Č. 9182.

Známkové právo: Zaměnitelná podobnost slovních známek »Avirol« a »Ruco-Avirin« pro chemické výrobky pro textilní průmysl?
(Nález ze dne 10. dubna 1931 č. 5343).
Věc: Firma Rudolf & Co ve V. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti ministerstvu obchodu (vrch. min. kom. Dr. Otto Parsch, za zúč. firmu H. Th. B., akc. spol. v K. adv. Dr. Rolf Haller z Prahy) o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle správních spisů byla pro firmu H. Th. B. v K. — v dnešním sporu stranu zúčastněnou — zapsána dne 3. dubna 1922 u obch. komory v Praze pro technické oleje a tuky, mýdla, smíšeniny minerálních, rostlinných a zvířecích olejů pro textilní, strojní a kožní průmysl pod č. 19220 slovní známka »Avirol«. Pro stěžující si stranu byla dne 17. října 1927 u obch. komory v Liberci pro chemické výrobky pro textilní průmysl pod č. 17369 zapsána slovní známka »Ruco-avirin«. Žalobou de pres. 16. ledna 1928 domáhala se zúčastněná strana, poukazujíc na zápis obou těchto známek, z důvodu jejich zaměnitelné podobnosti výmazu známky č. 17369/Liberec a přisouzení útrat. — V námitkách navrhla st-lka zamítnutí žaloby a přisouzení útrat. K odůvodnění tohoto návrhu tvrdila, že známky nemohou býti zaměněny, ježto vykazují značné rozdíly a ježto také obyčejným kupcem jest v daném případě školený technik aneb obchodník, který si rozdílu známek musí povšimnouti. Kromě toho poukazuje st-lka na to, že slovo »Avirol« není výmyslem protistrany, nýbrž že souvisí se slovy »Avivieren«, »Avivage«, »Avivieroel«, jež jsou technickými výrazy v barvířství.
Nař. rozhodnutím zjistilo min. obch. jednak prioritu známky zúčastněné strany před známkou st-lky, jednak že obě známky jsou zapsané pro zboží stejného druhu, načež vyhověvši žalobě úvodem zmíněné uznalo zápis známky »Rucoavirin« č. 17369/Liberec právně neúčinným, nařídilo její výmaz a uznalo stěžující si firmu povinnou k náhradě útrat známkového sporu. O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto: Pokud jde o otázku popisné povahy známky »Avirol«, připustilo nař. rozhodnutí, že známka ta je utvořena změnou kmene »Aviv« na »Avir« a že kmen »Aviv« souvisí se slovem »Avivieren«, »Avivage« a »Avivieroek, která jsou technickými výrazy v barvířství. V dalším svém obsahu však dovodilo — jak svrchu uvedeno — obšírně, a to jak po stránce právní tak i skutkové, že přesto sluší slovo »Avirol« považovati za slovo fantasijní, způsobilé k zápisu.
Obracejíc se proti této části nař. rozhodnutí, omezuje se stížnost na námitku, že je nesprávný úsudek v ní uvedený a tvrdí, že slovo »Avirol« není slovem zcela fantasijním a že se jeho zápisem jako známky monopolisuje kmen »Avir«, resp. »Avivieren« na prospěch zúčastněné strany. Přestávajíc na tomto tvrzení, nevyvrací st-lka nikterak skutkové i právní úvahy, které žal. úřad vedly k závěru jí popřenému, ba nezabývá se jimi vůbec. Nelze tudíž ve stížnosti po té stránce spatřovati stižní bod, jak to žádá § 18 zák. o ss a nss neměl proto náležitý podklad pro přezkoumání nař. rozhodnutí v tomto směru.
Pokud jde o otázku zaměnitelné podobnosti, vycházel žal. úřad ze skutkového zjištění, že po této stránce jest srovnávati slovo »Avirol«, tvořící známku zúčastněné strany, s částí známky protistrany »Avirin«. Srovnávaje tyto slovní prvky, došel k závěru, že jsou sobě podobné ve smyslu § 3 známk. nov., vycházeje — aniž činil zvláštního rozdílu mezi dojmem a sluchovým — z úvahy, že koncovka »in« ve známce st-lky a »ol« ve známce protistrany nepadá při otázce zaměnitelné podobnosti na váhu. Brojíc proti tomuto poslednímu závěru, namítá stížnost, že pro oko i ucho odborníka-chemika, jejž — jak žal. úřad sám nepopírá — sluší považovati při zboží, o něž jde, za průměrného konsumenta, má koncovka »ol« a »in« zvláštní ostře odlišující význam.
Jest připustiti, že pro takové odborníky mají koncovky zvláštní význam, avšak jen potud, pokud se podle pravidel vědou ustálených charakterisuje určitá vlastnost nebo složení látky označované slovy, koncovkami takovými končícími. O takové označení tu však nejde, neboť koncovky »ol« a »in« nemají významu pro rozlišování naznačeného způsobu, nýbrž jsou to jen přípony, které si vytvořil obchodní zvyk při označování nejrůznějšího zboží. Proto také koncovky ty nejsou ani pro chemika žádným charakterisačním znakem, který by mu označoval určitou vlastnost zboží, a jsou proň stejně podřadného významu jako pro každého jiného kupce.
Stížnost se ovšem v otázce podobnosti na této výtce nezastavuje, nýbrž namítá, že při srovnání obou střetnuvších se známek jest vžiti v úvahu i další součást známky č. 17369/Liberec, t. j. slovní prvek »Ruco«. — Žal. úřad konstatoval sice v úvodě nař. rozhodnutí, že tato část známky st-lky jest utvořena zkratkou její firmy Rudolf & Co., nevyvodil však z toho zjištění žádných důsledků, nýbrž vycházeje naopak s hlediska jednak, že tento slovní prvek je výtvorem fantasijním, jednak že slovo »Avirol« a slovní prvek »Avirin« charakterisují střetnuvší se známky, došel k závěru, že slovní prvek »Ruco« nemá té rozlišující způsobilosti, kterou předpokládá § 3 známk. novely, nýbrž že vzbudí v průměrném konsumentu jen ten dojem, že jde o zboží různé kvality, označené generelně známkou »Avirol«, resp. »Avirin«.
Provádějíc výtku, opřenou o slovní prvek »Ruco«, namítá stížnost proti této dedukci, že je vadná, ježto právě naopak při známce 17369/Liberec nespočívá důraz na prvku »Avirin«, nýbrž na prvku »Ruco«, a to právě proto, že tento prvek jest zkratkou firmy st-lčiny. — Po té stránce jde o otázku skutkovou, kterou může nss řešiti jen s hlediska 2. odst. § 6 zák. o ss, t. j. uvažovati o tom, zdali úsudek úřadu, na němž založil své rozhodnutí, není nelogický neb není získán způsobem jinak vadným. S tohoto hlediska nelze dospěti ke zrušení nař. rozhodnutí, ježto úsudek žal. úřadu, jak je vyjádřen v nař. rozhodnutí, že totiž průměrný konsument bude klásti důraz na slovní prvek »Avirin«, nejeví se býti nelogickým, je-li nepochybné, že prvek ten, jak strana sama připouští, ukazuje na kmen »Avir«, příbuzný technickému výrazu »Avivieren«, »Avivage«, »Avivieroel« v textilním barvířství běžnému, následkem čehož právě odborný kupec zboží v oné části (»Avir«) bude viděti podstatnou část známky. Je proto stížnost také v tomto bodu bezdůvodná a byla proto zamítnuta.

Citace:

č. 9182. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 689-691.