Č. 9193.

Živnostenské právo:* Licenci podle § 20 a) odst. 1 živn. ř. nelze uděliti k osobnímu výkonu majiteli hostinské koncese, kterou provozuje náměstkem.
(Nález ze dne 16. dubna 1931 č. 7622/29.)
Věc: Ferdinand Miroslav R. v Ú. proti zemskému úřadu v Praze o licenci podle § 20 a) živn. ř. k provozování živnosti hostinské a výčepnické. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl v pořadí instančním potvrzen výměr býv. osp-é v L. ze 14. srpna 1928, kterým byla st-li jako majiteli koncese hostinské a výčepnické, udělené pro dům čp. 116 v Ú., odepřena licence podle § 20 a) živn. ř. k výčepu piva, vína a podávání jídel o slavnosti »Staročeská pouť«, konané ve dnech 18. a 19. srpna 1928 v Ú. Rozhodnutí toto bylo odůvodněno úvahou, že st-l provozuje řečenou živnost schváleným náměstkem, že schválením provozu jejího náměstkem přešel výkon hostinského oprávnění, jakož i příslušné povinnosti s majitele koncese na schváleného náměstka a že živn. řád nemá ustanovení, jež by připouštělo, aby živn. oprávnění bylo současně provozováno jak majitelem koncese, tak schváleným náměstkem.
Ve své stížnosti na toto rozhodnutí konstatuje st-l, že provozuje svoji koncesi hostinskou a výčepnickou úředně schváleným náměstkem, projevuje názor, že na schváleného náměstka nepřecházejí veškerá práva a povinnosti majitele koncese, nýbrž náměstek je oprávněn provozovati živnost jen v rozsahu vymezeném v koncesním dekretu, tedy v daném případě pouze v domě čp. 116 v Ú. Jen majitel koncese smí žádati o rozšíření koncesního oprávnění, nikoliv náměstek. Nesprávný je názor, jakoby se oprávnění, jichž náměstek ze schválení nabyl, vztahovala kromě oprávnění obsažených v koncesním dekretu také na jiná samostatná oprávnění v něm uvedená, a jakoby tato oprávnění nesměl vykonávati majitel koncese osobně. — S názorem tímto souhlasiti nelze.
Podle § 19 živn. ř. má býti živnost hostinská a výčepnická z pravidla provozována majitelem koncese osobně, avšak živn. úřad může z důležitých příčin povoliti, aby tato živnost byla provozována náměstkem nebo propachtována. Stanoví tedy zákon jako pravidlo, aby tato živnost byla provozována osobně, výjimkou pak připouští provozování její náměstkem nebo pachtýřem. Na nějaký jiný způsob provozování živnosti není v zákoně pamatováno a dlužno proto usuzovati, že není přípustno, aby týž podnik hostinský a výčepnický byl provozován z části osobně, z části náměstkem nebo pachtýřem. Náměstek nebo pachtýř nemá samostatného a neodvislého živn. oprávnění, nýbrž provozuje živn. oprávnění majitele živnosti.
Z toho, že náměstek v provozování živnosti nebo pachtýř provozuje živnost na základě oprávnění majitele živnosti, plyne, že rozsah živn. práva náměstkova nebo pachtýřova řídí se podle obsahu koncese majitele živnosti. Změní-li se tento rozsah, není náměstek nebo pachtýř oprávněn provozovati koncesi v rozsahu, jaký měla v době, kdy byl náměstek nebo pachtýř živn. úřadem schválen, nýbrž změna rozsahu koncese působí vůči náměstku nebo pachtýři. Byla-li majiteli živnosti hostinské a výčepnické udělena licence podle § 20 a) k přechodnému provozování živnosti hostinské a výčepnické mimo schválené stálé místnosti provozovací o jednotlivé zvláštní příležitosti, znamená to rozšíření živn. oprávnění majitele živnosti. Neprovozuje-li majitel živnosti osobně živnost, stává se tohoto rozšíření účastným schválený náměstek nebo pachtýř.
V daném případě žádal st-l, jenž provozuje živnost hostinskou a výčepnickou schváleným náměstkem, o udělení licence podle § 20 a) a to nikoli, aby také tuto licenci provozoval svým schváleným náměstkem, nýbrž osobně. Je-li tato licence pouhým rozšířením živn. oprávnění, příslušejícího st-li na základě koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické a provozuje-li st-l tuto živnost schváleným náměstkem, pak úřad právem jeho žádost, kterou se domáhal udělení licence k osobnímu provozování, zamítl, ježto není přípustno, aby jedna a táž živnost byla z části provozována schváleným náměstkem, z části pak osobně.

Citace:

č. 9193. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 712-714.