Č. 9092.

Policejní věci: * Držitel automobilu poděleného značkou podle § 28 min. nař. č. 81/1910 ř. z. může značku tu složiti, nepoužívá-li tohoto vozu již k jízdě na veřejných cestách.
(Nález ze dne 26. února 1931 č. 1363).
Věc: Brüder Frankl, společnost s r. o. v H. a spol. (adv. Dr. Frt. Frank z Teplic-Šanova) proti zemskému úřadu v Praze a proti ministerstvu vnitra o význam značky motorového vozidla.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lé oznámili osp-é v T., že skládají značky svých automobilů, a požádali, aby značky ty byly vymazány, poněvadž automobilů, pro které byly propůjčeny, se k dopravě na veřejných cestách nepoužívá. Oznámení ta nebyla osp-ou v T. vzata na vědomí. Zamítavé výměry byly v cestě instanční nař. rozhodnutími potvrzeny.
O stížnostech podaných na tato rozhodnutí uvážil nss toto: Úřad 1. stolice odepřel vymazati z úředního rejstříku poznávací značky automobilů stěžujících si stran, jsa názoru, že k výmazu značky takové lze přikročiti jen v případech stanovených v § 34 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., když totiž automobil opatřený značkou byl prodán, nebo přeloží-li se trvale jeho stanoviště nebo obydlí držitelovo. V jiném případě podle názoru úřadu 1. stolice značku z rejstříku vymazati nelze; nelze tedy po názoru úřadu značku z rejstříku vymazati ani tehdy, když držitel automobilu oznámí evidenčnímu úřadu, že auta k jízdě na veřejných cestách nadále používati nebude. Toto stanovisko sdílejí i žal. úřady v nař. rozhodnutích. Stížnosti hájí naproti tomu názor, že pro automobil, jehož se nepoužívá k jízdě na veřejných cestách, předpisy min. nař. č. 81/10 ř. z. neplatí, a že tedy držitel takového vozu je oprávněn přidělenou mu poznávací značku složití. Nss uznal, že stížnosti jsou důvodné.
Min. nařízením z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z. byla vydána bezpečnostní ustanovení policejní pro provoz jízdných silostrojů a stanoví se v § 1 tohoto nař., že předpisy jeho se vztahují k takovým jízdným silostrojům po veřejných dopravních cestách jezdícím, které se nepohybují na kolejnicích (automobily, motorové vlaky a motorová kola). Z toho je zřejmo, že předpisům uvedeného min. nař. jsou podrobeny jízdné silostroje jen potud, pokud se jich používá k jízdě na veřejných cestách. Jízdné silostroje, jichž se k jízdě takové z jakéhokoli důvodu nepoužívá, nejsou tedy — jak plyne ostatně i z povahy věci — podrobeny policejní úpravě min. nař. č. 81/10 ř. z. a nepodléhají proto ani předpisům oddílu 5. tohoto nař., v němž jsou obsažena ustanovení o značkách jízdných silostrojů.
Nutno tudíž ustanovení § 28 cit. nař., podle něhož jízdné silostroje musejí býti opatřeny značkami úřadem ustanovenými, čísti v souvislosti s ustanovením § 1 a vztáhnouti je jen na jízdné silostroje, jichž se používá k jízdě na veř. cestách. Jízdné silostroje k jízdě takové nepoužívané nepodléhají předpisům § 28 a poznávací značkou tedy opatřeny býti nemusejí. K takovým vozům patří však nejen automobily, které dosud poznávací značkou vůbec opatřeny nebyly, jako na př. vozy u živnostníků, kteří je zhotovují nebo s nimi obchodují (§ 33 odst. 2 nař. č. 81/10 ř. z.), ale i automobily značkou již opatřené, jichž jejich držitelé nadále z jakéhokoli důvodu k dopravě na veřejných cestách používati nechtějí.
Poněvadž pak podle posledního odstavce § 16 zák. č. 116/27 o silničním fondu — pokud tuzemské vozidlo nebylo u dopravněpolicejního úřadu odhlášeno — má se za to, že se ho používá k tuzemské dopravě, s čímž jsou podle tohoto zákona spojeny určité právní povinnosti, nelze držitelům automobilů upříti právo, aby svůj vůz u evidenčního úřadu odhlásili a přidělenou jim značku složili.
Nss ovšem vyslovil v nál. Boh. F 4872/29, že, ustanovuje-li § 16 odst. 4 zák. o silničním fondu č. 116/27, že, pokud nebylo tuzemské vozidlo u dopravněpolicejního úřadu odhlášeno, má se za to, že se ho používá k tuzemské dopravě, stanoví tím pouhou právní domněnku, proti které je přípustný protidůkaz, že se vozidla skutečně k tuzemské dopravě v daňovém období nepoužívalo. Přes to však není sporná otázka pro držitele automobilu bez právního významu, zejména po stránce procesní. Proto bylo nutno uznati, že evidenční úřad je povinen vzíti na vědomí takovou odhlášku držitele automobilu, jsou-li arci podmínky splněny. Nikterak mu v tom nebrání ustanovení § 34 cit. min. nař., neboť jeho ustanovení nevylučují, aby evidenční úřad přikročil k výmazu značky i v jiných případech než tu uvedených, tedy i v tom případě, když držitel automobilu značkou opatřeného žádá o její výmaz, poněvadž vozu k jízdě na veř. cestách nadále používati nebude.
Nař. rozhodnutí, zaujímající opačné stanovisko, jsou v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 9092. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 485-487.