Č. 9214.

Pojištění sociální. — Řízení před nss-em: I. Ústřední sociální pojišťovna nemá ve věcech pojištění nemocenského postavení strany a není legitimována ke stížnosti na nss. — II. Smluvený poměr pracovní či rodinný poměr mezi pěstounem a schovankou?
(Nález ze dne 25. dubna 1931 č. 8897/29.)
Prejudikatura: Boh. A 3474/24, 6480/27.
Věc: Ústřední sociální pojišťovna v Praze a okresní nemocenská pojišťovna v Č. proti zemské správě politické v Opavě o pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána Ústřední sociální pojišťovnou v Praze ve věci nemocenského pojištění, odmítá se jako nepřípustná, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v Č. vyhověla výměrem z 18. července 1928 odvolání Aloise C., podanému proti platebnímu výměru okr. nemoc, pojišťovny v Č., kterým byla Anežka K. pro pojištění nemocenské zařazena do mzdové třídy IV, 2, 1, a pro pojištění invalidní a starobní do mzdové třídy A a jmenovanému zaměstnavateli na pojistných příspěvcích předepsána částka 729 Kč 86 h; osp zrušila tento výměr pojišťovny s tímto odůvodněním: »Konaným šetřením bylo zjištěno, že Anežka K. nekonala v době od 28. června 1925 do 28. ledna 1928 u st-le pojištěním povinné práce na základě smluveného pracovního, služebního nebo učňovského poměru, nýbrž že od 3. roku věku svého sdílí co sirotek z příbuzenstva st-lova jeho společnou domácnost co přibraný člen rodiny. Nepodléhá tedy Anežka K. povinnému pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří podle § 1 zák. č. 33/1888 a § 2 zák. č. 221/24 a bylo proto stížnosti vyhověti.«
Zsp v Opavě nař. rozhodnutím nevyhověla odvolání okr. nemoc, pojišťovny proti tomuto výměru z důvodů v něm uvedených s dalším podotknutím, že podle vyžádaného vyjádření okr. soudu v J. z 20. září 1928 smlouva podle § 186 o. z. o. mezi Aloisem C. a Anežkou K. v tom směru, že tato jest povinna práce v domácnosti u něho konati, nebyla uzavřena. Dodáno ještě, že nějakou domněnkou nemůže býti nahrazen předpoklad pro pojištění ve smyslu ustanovení § 2 zák. č. 221/24, které určuje, že předpokladem pro pojištění osoby jest okolnost, že tato práce nebo služby vykonává na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského.
Na toto rozhodnutí podaly stížnost Ústřední sociální pojišťovna v Praze a okr. nem. pojišťovna v Č.
Především nutno odmítnouti jako nepřípustnou stížnost, pokud jest podána Ústřední sociální pojišťovnou ve věci nemocenského pojištění Anežky K., poněvadž tato st-lka jest vzhledem k předpisu § 74 odst. 1 zák. č. 221/24 nositelkou pojištění invalidního a starobního a není předpisu, který by jí dával postavení strany ve věcech pojištění nemocenského.
Ve věci samé jest na sporu otázka, zdali byl v kritické době mezi Aloisem C. a Anežkou K. poměr služební (pracovní), zakládající nemocenskou pojistnou povinnost, pokud se týká povinnost k pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tuto otázku zodpověděl žal. úřad záporně, což dovodil, jak shora uvedeno, ze zvláštnosti vzájemného poměru mezi jmenovanými a z nedostatku výslovného smluvního závazku Anežky K. konati práce, čemuž odporuje stížnost, namítajíc, že ani opravdový rodinný poměr nevylučuje pojistné povinnosti a že tím, že K. konala v hospodářství Aloise C. pravidelně práce hospodářské a že tento jí za to poskytoval místo mzdy stravu, šatstvo a byt zakládá i bez výslovné smlouvy služební pojmové znaky pojistného poměru.
Nss uvážil toto:
Při řešení daného sporu jsou rozhodný jednak § 1 zák. č. 268/19 pokud jde o období do 30. června 1926, jednak § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 pokud jde o období od 1. července 1926. Podle obou těchto norem jest předpokladem pojistné povinnosti, aby osoba, o niž jde, konala práce nebo služby na základě (smluveného) poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nekonala jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Z těchto předpisů se podává, že vznik pojištění nepojí se k pouhému faktu vykonávání prací nebo služeb, nýbrž že musí přistoupiti právní titul, (smluvený) poměr pracovní, služební nebo učňovský (srov. Boh. A 6480/27). Jen tenkráte, jsou-li splněny oba tyto předpoklady, jest dána pojistná povinnost podle cit. norem.
Podle konstantní judikatury nss-u jest tu pracovní (služební) poměr — jen ten v daném případě má význam —, byla-li mezi stranami uzavřena smlouva služební podle § 1151 o. z. o. Tato vzniká, zaváže-li se někdo na nějaký čas konati jinému služby. Podstatným znakem smlouvy služební, tedy i služebního poměru, jest na straně zaměstnancově smluvní závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (srov. Boh. A 4330/25, 8001/29 a j.).
Žal. úřad dospěl k úsudku, že mezi Aloisem C. a Anežkou K. nebylo takovéhoto poměru pracovního (služebního), k němuž dospěl hodnocením zjištěných skutkových okolností. Podle správních spisů měl úřad pro tento svůj skutkový závěr tento podklad:
Alois C. v řízení správním připustil, že Anežka K., roz. 28. dubna 1911, ve sporném období konala práce v jeho domácnosti a hospodářství, popíral však existenci smluveného poměru pracovního. Dovozoval, že jmenovanou, příbuznou své ženy, přijal jako tříletého sirotka do své rodiny a jako vlastní ji vychoval, živil a šatil zdarma z útrpnosti, dokud si nemohla vydělati, a chová ji nyní dále u sebe, ježto nechce od něho odejíti, nikoli však jako služebnou, nýbrž jako schovanku. Správnost tohoto tvrzení dosvědčil obecní úřad ve V. ve vysvědčení z 26. dubna 1928, stejně četnická stanice v B. zprávou ze 13. července 1928 a Anežka K. při svém výslechu u osp-é v Č. dne 24. listopadu 1928. Okr. nemoc, pokladna v Č., které byla uvedená obhajoba zaměstnavatelova sdělena k vyjádření, nepopřela v ničem správnost skutkového přednesu zaměstnavatelova a to ani ve svém vyjádření ze 13. června 1928 ani v odvolání z výměru I. stolice.
Dospěl-li žal. úřad na tomto skutkovém podkladě k úsudku, že práce, které jmenovaná ve sporném období (ve věku 14 až 17 let) konala Aloisů C., nebyly výronem nějakého smluvního závazku ze služebního poměru, nýbrž vyplývají z vylíčeného zvláštního vztahu, jenž byl mezi těmito osobami, nemohl nss shledati, že by úsudek ten, jenž jest výsledkem hodnocení shora uvedených skutkových okolností, byl zřejmě mylný, logicky nemožný. Přes tuto mez však nemůže nss jeho věcnou správnost se zřetelem na ustanovení § 6 odst. 2 zák. o ss přezkoumati, zejména nemůže hodnocení skutkové podstaty, provedené správním úřadem, nahraditi hodnocením vlastním. — — — — —
Dovolal-li se žal. úřad v důvodech svého rozhodnutí ještě toho, že podle vyžádaného vyjádření okr. soudu v J. z 20. září 1928 smlouva podle § 186 o. z. o. mezi Aloisem C. a Anežkou K. v tom směru, že tato jest povinna práce v domácnosti u něho konati, nebyla uzavřena, nechtěl tím podle doslovu a souvislosti této věty vysloviti nic jiného, nežli že odpověď okr. soudu v J. na dotaz úřadu, zdali existuje služební smlouva mezi jmenovanými osobami schválená soudem po rozumu § 186 o. z. o., vyzněla negativně. Nelze však z tohoto dodatku důvodů vyčisti, že úřad byl názoru, že nedostatek takovéto soudem schválené smlouvy vylučuje existenci služebního poměru. Míjí se proto cílem vývody stížnosti, jež s tohoto hlediska dovozují nezákonnost nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 9214. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 753-755.