Č. 9112.

Živnostenské právo (Slovensko): Může držitel živnostenského listu, znějícího na obchod s delikatesami, mlékem a mléčnými výrobky, bez průkazu způsobilosti nabýti oprávnění k prodeji pálených nápojů lihových v uzavřených lahvích?
(Nález ze dne 12. března 1931 č. 3858).
Věc: Josef W. v Bratislavě (adv. Dr. Nathan Kohner z Prahy) proti ministerstvu obchodu v Praze o opověď obchodu s pálenými lihovými nápoji v uzavřených lahvích.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním de pres. 27. prosince 1926, řízeným na městský notářský úřad v Bratislavě, žádal st-1, aby župní úřad udělil mu na základě živn. listu z 18. října 1926, vydaného řečeným notářským úřadem jako živn. úřadem prvé stolice a znějícího na obchod s delikatesami, mlékem a mléčnými výrobky se stanovištěm v domě č... v Bratislavě povolení prodávati pálené nápoje lihové v zapečetěných lahvích. — Župní úřad v Bratislavě výnosem ze 13. října 1927 oznámil st-li, že nevzal na vědomí jeho odpověď prodeje pálených nápojů lihových v uzavřených lahvích.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obch. odvolání z toho podanému s odůvodněním, že obchod s pálenými nápoji lihovými v uzavřených lahvích jest podle § 14, případně § 53 odst. 5 živn. zák. vázán průkazem způsobilosti, který podán nebyl. Živn. oprávnění st-lovo k obchodu s mlékem, mléčnými výrobky a lahůdkami nedává mu podle živn. zákona nároku, aby opověď drobného prodeje pálených nápojů lihových v lahvích uzavřených podle obchodního zvyku byla vzata na vědomí bez průkazu způsobilosti podle § 14 cit. zák., neboť takový nárok mají jen obchodníci jmenovaní ve 3. a 4. odst. § 53, tedy obchodníci se zbožím smíšeným, koloniálním, materiálním a kořením.
Toto rozhodnutí považuje stížnost za nezákonné, poněvadž podle 5. odst. § 53 živn. zák. jen drobný prodej cukru, kávy, čaje, koření, minerálních olejů, materiálního zboží a barev jest výlučně vyhrazen obchodníkům se zbožím smíšeným, koloniálním, kořením a zbožím materiálním, kdežto drobný obchod s pálenými nápoji lihovými v uzavřených lahvích jim vyhrazen není, ježto není jmenován v prvé větě 5. odst. § 53, takže jej mohou provozovati nejen jmenovaní obchodníci, nýbrž také všichni ostatní živnostníci, když jej zvláště opoví. Stížnost poukazuje k tomu, že důsledkem stanoviska žal. úřadu by bylo, že by ani hostinští a výčepníci nesměli provozovati drobný obchod s pálenými nápoji lihovými v lahvích podle obchodnického zvyku uzavřených, což však je nemyslitelno. Podle tvrzení stížnosti obsahuje oprávnění k provozování obchodu s delikatesami nárok na obchod s pálenými nápoji lihovými v lahvích uzavřených podle zvyku obchodnického. Další důkaz, že k nastoupení této živnosti není potřeba průkazu způsobilosti, spatřuje st-l v tom, že 3. odst. § 239 nedovolává se § 14, což by zajisté byl učinil, kdyby bylo průkazu způsobilosti třeba, neboť v jednotlivých bodech § 239 pokaždé poukazuje se na příslušné předpoklady pro nastoupení živnosti.
O stížnosti nss uvážil:
V 1. odst. § 14 živn. zák. z 10. října 1924 č. 259 Sb. jest předepsáno, že k nastoupení obchodních živností, jmenovaných ve 3. a 4. odst. § 53 je třeba průkazu způsobilosti. Podle 3. odst. § 53 mohou obchod se smíšeným zbožím opověděti toliko osoby, které podají průkaz způsobilosti v § 14 naznačený; ve 4. odst. § 53 jest předepsáno, že týž průkaz podati jest při nastoupení obchodu se zbožím koloniálním, špecerejním a materiálním. Podle 5. odst. přísluší majitelům obchodních živností, o nichž se děje zmínka v předchozích odstavcích, kteří při opovědí živnosti mají podati průkaz způsobilosti, výhradně právo prodávati na drobno cukr, kávu, čaj, koření, minerální oleje, materiální zboží a barviva; na drobno obchodovati s pálenými nápoji lihovými v lahvích podle obchodnického zvyku uzavřených mohou jen na základě zvláštní ohlášky (§ 239 odst. 3).
Stanoví tedy 5. odst. § 53, jak také následující 6. odst. úvodními slovy »Výhrada stanovená v předešlém odstavci ....« naznačuje, výlučná prodejní práva, která jsou vázána průkazem způsobilosti. Nemůže tedy drobný prodej v 5. odst. vyjmenovaného zboží býti provozován bez podání průkazu způsobilosti. Pokud jde o drobný prodej cukru, kávy, čaje, koření, minerálních olejů, materiálního zboží a barviv, je tato zásada v zákoně jasně vyjádřena tím, že právo prodávati toto zboží jest označeno jako »výhradné«. Drobný prodej pálených nápojů lihových v lahvích podle obchodnického zvyku uzavřených není v zákoně výslovně prohlášen za výhradně právo těch, kdož při nastoupení podali průkaz způsobilosti. Než z této diskrepance nelze dovozovati, jak to činí stížnost, že výhrada odst. 5. se na tento drobný prodej nevztahuje a že tudíž pálené nápoje lihové v lahvích podle obchodního zvyku uzavřených mohou prodávati nejen obchodníci se zbožím smíšeným, koloniálním, špecerejním a materiálním, nýbrž také všichni jiní živnostníci, ohlásí-li to podle 3. odst. § 239. Takovýto výklad příčil by se intencím, které sleduje 5. odst. § 53, jenž chtěl poskytnouti obchodním živnostem, pro něž byl zaveden průkaz způsobilosti, výlučné právo prodeje všech druhů zboží, o nichž je tam řeč.
Tomuto názoru nasvědčuje také historie vzniku tohoto zákonného ustanovení. Zákon č. 259/1924, platný na území Slov. a Podk. Rusi, je recepcí rak. živn. řádu, jenž platí na ostatním území republiky Čsl., od něhož se částečně odlišuje se zřetelem na zvláštní poměry na Slov. a Podk. Rusi. Znění § 53 zák. č. 259/24 shoduje se v podstatě se zněním § 38 živn. řádu č. 26 ř. z. z roku 1907, až na to, že podle ustanovení 5. odst. § 53 prve cit. zákona majitelé obchodních živností průkazem způsobilosti vázaných mohou na drobno obchodovati s pálenými nápoji lihovými v lahvích uzavřených podle obchodnického zvyku jen na základě zvláštní ohlášky (§ 239 odst. 3). Za tohoto stavu možno při výkladu ustanovení § 53 zák. č. 259/24 pozírati k materiáliím, týkajícím se § 38 živn. řádu č. 26/1907. Z nich jde na jevo, že ustanovení odst. 3. až 6. § 38 v souvislosti s ustanoveními § 13 a) vznikla se souhlasem vlády jako výsledek kompromisu mezi dvěma směry v permanentním výboru živnostenském poslanecké sněmovny, z nichž jeden hájil svobodu nastupování obchodních živností, druhý usiloval o zavedení průkazu způsobilosti pro ně. Podle tohoto kompromisu mělo býti nastoupení obchodu se zbožím koloniálním, materiálním a kořením, pak obchodu se smíšeným zbožím, pokud se tato odvětví obchodu zabývají drobným prodejem, vázáno průkazem způsobilosti, a jim byl vyhrazen drobný prodej cukru, kávy, čaje, koření, minerálních olejů, zboží materiálního a barviv, jakož i drobný prodej pálených nápojů lihových v lahvích uzavřených podle obchodnického zvyku. V tomto směru mělo býti vyhověno přání středního stavu obchodnického, aby jmenované živnosti byly proti živnosti kramářské, potravinářské, hokynářské atd., ohraničeny a chráněny (srov. č. 2544 příloh stenografických protokolů posl. sněm. 17. zasedání v roce 1906). Na tomto základě formulovaný návrh permanentního výboru živn. byl sice zamítnut v plenu poslán, sněmovny, jež se rozhodlo pro zavedení průkazu způsobilosti — nehledíc k několika málo výjimkám — pro všechny drobné živnosti obchodní. Než speciální komise panské sněmovny, která se postavila po poradách a na naléhavé přání vlády na stanovisko kompromisu dojednaného mezi zástupci vlády a komitétem referentů permanentního výboru poslán, sněmovny, přijala povšechně tento kompromis, změnivši v některých podrobnostech text, aby se dosáhlo větší jasnosti. Návrh speciální komise (srov. č. 389 příloh ke stenogr. protokolům panské sněmovny, 17. zasedání z roku 1906), jejž panská sněmovna a potom také poslán, sněmovna přijala, tvoří obsah § 38. Z toho je zřejmo, že zákonodárce měl úmysl vyhraditi jmenovaným drobným živnostem obchodním, aniž by něco měnil na ostatním rozsahu jejich oprávnění, prodej všelikého v 5. odst. § 38 uvedeného zboží, čítajíc v to i drobný prodej pálených nápojů lihových. V odst. 5. a 6. provedená změna textu nemohla by býti uváděna jako doklad pro opačný názor, poněvadž speciální komise se postavila na stanovisko permanentního výboru živn. Provedená změna nestala se tedy na základě nějaké věcné diference v názorech obou poradních těles.
Pokud stížnost pokazuje k tomu, že důsledkem tohoto stanoviska by bylo, že hostinští a výčepníci oprávnění k výčepu a drobnému prodeji pálených nápojů lihových nesměli by prodávati pálené nápoje lihové v lahvích podle obchodnického zvyku uzavřených, což však je nemyslitelno, stačí poukázati k tomu, že v § 53 živn. zák. č. 259/24 byla upravena prodejní práva živností obchodních ve směrech tam uvedených, mezi něž ovšem živnost hostinská a výčepnická nepatří. Rozsah oprávnění této živnosti nebyl tedy ustanovením § 53 dotčen.
Další oporu pro svůj názor spatřuje stížnost v tom, že ve 3. odst. § 239, kdež se stanoví, že přijímati oznámení o nastoupení a provozování živností výroby a obchodu s pálenými nápoji lihovými a rozhodovati o nich v prvé stolici je kompetentní živn. úřad druhé stolice, není poukázáno na § 14, což by se bylo stalo, kdyby bylo průkazu způsobilosti třeba. Stížnost je na omylu, tvrdí-li, že v jednotlivých bodech tohoto paragrafu se poukazuje na příslušné předpoklady pro nastoupení živností. V 2. odst. § 239 jsou vyjmenovány živnosti, pro něž koncese uděluje živn. úřad druhé stolice, a v závorce je při každé jednotlivé živnosti citován paragraf, po případě položka jeho, dle níž je dotyčná živnost prohlášena za živnost koncesovanou. O předpokladech pro nastoupení jednotlivých živností neděje se v § 239 zmínka.
Námitka, že oprávnění k obchodu s delikatesami, který st-1 provozuje, zakládá nárok na obchod s pálenými nápoji lihovými v lahvích uzavřených podle zvyku obchodnického, není dostatečně konkretisována (§ 18 zák. o ss). Míní-li snad st-l, že je na základě svého živn. oprávnění na obchod s delikatesami, mlékem a mléčnými výrobky oprávněn k provozování obchodu s pálenými nápoji lihovými v lahvích uzavřených podle obchodnického zvyku, pak jest mu možno domáhati se podle § 51 úředního výroku o rozsahu svého živn. oprávnění.
Je-li však drobný obchod s pálenými nápoji lihovými v lahvích uzavřených podle obchodnického zvyku vyhrazen majitelům obchodních živností uvedených ve 3. a 4. odst. § 53, pak nelze obchod ten nastoupiti bez podání průkazu způsobilosti, stanoveného v § 14. Poněvadž st-l tohoto průkazu při opovědi obchodu s pálenými nápoji lihovými v lahvích uzavřených podle obchodnického zvyku nepodal, právem nebyla tato jeho opověď vzata na vědomí a právem bylo mu odepřeno vydání živn. listu na tuto živnost.

Citace:

č. 9112. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 525-528.