za zřízení nové lékárny žádala obec a současně jest podána žádost někoho jiného (farmaceuta) o udělení koncese. Pro případ, když si kvalifikovaný žadatel podá žádost o udělení koncese v některé obci, může přijití v úvahu jen lit. b) a předposlední odstavec § 134 zák. čl. XIV: 1876. Námitku tuto nehledal nss důvodnou.
Ze znění odst. 1. § 3 cit. nař., v němž se stanoví, že když v některé obci žádá o zřízení lékárny obec a když tam též podal žádost o koncesi nějaký pharmaceut, rozhodne min. vnitra podle toho, se které strany byl dříve zavdán podnět k zahájení řízení, od případu k případu o tom, zdali má místo další řízení podle bodu a) či b) § 134, je zřejmo, že o konkurentních žádostech obce a farmaceuta za povolení k zřízení lékárny se rozhoduje výhradně podle tohoto ustanovení a to tak, že priorita je směrodatná.
Předpis 2. odstavce § 3 cit. nař. naproti tomu upravuje případy, ve kterých jde o konkurenci žádostí několika farmaceutů. Plyne to z té okolnosti, že předpis tento předpokládá u žadatelů, o koncesi se ucházejících, odbornou kvalifikaci, kterou ovšem může míti jen fysická osoba a nikoli obec jako právnická osobnost. Pro názor tento svědčí i ustanovení § 134 posl. odst. zák. čl. XIV: 1876, podle něhož v případě, když povolení ku zřízení lékárny se udělí obci, povolení toto obsahuje jen zásadní svolení ke zřízení lékárny, kdežto rozhodnutí o tom, komu zřízení povolené lékárny má býti svěřeno, jest vyhraženo zvláštnímu řízení.
V dalším staví se st-l na stanovisko § 3 odst. 2 cit. nař. a namítá, že žádost Mg. Ph. Dr. Ludevíta Pf. o zřízení lékárny neměla býti vzata v úvahu, poněvadž byla podána o 3 léta později, kdy již výsledek řízení o žádosti st-lově se mohl na jisto posouditi. Vzal-li žal. úřad v úvahu i žádost Mg. Ph. Dra Pf. měl odůvodniti, proč se tak stalo. V tom, že žal. úřad svoje rozhodnutí v tomto směru neodůvodnil, shledává stížnost vadu řízení.
Jest sice pravda, že nař. rozhodnutí stiženo jest vytýkanou vadou, leč nss neshledal vadu tu podstatnou, ježto st-l seznal, že žal. min. pokládalo za to, že řízení o žádosti st-lově nepokročilo ještě tak daleko, aby příznivý resp. nepříznivý výsledek řízení toho mohl býti na jisto posouzen; stížnost se také proti stanovisku žal. úřadu brání, uplatňujíc opak. Jde tedy jen o to, zda podle stavu spisů lze vžiti za prokázáno, zda v době, kdy Dr. Pf. podal svou žádost, bylo řízení o dřívější žádosti st-lově v takovém stadiu, že se mohl výsledek řízení o ní provedeného posouditi. Při veř. ústním líčení uváděl zástupce žal. min., že řízení o žádosti st-lově nebylo v době, kdy Mg. Ph. Dr. Pf. svoji žádost podal, ještě tak pokročilé, aby výsledek jeho mohl býti na jisto posouzen, a poukazoval na výnos žal. min. z 27. ledna 1928. Leč nss neshledal v cit. výnosu dostatečnou oporu pro tento názor žal. úřadu. Výnosem tím zaslána byla žádost Dra Ludevíta Pf. býv. župnímu úřadu v Košicích k doplnění ve příčině některých dat osobních, bylo však současně podotčeno, že vyšetření věcných podmínek ohledně zřízení nové lékárny bylo již provedeno u příležitosti žádosti podané st-lem. Župnímu úřadu bylo jen uloženo, aby úředně potvrdil správnost označení na vyžádaném plánu města, a aby udány byly vzdálenosti stanoviště Drem Pf. navrženého od lékáren v P. již zřízených, jakož i aby se vyslovil o vhodnosti stanoviště žadatelem (Mg. Ph. Drem Pf.) vyhlédnutého. Z výnosu toho je tedy zřejmo, že žal. min. šetření o věcných podmínkách pro zřízení lékárny výslovně uznalo za skončené. Stanoviště pro novou lékárnu Mg. Ph. Drem Pf. vyhlédnuté nemohlo pak býti rozhodujícím tím spíše, když stanoviště to podle plánu u spisů uloženého jest částí stanoviště navrženého i st-lem.
Z úvah těchto plyne, že žádost Mg. Ph. Dra Pf. neměla vůbec býti vzata v úvahu. Žal. úřad, zamítnuv žádost st-lovu, ačkoli byla časově podána dříve než žádost Mg. Ph. Dra Pf., dal přednost Dru Pf. proto, že vykazuje lepší kvalifikaci. Kvalifikace však je podle § 3 odst. 2. nař. ze dne 4. června 1883 č. 22370 momentem rozhodujícím jenom tehdy, když může býti vzata v úvahu i žádost tohoto uchazeče. Tomu však v daném případě tak není.

Citace:

č. 9329. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1002-1005.