Č. 9100.

Zaměstnanci veřejní: * Prohlásil-li státní zaměstnanec resignaci in eventum pro případ, že nebude vyhověno jeho žádosti o pensionování, nemůže rekursní úřad prohlásiti rekurs stran zamítnutí žádosti o pensionování za bezpředmětný vzhledem k tomu, že ona resignace byla úřadem vzata na vědomí.
(Nález ze dne 6. března 1931 č. 3476).
Věc: Marie K. v B. proti ministerstvu spravedlnosti (vrch. odb. r. Dr. Kar. Vodstrčil) o pensionování a odbytné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka, kancelistka nejvyššího soudu v Brně, žádala podáním z 12. července 1928 z důvodu nemoci za přeložení na trvalý odpočinek a podáním z 31. července 1928 za udělení zdravotní dovolené až do vyřízení žádosti o pensionování. Výměrem presidia nejvyššího soudu ze 6. srpna 1928 byla vyzvána, aby nastoupila službu dne 7. srpna 1928, ježto byla uznána úředním lékařem za způsobilou ke službě. Na žádost její ze 7. srpna 1928, v níž omlouvala nenastoupení služby dne 7. srpna 1928 nemocí a žádala opětně o udělení zdravotní dovolené, poukázalo presidium nejvyššího soudu ve výnosu z 8. srpna 1928 na svůj výnos ze 6. srpna 1928 tím, že podle posudku úředního lékaře není důvodu k udělení dovolené. Na to prohlásila st-lka v podání z 9. srpna 1928, že její zdravotní stav přes nález úředního lékaře jí nedovoluje nastoupiti službu a že jest nucena resignovati na místo kancelistky nejvyššího soudu; proto prosí, aby pro případ zamítavého vyřízení její žádosti za pensionování jí bylo povoleno odbytné dle restrikčního zákona a pro případ, že by ani této prosbě nebylo vyhověno, aby toto podání bylo pokládáno za oznámení vystoupení ze státní služby.
Presidium nejvyššího soudu v Brně vydalo po té výměr z 10. srpna 1928, kterýž byl st-lce doručen dne 11. srpna 1928, tohoto znění: »Vaší žádosti o přeložení na trvalý odpočinek se nevyhovuje, poněvadž posudkem zdravotního oddělení zsp-é v Brně z 5. srpna 1928 byla jste uznána způsobilou ke službě. Nevyhovuje se Vaší žádosti, aby Vám bylo povoleno odbytné podle zák. č. 286/24, poněvadž jste opomněla učiniti včas přihlášku k dobrovolnému odchodu ze státní služby (§§ 9 a násl.). Resignace na místo kancelistky nejvyššího soudu se nepřijímá, poněvadž justiční správa má za Vámi ze služebního poměru pohledávku, a to nedoplatek na zálohu na služné, která Vám byla poskytnuta výnosem presidia nejvyššího soudu z 5. prosince 1927 ve výši 2400 Kč (§ 84 odst. 2 služ. pragm.). Nařízením presidia nejvyššího soudu ze 6. srpna 1928, které Vám bylo doručeno dne 7. srpna 1928, byla jste vyzvána, abyste se dne 7. srpna t. r. o 8. hodině dopoledne hlásila osobně k nastoupení služby. Neučinila jste tak a meškáte samovolně déle 3 dnů mimo službu, aniž můžete prokázati dostatečný důvod omluvný. Omluvným důvodem není zejména resignace na místo kancelistky nejvyššího soudu, neb až do jejího přijmutí musíte zastávati službu. Počínaje dnem 7. srpna 1928 pozbýváte platu za dobu neospravedlněné nepřítomnosti v úřadě. Účetní oddělení nejvyššího soudu bylo poukázáno, aby Vám zastavilo služební plat počínaje dnem 7. srpna 1928«. Rozhodnutí toto bylo st-lce doručeno dne 11. srpna 1928.
V podání de dato 13. srpna 1928 uvedla st-lka, že nedoplatek zálohy nesložila, ježto měla za to, že bude zbytek zálohy sražen s jejích posledních služebních příjmů neb z případného odbytného; zároveň však oznámila, že zasílá poštou 1600 Kč jako zbytek zálohy a prohlásila toto: »Dovoluji si upozorniti, že nepokládám svou nepřítomnost v úřadě, počínaje dnem 7. srpna 1928, za neomluvenou, ježto jsem ve všech svých podáních zdůrazňovala, že nemohu nastoupiti službu z důvodů zdravotních a právě z těchto důvodů musela jsem dokonce resignovati. Trvá-li však presidium Nejvyššího soudu na tom, že má nepřítomnost v úřadě není prokázána dostatečným důvodem omluvným, prohlašuji, že za účelem urychlení resignace zaplatím přeplacenou část služného ihned, jakmile mi bude její výše sdělena. Opakuji resignaci na místo kancelistky Nejvyššího soudu ve smyslu svého podání z 9. srpna 1928«.
Zbytek zálohy 1600 Kč a přeplatek na služném 914 Kč 80 h složila st-lka v srpnu 1928. — Na to prohlásilo presidium nejvyššího soudu výměrem z 23. srpna 1928, který byl doručen st-lce dne 24. srpna 1928, že přijímá její resignaci na místo kancelistky a sprošťuje ji služby u nejvyššího soudu.
Do výměru presidia nejvyššího soudu z 10. srpna 1928 podala st-lka stížnost de dato 24. srpna 1928, podanou na poštu dne 24. srpna 1928 a došlou presidiu nejvyššího soudu v Brně dne 25. srpna 1928, v níž vytýkala, a) že presidium nejvyššího soudu nesdělilo st-lce pochybnosti bránící kladnému vyřízení její žádosti za pensionování a neudělilo jí lhůty 14 dní k písemnému vyjádření, čímž porušilo presidium ustanovení § 81 služ. pragm., dále b) že zamítnutí žádosti za dobrovolný odchod podle restrikčního zákona z důvodu, že nebyla žádost podána včas, odporuje § 15 tohoto zák., konečně c) že dodatečná resignace st-lčina nemá vlivu na její nároky na pensionování nebo dobrovolný odchod podle § 10 restrikčního zákona, ježto jde o podmíněnou resignaci a o nároky ze služ. poměru vznesené za trvání tohoto poměru, takže ustanovení § 86 služ. pragm. nelze tu aplikovati.
Stížnost tuto zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, vylíčiv stav věci, z těchto důvodů: »Ze stavu věci je patrno, že st-lka po tom, kdy jí byla zamítnuta žádost za přeložení na trvalý odpočinek a za odbytné podle zák. č. 286/24, učinila bezpodmínečné prohlášení, že vystupuje ze služ. poměru a za účelem urychlení resignace vyrovnala své peněžní závazky vůči státní správě, jak byly právě zjištěny napadeným výměrem. Prohlášení o vystoupení ze služ. poměru bylo přijato výměrem presidia nejvyššího soudu z 23. srpna 1928, který byl doručen st-lce dne 24. srpna 1928. Tím bylo vystoupení st-lky ze služ. poměru uskutečněno (§ 84 odst. 2 služ. pragm.). Podle § 86 služ. pragm. ztrácí úředník vystoupením ze služ. poměru všechna z tohoto poměru plynoucí oprávnění, práva a nároky. Ztratila tedy st-lka vystoupením ze služ. poměru zásadní nárok na přeložení na odpočinek, ať již by jej chtěla odvozovati ze služ. pragmatiky, či ze zák. č. 286/24. Uplatňuje-li st-lka po vystoupení ze služebního poměru takový nárok cestou stížnosti, pak nutno stížnost uznati za bezdůvodnou již vzhledem k ustanovení § 86 služ. pragm. Z toho důvodu byla stížnost zamítnuta, aniž bylo třeba zabývati se jejími vývody.....«
Proti tomuto rozhodnutí žal. úřadu čelí stížnost podaná k nss, v níž se navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost, vadnost řízení a rozpor se správními spisy.
Nss uvážil o stížnosti takto:
St-lka žádala podáním z 9. srpna 1928 podle celkového znění tohoto podání v prvé řadě za pensionování a toliko in eventum — kdyby žádosti té nebylo vyhověno — za restringování podle zák. č. 286/24 s odbytným, a teprve v třetí řadě ohlásila rovněž in eventum — kdyby nebylo vyhověno ani prvému ani druhému petitu —, resignaci na svoje postavení ve státní službě. Presidium nejvyššího soudu rozhodnutím z 10. srpna 1928 nevyhovělo žádnému z uvedených petitů. Proti zamítavému rozhodnutí presidia nejvyššího soudu měla st-lka možnost, odvolati se k min. sprav.; to také učinila odvoláním z 24. srpna 1928, pokud jde o pensionování a restrikci; naproti tomu, pokud šlo o resignaci, vyhověla st-lka stanovisku presidia nejvyššího soudu, zapravila nedoplatek ze zálohy, vrátila přeplatek na aktivních požitcích, a prohlásila podáním ze 13. srpna 1928, že »opakuje resignaci ve smyslu svého podání z 9. srpna 1928«.
Mělo tedy presidium nejvyššího soudu před sebou situaci takovou, že jednak je tu dosud neprávoplatné jeho zamítavé rozhodnutí o pensionování, resp. restringování stěžovatelky, jednak in eventum prohlášená resignace její. Presidium nejvyššího soudu nevyslovilo, že by resignační prohlášení učiněné in eventum bylo snad nepřípustné, ani nezamítlo prohlášení to z uvedeného právě důvodu; naopak prostě resignaci st-lčinu přijalo. Když však presidium nejvyššího soudu za běhu rekursní lhůty proti rozhodnutí z 10. srpna 1928 o pensionování a restrikci rozhodnutím z 23. srpna 1928 prostě vzalo resignaci st-lky na vědomí, mohla st-lka toto rozhodnutí chápati jen v tom smyslu, že se jím bere na vědomí její resignace učiněná in eventum, pro případ, že nebude vyhověno její žádosti za pensionování nebo restrikci. Že stěžovatelka vyřízení presidia nejvyššího soudu z 23. srpna 1928 o resignaci skutečně v tomto smyslu chápala, je patrno také z obsahu její stížnosti z 24. srpna 1928, kdež se v odst. 3. vzhledem k tomu, že by se snad při vyřízení stížnosti mohla namanouti otázka, zda dodatečná resignace nemá vliv na nároky st-lčiny o pensionování neb dobrovolný odchod dle § 10 restr. zák., podotýká, že st-lka ve své žádosti z 9. srpna 1928 prohlásila toliko podmíněnou resignaci a že jedná se o nároky ze služ. poměru vznesené za trvání tohoto poměru, takže ustanovení § 86 služ. pragm. nelze aplikovati na tyto nároky. Chápajíc rozhodnutí presidia nejvyššího soudu z 23. srpna 1928 tímto způsobem, který podle vylíčeného sběhu věci nejen není nemožný, ale je zcela ve shodě se stavem spisů, neměla st-lka ovšem příčiny odvolati se proti němu. Za této situace mělo tedy min. sprav. povinnost, zabývati se rekursem st-lčiným stran pensionování resp. restringování meritorně, a nemohlo se úkolu toho po právu zhostiti tím, že stížnost st-lčinu stran pensionování a restrikce prohlásilo za bezdůvodnou vzhledem k ustanovení § 86 služ. pragm. a k provedené resignaci; neboť tím, že byla presidiem nejvyššího soudu vzata na vědomí resignace st-lčina, učiněná toliko in eventum, nestaly se nároky vznesené st-lkou jakožto přednější, totiž nároky na pensionování, resp. restringování bezpředmětnými, ani nelze vyvozovati jejich zánik z ustanovení § 86 odst. 1 služ. pragmatiky, když právě resignační prohlášení st-lčino nebylo bezvýhradné.
Rozhodlo-li však min. sprav. o stížnosti st-lčině způsobem, jak shora uvedeno, porušilo důsledkem nesprávného právního posouzení významu st-činy resignace právo st-lky na meritorní vyřízení její stížnosti a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž ovšem měl nss možnosti zkoumati, zda st-lce přísluší nebo nepřísluší nárok na kladné vyřízení její stížnosti do rozhodnutí presidia nejvyššího soudu, resp. na kladné vyřízení její žádosti za pensionování po případě za restringování.

Citace:

č. 9100. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 500-504.