Č. 9133.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): 1. Ustanovení § 151 odst. 1 a 2 zák. č. 103/26 týkají se též srážek s požitků státního zaměstnance, které byly úřadem, nařízeny. — 2. Gen. fin. ředitelství v Bratislavě není úřadem ústředním ve smyslu § 151 zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 19. března 1931 č. 4233.)
Prejudikatura: Boh. A 7743/28, 7835/29, 7925/29, 8420/30, 8934/30.
Věc: Ludevít N. v P. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o srážku se služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l byl jako vrchní finanční komisař výnosem žal. úřadu z 28. února 1927 přeložen z moci úřední na státní útraty od expositury finančního ředitelství v G. k exposituře finančního ředitelství v P. Dalším výnosem žal. úřadu z 27. října 1927 byl přeložen finanční rada Dr. Otto Št. k exposituře fin. ředitelství v G. a zároveň byl mu přidělen byt po st-li. St-l byl několikráte vyzván, aby rodinu svou přestěhoval do P. a uprázdnil byt pro Dra Št. Poněvadž tak neučinil, byl vyslán do P. zástupce žal. úřadu vrch. fin. rada František B. a vynalezen pro st-le vhodný byt, kterýž se měl uvolniti mezi 1. květnem a 1. červnem 1928. Ježto zástupce žal. úřadu uznal podmínky nájemní za přiměřené, byl st-l vyzván, aby se nejdéle do 20. března 1928 prohlásil, zda byt přijímá čili nic. Na to se st-l podle tvrzení žal. úřadu zavázal ústně — což st-l však popírá — v presidiu gfř v Bratislavě, že v době od 1. května 1928 do konce června 1928 se určitě do P. s rodinou přestěhuje. Poněvadž tak neučinil, ač byl výnosem žal. úřadu z 5. ledna 1928 výslovně upozorněn, že činí se zodpovědným za ztrátu, kterou utrpí fin. správa tím, že bude nucena vyplatiti diety úředníkům, kteří se vinou st-lovou nemohou přestěhovati, byly mu výnosem žal. úřadu z 2. srpna 1928 předepsány k náhradě diety, které pobíral fin. rada Dr. Otto Št. z důvodu, že se nemohl přestěhovati v G. do bytu jemu přiděleného, ale obývaného i nadále rodinou st-lovou, a to počínajíc dnem 1. července 1928 až do vyprázdnění uvedeného bytu.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l stížnost k nss-u. Poněvadž v této stížnosti uplatňoval svůj nárok na to, aby mu žal. úřad sdělil své právní stanovisko a aby se odvolal na zákonné předpisy, o které svoje rozhodnutí opírá, vydal žal. úřad dodatkem k rozhodnutí prvému další rozhodnntí z 31. prosince 1928, v němž rozvádí právní stanovisko a sděluje výšku diet Dru Št. vyplacených částkou 2766 Kč; částku tuto žal. úřad předepsal st-li k náhradě s jeho služ. platů a také ji s nich srazil. Rozhodnutí tomu bylo připojeno poučení, že proti němu není v cestě instanční dalšího opravného prostředku.
Proti tomuto druhému rozhodnutí žal. úřadu čelí druhá stížnost podaná k nss-u.
Nss uvážil o stížnostech takto:
Vzhledem k tomu, že v druhém napadeném rozhodnutí se praví, že se vydává dodatkem k rozhodnutí prvému se zřetelem na vývody podané stížnosti, třeba obě rozhodnutí pokládati za jediný celek. Podle obsahu obou rozhodnutí byly st-li předepsány k náhradě srážkou s jeho služebních příjmů diety, které byly vyplaceny Dru Št., jenž přeložen byl do G. a jemuž byly placeny diety z důvodu, že se jmenovaný úředník nemohl nastěhovati do bytu po st-li, jenž přeložen byl z G. do P. Obě rozhodnutí byla vydána v r. 1928, tudíž již za platnosti zák. č. 103/1926; jimi byly st-li předepsány k náhradě diety placené jinému úředníku a příslušná částka byla také sražena se služebních příjmů stěžovatelových; st-l jest konceptním státním úředníkem finančním, a tedy zaměstnancem, o nichž mluví § 3 odst. 2 a část 5 plat. zák. č. 103/26. Ale pak nutno dbáti i v daném případě předpisu § 151 cit. zák. stran opravy nesprávné výměry nebo výplaty služebních příjmů.
§ 151 plat. zák. mluví všeobecně o služebních příjmech, nevymezuje blíže pojem tento. Nss však vyslovil již v nál. Boh. A 7743/28, že služebním příjmem ve smyslu § 151 plat. zák. rozuměti jest každou majetkovou hodnotu, kterou zaměstnanec z titulu svého služebního poměru přijímá. Jak v nálezu tom bylo blíže dovoženo, rozuměti jest »služebními příjmy« nejen jednotlivé složky stálých služebních příjmů státního zaměstnance, nýbrž i služební příjmy nestálé; kteréž nejsou předem určeny. Jak nss dále vyslovil v nál. Boh. A 8934/30, vztahuje se předpis § 151 plat. zák. také na opatření úřadu, kterým byly nařízeny srážky se služebních příjmů státního zaměstnance.
Při tom může zůstati stranou otázka, zda právní důvod ke srážce toho druhu, jaký je dnes na sporu, může vůbec býti po právu spatřován v ustanoveních žal. úřadem dovolávaných, to jest jednak v §§ 21 a 22 služ. pragm. z roku 1914, po případě v § 89 služ. pragm., jednak v ustanoveních o. z. o. o náhradě škody. Neboť žal. úřad zakládá svůj výrok tak, jak jej vůči st-li v nař. rozhodnutích učinil, na služebním poměru st-lově ke státu a oděl svůj výrok do formy autoritativního rozhodnutí, resp. opatření; nutno tudíž nař. rozhodnutí tak, jak vůči st-li aparují, pokládati za úřední opatření dotýkající se služebních příjmů st-lových a tudíž za opatření spadající pod ustanovení § 151 plat. zák.
Jak patrno z děje, bylo vydáno jak rozhodnutí prvé tak i rozhodnutí druhé žal. úřadem z moci úřední bez žádosti neb přihlášky st-lovy. To platí beze vší pochyby zřejmě o rozhodnutí prvém. Avšak i rozhodnutí druhé nutno pokládati za rozhodnutí vydané žal. úřadem z moci úřední, ježto jest dodatkem k rozhodnutí prvému a ježto okolnost, že v rozhodnutí druhém se reaguje na vývody stížnosti, již podal st-l k nss-u do rozhodnutí prvého, nedává rozhodnutí druhému ráz rozhodnutí vydaného k žádosti neb přihlášce st-lově, tím méně, když odst. 2. § 151 plat. zák. má zřejmě na mysli žádosti a přihlášky podané v řízení správním, nikoliv však mimořádný opravný prostředek stížnosti k nss-u.
Podle § 151 odst. 1 a 2 plat. zák. může však zaměstnanec z rozhodnutí, jímž se upravují jeho služební příjmy a jež bylo vydáno úřadem správním z moci úřední, podati do 15 dnů námitky, o nichž rozhodne úřad, jenž opatření z moci úřední učinil. Z rozhodnutí toho lze, bylo-li vydáno úřadem, kterýž není úřadem ústředním, podati odvolání k ústřednímu úřadu.
Gfř v Bratislavě — nemajíc teritoriální kompetenci celostátní a jsouc služebně podřízeno min. fin., není úřadem ústředním ve smyslu § 151 plat. zák. (srov. nál. Boh. A 7835 a 7925/29, dále Boh. A 8420/30); jeho výroky dnes nař. podléhaly proto dalšímu opravnému prostředku ve smyslu 1. resp. 2. odst. § 151 plat. zák.
Za tohoto stavu věci jeví se dnešní stížnosti podané na nss přímo do rozhodnutí gfř vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss vlastně jako nepřípustné; že však st-1 nepoužil opravných prostředků normovaných v § 151 odst. 1 a 2 plat. zák. a že se obrátil přímo stížnostmi na nss, bylo zaviněno nesprávným právním poučením žal. úřadu, označujícím nař. rozhodnutí za konečné s vyloučením dalšího opravného prostředku v řízení správním. Uvedené nesprávné právní poučení zakládá tudíž podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 9133. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 575-577.