Č. 9348.

Pojištění pensijní. — Zaměstnanci veřejní: Má všeob. pens. ústav nárok na převod prémiové reservy vůči obci, jejíž zaměstnanec, propuštěný ze služeb obce s odbytným, vstoupil do zaměstnání zakládajícího pensijní pojistnou povinnost podle zák. č. 89/20?
(Nález ze dne 2. září 1931 č. 8869.)
Věc: Všeobecný pensijní ústav v Praze proti ministerstvu sociální péče o převod prémiové reservy. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem měst. zastupitelstva v Č. z 20. prosince 1920 byla pěstounka Laura S. dnem 31. prosince 1920 propuštěna ze služeb obce s odbytným, které jí bylo vzhledem k její celkové služební době, jež činila 9 roků, vyměřeno podle § 21 odst. 7 všeob. služ. předpisů pro úředníky a zřízence městské obce Č. z r. 1913 dvojnásobným penízem ročního služného ve výši 6600 Kč. Jmenovaná vstoupila dne 1. dubna 1921 do zaměstnání, zakládajícího pensijní pojištění soukr. zaměstnanců. Zemská úřadovna II. Všeob. pens. ústavu domáhala se proto na obci C. převodu prémiové reservy podle § 68 odst. 2 uvedeného zák. Obec Č. nároku toho však neuznala. Na to požádala Zem. úřadovna II. min. soc. péče o rozhodnutí tohoto sporu podle § 77 odst. 2 zák. č. 89/20 a min. nař. rozhodnutím uznalo, že měst. obec Č. není povinna převésti za jmenovanou prémiovou reservu z těchto důvodů: Podle § 68 odst. 2 pens. zák. má zaměstnavatel, jmenovaný v § 2 odst. 1 bodu 3 — vystoupí-li zaměstnanec ze služby vyňaté z pojistné povinnosti, aniž byl dán na odpočinek, a vstoupí-li do pojistné povinnosti, — vydati nynějšímu nositeli pojištění prémiovou reservu. Spornou jest otázka, zda dání na odpočinek ve smyslu cit. zák. zahrnuje i případy, kde se zaměstnancům dostalo odbytného jednou pro vždy. Ani zák. č. 89/20, ani vl. nař. č. 693/20, vydané k jeho provedení, neobsahuje o tomto pojmu bližšího ustanovení nebo vysvětlení. Z výrazu samého a z materie, o kterou jde, vychází, že pojem tento, který jest zásadám zák. o pens. pojištění soukr. zaměstnanců cizí, byl vzat ze zákonů, upravujících služební poměr veř. zaměstnanců, vyňatých z pens. pojištění. Tak na př. zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. o služebním poměru státních zaměstnanců a zřízenců (služební pragmatika) má ve IV. oddílu ustanovení o přeložení na dočasný, resp. trvalý odpočinek, a o řízení při přeložení na odpočinek (§§ 75—82). Z toho vyplývá, že význam a rozsah pojmu přeložení na odpočinek jest posouditi podle právních předpisů platných u veř. zaměstnanců. A tu z ustanovení § 78 odst. 2 cit. zák.: »Byl-li úředník přeložen na dočasný odpočinek s odbytným . . .«, jasně vysvítá, že ustanovení »přeložení na odpočinek« netýká se zásadně toliko případů, v nichž úředníku náleží pense, t. j. pravidelné, v určitých (měsíčních) Lhůtách vyplacené odpočivné požitky, nýbrž že se vztahuje i na ony případy, kde bylo přiznáno odbytné. Takové odbytné, příslušející podle platných předpisů před dokonáním určité služební doby, jest rovněž druhem zaopatřovacích požitků, zaopatřovací dávkou, stejně jako stálé odpočivné, třebas ve formě a obsahu rozličnou s ohledem na délku služby. Služební řád pro úředníky a zřízence městské obce Č. obsahuje obdobné předpisy jako zákon č. 15/1914. Paragraf 21, jenž má nadpis »Zaopatřovací požitky úředníků«, stanoví v odst. 1, že zaopatřovací požitky jsou buď stálé odpočivné nebo odbytné. V odst. 7 se pak praví, že úředníkům, kteří nezískali ještě 10 započítatelných služebních let, přísluší odbytné jednou pro vždy, nevystoupí-li dobrovolně ze služby nebo nebyli-li propuštěni disciplinárně. Odbytné, přiznané Lauře S. podle tohoto odstavce, jest podle ustanovení cit. § zaopatřovacím požitkem, nikoli odškodněním zaměstnancovým za ztrátu zaměstnání, a poněvadž, jak uvedeno, poskytování odbytného podle příslušných předpisů o služebním poměru státních a obdobně i jiných zaměstnanců ve veř. službě jest přeložením na trvalý odpočinek, není v tomto případě povinnosti k převodu prémiových reserv podle § 68 odst. 2 zák. č. 89/20.
O stížnosti na rozhodnutí toto podané uvažoval nss takto:
Nárok na převod prémiové reservy, nashromážděné u obce Č. za dobu. po kterou byla zaměstnána Laura S. u této obce jako pěstounka, opřela Zem. úřadovna II. Všeob. pens. ústavu v Praze v řízení správním o ustanovení § 68 odst. 2 druhé věty zák. o pens. pojištění č. 89/20, kde se praví: »Vystoupí-li zaměstnanec ze služby, vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2 bodu 3, aniž byl dán na odpočinek, a vstoupí-li do pojistné povinnosti podle tohoto zákona, jest dřívější jeho zaměstnavatel, jmenovaný v § 2 bodu 3 povinen vydati nositeli pojištění, u něhož bývalý jeho zaměstnanec jest pojištěn, prémiovou reservu, která by byla u Všeob. pens. ústavu nashromážděna, kdyby zaměstnanec byl býval pojištěn u tohoto ústavu.«
Nároku na převod prémiové reservy, opřeného o toto ustanovení žal. úřad v nař. rozhodnutí neuznal, vycházeje z právního názoru, že Laura S. byla dána na odpočinek s odbytným, takže tu nastala výjimka, vylučující po zákonu převod prémiové reservy. Tomuto právnímu názoru vytýká stížnost, že není ve shodě se zákonem a dovozuje, že jmenovaná zaměstnankyně nebyla dána na odpočinek, nýbrž že byla propuštěna ze služeb obce, takže není splněn zákonný předpoklad pro osvobození obce od převodu prémiové reservy ve smyslu cit. zák. ustanovení. Se zřetelem na to, že žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že obec není povinna převésti prémiovou reservu za Lauru S. jen z toho důvodu, že ona byla dána na odpočinek, což stížnost popírá, jest zřejmo, že předmětem sporu jest toliko otázka výkladu pojmu »dáti na odpočinek« s hlediska cit. zákonného ustanovení.
Zákon sám tohoto pojmu nedefinuje. Dlužno se proto při výkladu sporného zákonného ustanovení, v němž výrazu toho bylo použito, říditi obecně uznanými zásadami interpretačními. Podle těchto zásad, jež jsou vyjádřeny positivně také v § 6 o. z. o., nesmí býti dáván zákonu při jeho používání jiný smysl, než jaký vychází z vlastního smyslu slov (výklad gramatický) v jejich souvislosti (výklad logický) a z jasného úmyslu zákonodárcova (výklad teleologický). Vlastní smysl slov »dáti na odpočinek« v mluvě obecné jest ten, že osoba, jež byla v aktivním poměru zaměstnaneckém, byla zproštěna zaměstnavatelem funkcí, v něm dosud vykonávaných, a povinností s tím spojených. Dáním na odpočinek nezrušuje se však zpravidla naprosto veškerý vztah zaměstnancův k zaměstnavateli. Jeho účinky jeví se obvykle v tom, že zaměstnanec daný na odpočinek v důsledku svého aktivního zaměstnaneckého poměru dostává jisté požitky, tak řečené zaopatřovací, bývá podroben někdy i jistým omezením, na př. v ohledu disciplinárním a pod. Poměr, do něhož vstoupil zaměstnanec dáním na odpočinek, liší se pojmově podstatně od stavu, který nastal tím, že zaměstnanec byl ze služby propuštěn. Propuštěním ze služby byl zrušen úplně jakýkoli vztah býv. zaměstnance k býv. jeho zaměstnavateli. Zaměstnanecký, resp. zaměstnavatelský poměr zanikl úplně, a pominuly také všechny důsledky, jež z poměru toho za jeho trvání vyplývaly. Při tom jest právně nevýznamné, zda zaměstnanec při svém propuštění obdržel nějakou hmotnou výhodu (odbytné, odškodné, odměnu nebo pod.), ježto okolnost tato pro pojem propuštění není podstatným a rozhodným znakem.
Z těchto úvah vyplývá, že již gramatický výklad sporného zákonného místa vede k úsudku, že »dáním na odpočinek« nelze rozuměti propuštění ze služby, ať s odbytným či bez něho. K témuž výsledku nutno dospěti i logickým výkladem sporného ustanovení. Prémiová reserva, nashromážděná v době zaměstnání pojištěnce, slouží ke krytí jeho získaných nároků pensijních. Byl-li pojištěnec dán na odpočinek, a jsou-li splněny ostatní předpoklady pro jeho pensijní nároky, uhrazují se nároky ty z prémiové reservy. Byl-li dán na odpočinek zaměstnanec, který byl ve službě vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2 bodu 3 pens. zák., uhrazují se také jeho získané pensijní nároky z nashromážděné prémiové reservy, jež k tomu slouží. Proto ustanovil pens. zákon v § 68 odst. 2 druhé větě, že vstoupil-li takový pojištěnec do pojistné povinnosti podle tohoto zákona, není jeho dřívější zaměstnavatel, jmenovaný v § 2 bodu 3 povinen, vydati nositeli pojištění, u něhož bývalý zaměstnanec jest pojištěn, prémiovou reservu. Logický důvod tohoto ustanovení spočívá právě v tom, že prémiová reserva plni již svůj účel, totiž poskytuje úhradu na pensijní požitky pojištěncovy.
Účelem ustanovení cit. § o převodu prémiové reservy na nového nositele pojištění, nebyl-li dán přestupující pojištěnec na odpočinek, jest, aby převedením reservy té, potřebné ke krytí veškerých získaných nároků přestupujícího pojištěnce, tyto nároky byly zajištěny. Tím uskutečněn byl požadavek, aby pojištěnec ze získaných svých pensijních nároků neztratil při přestupu ani sebe menší jejich části a neutrpěl tak na nich újmy (srov. důvodovou zprávu k § 68 vl. návrhu zák. č. 89/20, tisk 2135). I teleologický výklad sporného ustanovení nutí tedy k tomu, aby výjimka v zákoně stanovená, že prémiová reserva se nepřevádí jen tehdy, byl-li pojištěnec dán na odpočinek, byla vykládána přesně doslova, tedy restriktivně, jak to ostatně vyžaduje úvaha, že jde o výjimku, a to jedinou, ze všeobecné zásady o převodu prémiové reservy.
Z těchto všeobecných úvah o výkladu sporného ustanovení plynou pak pro řešení daného případu tyto důsledky:
Laura S. byla ze služeb obce Č. podle obsahu správních spisů, jak shora byl uveden, propuštěna podle § 21 všeob. služebních předpisů pro úředníky a zřízence městské obce Č. Také v tom § činí se rozdíl mezi vystoupením úředníka ze služeb obce (odst 7), kterému, pokud jde o odbytné, klade se na roveň zproštění služby (propuštění ze služby) v odst. 8, a pensionováním v odst. 9 a přeložením na dočasný odpočinek podle § 22. Byla-li L. S. ze služeb obce propuštěna, pak nelze právem propuštění to klásti na roveň »dání na odpočinek« ve smyslu § 68 odst. 2 druhé věty pens. zák. Pojem tento, jeho význam a rozsah nutno pak vyložiti jen s hlediska tohoto zákona, neboť jde jen o to, jaký smysl má v tomto zákoně, a nikoli podle jiných právních předpisů, platných pro veř. zaměstnance, zejména podle služ. pragmatiky státních zaměstnanců a zřízenců z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., jíž se žal. úřad v nař. rozhodnutí dovolává. Zejména nelze se dovolati § 78 odst. 2 cit. zák., který mluví o přetažení na »dočasný odpočinek s odbytným«, kdežto § 68 odst. 2 pens. zák. stanoví osvobození od převodu prémiové reservy toliko v případě »dání zaměstnance na odpočinek«, takže oba výrazy již podle svého doslovu vyjadřují pojmy od sebe podstatně se lišící.
Ježto žal. úřad při výkladu cit. ustanovení zákona, rozhodného pro posouzení vzneseného nároku na převod prémiové reservy, vycházel z nesprávného právního názoru, který není ve shodě se zákonem, bylo nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9348. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1044-1048.