Č. 9177.

Zaměstnanci veřejní. — Legionáři. — Řízení správní: * Rozhodnutí gen. fin. ředitelství v Bratislavě o zápočtu smluvní civilní státní služby legionáři do postupu ve smyslu odst. 3 č. 6 čl. I. vl. nař č. 202/22 není rozhodnutím konečným, nýbrž podléhá podle předpisu § 151, odst. 2 zák. plat. č. 103/26 dalšímu opravnému prostředku k min. fin.
(Nález ze dne 8. dubna 1931 č. 5549.)
Prejudikatura: Boh. A 8420/30, 7835/29, 7743/29.
Věc: Josef T. v B. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o zápočet služební doby do postupu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dekretem gfř v Bratislavě z 2. října 1925 byl st-l jmenován se zpětnou platností od 27. září 1925 asistentem důchodkové kontroly v XI. hodn. třídě. Při provádění zák. č. 222/20 nebyla st-li výměrem jmenovaného úřadu z 9. prosince 1925 započtena do časového postupu služební doba jako kancelářský pomocník, resp. oficiant a vrchní oficiant v době od 24. listopadu 1921 do 25. září 1924, jakož i služební doba jako smluvní úředník u osp-é v P. od 15. října 1920 do 1. listopadu 1921 s ohledem na § 3 vl. nař. č. 165/22.
Podáním z 23. ledna 1926 žádal st-l o započtení civilní státní služby do postupu u důchodkové kontroly podle prov. nař. k legionář, zák. č. 202/22 čl. I. věty 3. odst. 6. St-l uváděl, že byl zaměstnán u berní správy v P. jako kane. pomocník resp. oficiant a vrch. oficiant od 24. listopadu 1921 do 25. září 1924 a jako smluvní úředník u osp-é v P. od 15. října 1920 do 1. listopadu 1921.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad této žádosti, poněvadž vl. nař. č. 202/22, čl. 1. bod 6. odst. 3., znějící doslova: »Služební doba dosavadní budiž jim v novém služebním poměru započtena tak, jako by v něm byli hned při nastoupení služby«, se vztahuje jen na legionáře zmíněné v odst. 2. shora cit. bodu 6., totiž na legionáře ustanovené na úřednických místech skupiny »E« § 52 služ. pragm. Mezi tyto legionáře nelze st-le zařaditi, poněvadž byl do důchodkové kontroly, tedy do skupiny »D« přijat jako úřednický čekatel z místa vrch. kane. oficianta, tedy ne z místa úřednického skupiny »E« § 52 služ. pragm. Rozhodnutí to je konečné a nepřipouští dalšího odvolání cestou správních úřadů.«
Uvažuje o stížnosti, musil nss nejprve zkoumati, byla-li věc pořadem adm. již vyřízena.
Nař. rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti a po vyhlášení plat. zák. č. 103/26, a sluší je tedy po stránce procesní posuzovati podle předpisu § 151 cit. zák., který obsahuje zvláštní ustanovení o řízení ve věcech úpravy služebních příjmů státních zaměstnanců.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 7743/29 právní názor, že služ. příjmem podle plat. zák. jest podle přirozeného smyslu těchto slov každá majetková hodnota, kterou zaměstnanec přijímá z titulu svého služebního poměru.
V daném případě žádal st-l o dodatečné započtení civilní smluvní státní služby do postupu a opíral svůj nárok po stránce právní o předpis čl. I. bodu 6. odst. 3. vl. nař. č. 202/22. Také žal. úřad řešil v nař. rozhodnutí toliko otázku započítatelnosti civ. smluvní státní služby st-lovy do postupu s hledika odst. 3. bodu 6. čl. I nař. č. 202/22 a neobíral se otázkou, lze-li službu tu započísti podle cit. předpisu i pro jiné účely, na př. pensi.
Článek I. bodu 6. odst. 3. vl. nař. č. 202/22 ustanovuje, že jest započísti legionářům, kteří byli jmenováni ze smluvních zaměstnanců státních státními úředníky, služební dobu dosavadní v novém služebním poměru tak, jako by v něm byli hned při nastoupení služby. Předpis ten mluví všeobecně o zápočtu dosavadní služby v novém služebním poměru a má proto zajisté i na zřeteli zápočet služby té pro postup do vyšších požitků. Leč potom jest účelem zápočtu služby do postupu ve smyslu čl. I. bodu 6. odst. 3. vlád, nař. č. 202/22 úprava služebních příjmů v plném toho slova smyslu a je výrok úřadu o zápočtu uvedené služby opatřením (rozhodnutím) o služebních příjmech ve smyslu § 151 plat. zák.
Podle 2. odstavce tohoto paragrafu může se zaměstnanec z rozhodnutí, které nebylo vydáno z moci úřední, nýbrž na žádost nebo přihlášku zaměstnancovu, odvolati do 15 dnů k ústřednímu úřadu. Jak nss vyslovil v nál. Boh. A 7835/29, není rozhodnutí gfř v Bratislavě o služ. příjmech státního zaměstnance podle § 151 odst. 2 plat. zák. rozhodnutím konečným, nýbrž lze se z něho odvolati k ústřednímu úřadu (min. fin.). Měl proto st-l možnost podati proti nař. rozhodnutí odvolání a tím vyvolati o svém vzneseném nároku konečné rozhodnutí min. fin. Bylo by proto stížnost, přímo na nss podanou, vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss odmítnouti jako nepřípustnou. Že však st-l nepoužil opravného prostředku v § 151 odst. 2 plat. zák. normovaného a obrátil se přímo stížností na nss, zavinil žal. úřad sám nesprávným právním poučením.

Citace:

č. 9177. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 678-680.