Č. 9158.

Policejní právo trestní: I. * Ustanovením 2. odstavce článku 4. hlavy prvé části prvé zák. č. 125/27 o organisaci politické správy bylo zrušeno ustanovení § 12 lit. a) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. — II. * Byla-li strana před účinností zák. č. 125/27 o organisaci politické správy odsouzena pro přestupek § 12 lit. a) cís. nař. 96/1854 ř. z. za urážlivé chování, může odvolací instance, rozhodující jíž za účinnosti cit. zákona organisačního, v odpor vzatý trestní nález potvrditi jen tenkráte, zakládá-li inkriminované jednání skutkovou podstatu přestupku 2. odstavce čl. 4 hlavy prvé části prvé tohoto zákona.
(Nález ze dne 30. března 1931 č. 6610/29).
Věc: Karel E. a spol. v N. proti zemskému úřadu v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem osp-é v L. z 24. května 1927 byli st-lé uznáni vinnými přestupkem § 12 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustili tím, že se chovali dne 30. března 1927 k četnické hlídce po zadržení neslušně a urážlivě a setrvali ve svém urážlivém chování přes to, že byli napomenuti; st-lé byli na základě § 11 uvedeného cís. nař. odsouzeni každý ke 24 hodinnému vězení. Odvolání proti tomu podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. Rozhodnutí to jest opatřeno právním poučením, že podle čl 8 odst. 2 zák. č. 125/27 není další odvolání přípustno.
Maje rozhodovati o stížnosti podané na toto rozhodnutí, zabýval se nss nejprve z úřední moci, jakož i k námitce vznesené ve stížnosti, otázkou, zdali byla tato věc trestní vyřízena nař. rozhodnutím v pořadí instancí správních s konečnou platností (§ 5 zák. o ss). V tomto směru sluší uvésti, že nař. rozhodnutí bylo vydáno po 1. prosinci 1928, kdy podle zák. č. 92/28 byl již v účinnosti zákon o organisaci politické správy č. 125/27, stanovící v čl. 8 odst. 2, že z rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustno. Z této zásady jest připuštěna v odst. 4 cit. čl. 8 jen výjimka v tom směru, že o opravných prostředcích proti rozhodnutím (opatřením, nálezům), vydaným přede dnem, kdy zákon o organisaci politické správy nabyl účinnosti, pokud jsou přípustný podle předpisů dosud platných, musí býti rozhodnuto i tehdy, když by podle tohoto zákona opravný prostředek již přípustným nebyl. Poněvadž — jak uvedeno — bylo v odpor vzaté rozhodnutí zem. úřadu vydáno již za účinnosti zák. o organisaci politické správy, nelze na konkrétní spor použiti ustanovení 4. odst. čl. 8 tohoto zákona, nýbrž sluší jej posouditi podle 2. odst., který stanoví, že z rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustno. Označil-li proto žal. úřad svoje rozhodnutí jako konečné, učinil tak ve shodě se zákonem.
Ve věci bylo uváženo:
Poněvadž tresty lze ukládati jen na základě zákona (§111 odst. 2 úst. list.), musil nss, maje zkoumati zákonnost nař. rozhodnutí, především si ujasniti, podle kterého zákona trestního sluší nař. rozhodnutí posuzovati. Ježto pak trest lze »na základě zákona« uložiti jen tehdy, když a pokud zákon stanoví, že trestáno býti má, jest možno ukládati trest jen tehdy a potud, když a pokud předpis trest normující má vskutku moc zákona. Na základě zákona, který pozbyl své normativní síly, nelze trest uložiti. Z toho plyne, že trest může býti uložen jen podle zákona, který v době, kdy trest se ukládá, platí a působí. Pro uložení trestu mimo tento rámec nedostává se úřadu zákonné kompetence (srov. Prušák, Rak. právo trestní, 1912, str. 27, 34; Binding, Handbuch des Strafrechtes, 1885, svazek I. str. 245 a násl.).
V době, kdy v daném případě byl vydán trestní nález I. stolice, bylo v platnosti cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., stanovící v § 12 lit. a), pro jehož překročení byli st-lé I. stolicí odsouzeni, že trestu stanovenému v § 11 téhož nař. podléhá, kdo se chová hrubě a urážlivě vůči politickému nebo policejnímu úředníku vykonávajícímu úřední jednání po zákonu mu náležející nebo vůči strážníku nebo úřednímu sluhovi, majícímu provésti na veřejných místech nebo v soukromých obydlích úřední rozkaz, a kdo přes předchozí napomenutí setrvá v chování porušujícím úřední charakter.
V době, kdy bylo vydáno rozhodnutí v odpor vzaté, jímž byl trestní nález I. stolice potvrzen, tedy v době,kdy byli st-lé pravoplatně odsouzeni, bylo již zmíněné ustanovení cis. nař. č. 96/1854 ř. z. zrušeno tím, že bylo nahraženo ustanovením 2. odst. čl. 4 zák. o nové organisaci politické správy č. 125/27, stanovícím mimo jiné, že okresní úřady — nejde-li o trestní čin, stíhaný soudy — jsou povolány potrestati trestem na penězích od 10 Kč do 2000 Kč nebo na svobodě od 12 hod. do 5 dnů každého, kdo přes předchozí napomenutí se chová vědomě hrubě k veřejnému orgánu při výkonu jeho úřední činnosti, nebo se vzpírá ho uposlechnouti. Mezi skutkovou podstatou přestupku § 12 lit. a) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. a skutkovou podstatou přestupku 2. odst. čl. 4 organisačního zák. jest sice podstatný rozdíl v tom směru, že ke splnění této se vyžaduje, aby pachatel jednal vědomě, takže jest vyloučeno stíhati jednotlivce, který více méně neuvědoměle jedná tak, že lze jednání jeho objektivně označiti jako jednání hrubé (zpráva ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny o vl. návrhu zák. o organisaci politické správy, tisk. čís. 1101/1927); avšak přes tento rozdíl nelze mí ti za to, že zmíněné ustanovení cís. nař. č. 96/1854 ř. z. platí vedle cit. ustanovení zák. o organisaci politické správy podle předpisu 3. odst. hlavy druhé tohoto zák. (podle něhož všeobecné předpisy právní zůstávají v platnosti, pokud tomuto zákonu nebo vládním nařízením na jeho základě vydaným neodporují); neboť zákon o organisaci politické správy podrobil otázku, o kterou jde, nové všeobecné úpravě, a zrušil tedy staré předpisy upravující tutéž otázku v celém jejich rozsahu. Správnost tohoto úsudku potvrzuje celé parlamentární jednání o osnově zákona o organisaci politické správy, zejména pak okolnost, že slůvko »vědomě« ve vl. návrhu (tisk. čís. 831/1927) nebylo a bylo vsunuto do poslední věty 2. odst. čl. 4 ústavně-právním výborem posl. sněmovny.
Stíhaje tresty jen takové hrubé chování k veř. orgánu, které se děje »vědomě«, dal zákon o organisaci politické správy zřetelně na jevo, že hrubé chování k veřejnému orgánu, které se nestalo vědomě, za trestní čin nepokládá; není tedy za účinnosti zák. č. 125/27 již možno »na základě zákona« ukládati za takové jednání tresty, třebas se uskutečnilo v době, kdy ještě bylo zapovězeno cit. ustanovením § 12 lit. a) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. Pokud však hrubé chování k veř. orgánu, uskutečněné za působnosti § 12 lit. a) cís. nař. č. 96/1854 ř. z., bylo zakázáno podle tohoto zákona a zůstalo zakázaným chováním také podle cit. předpisu zák. o organisaci polit. správy, nelze vzhledem k časové a vnitřní souvislosti obou těchto právních norem míti za to, že dotyčný předpis organisačního zák. č. 125 /27, jehož hlavním účelem bylo nahraditi zmíněné předpisy staré předpisy novými, chtěl zbaviti trestních následků činy již před účinností jejich spáchané a podle obou předpisů trestné, dosud však nepotrestané. Mohou tudíž činy tyto »na základě zákona« býti stíhány tresty i za působnosti zák. č. 125/1927, arci jen oněmi tresty, které tento zákon stanoví, neboť tresty jiné by již postrádaly zákonného základu.
Z uvedeného plyne pro konkrétní případ, že bylo věcí žal. úřadu, aby — rozhoduje o odvolání proti trestnímu nálezu I. stolice, vydanému za platnosti § 12 lit. a) cís. nař. č. 96/1854 ř. z. — teprve v době, kdy tento zákon již byl zrušen druhým odstavcem čl. 4 zák. č. 125/27, zkoumal v prvé řadě, zda lze klásti st-lům za vinu trestný skutek, který stíhá trestem i zmíněný zákonný předpis nový, zdali totiž st-lé se k veř. orgánům chovati »vědomě« hrubě, a zakládá-li jednání, pro které byli st-lé odsouzeni I. stolicí, skutkovou podstatu přestupku 2. odst. čl. 4 zák. o organisaci polit. správy.
Žal. úřad o věci s tohoto hlediska neuvažoval, v čemž spočívá podstatná vada řízení, znemožňující nss, aby přezkoumal nař. rozhodnuti co do jeho zákonitosti. Poněvadž však vada ta byla zaviněna nesprávným názorem žal. úřadu, že pro konkrétní věc shora uvedené předpisy zák. o organisaci polit, správy vůbec nepadají na váhu, sluší zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9158. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 631-633.