Č. 9079.

Vodní právo. — Rybářství: Jest k průkazu existence »vrchnostenského nebo úředního povolení« k užívání slupi ve smyslu vyhlášky místodržitele pro král. české ze 14. května 1897 č. 25 z. z. česk. zapotřebí formální listiny?
(Nález ze dne 18. února 1931 č. 2618.)
Věc: Ferdinand a Irena F. v D. proti ministerstvu zemědělství o používání slupi.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím osp-é v P. z 30. října 1927 bylo ve smyslu vyhlášky býv. místodržitelství v Praze ze 14. května 1897 č. 25 z. z. vysloveno, že slup při mlýně st-lů v D. pozůstává po právu resp. že st-l Ferd. F. výjimečně jest oprávněn slupi k chytání ryb při svém mlýně používati. Ve svých důvodech uvedla osp, že na základě výsledků svého šetření má za to, že slup při mlýně st-lů nejen existuje od dob před vydáním místodržitelské vyhlášky ze 14. května 1897 č. 25 z. z., nýbrž že její faktická existence se opírá o zvláštní právní titul. V tomto posledním směru uvedl úřad I. stolice, že se st-1 sice nemůže vykázati přímo listinou o získání práva na slup, že však přes to má za prokázáno, že v daném případě takovéto oprávnění bylo uděleno býv. vrchností, neboť mlýn st-lů byl až do r. 1774 mlýnem panským, náležejícím panství města P., které bylo současně patronem farního beneficia v D. a dle výpisu z »Documenta parochiae D.-iensis..« byl podle autentického výkladu latinského zápisu profesora latiny Vojtěcha Š. mlynář povinen dle účtu kostela dodávali jistou míru rybiček ze své slupi. Když tedy mlynář měl jako vrchnostenský poddaný města P. povinnost odváděti k faře v D. jistou míru ryb, měl zajisté i právo ryby ty v řece Berounce vhodným způsobem lapacím chytati. Tento vhodný způsob lapací nemohl býti v tehdejší době žádný jiný než slup. Mlýn v D. byl vrchností r. 1774 prodán se všemi právy i povinnostmi, t. j. se všemi právy i povinnostmi, které vrchnosti jako vlastnici mlýna příslušely a tedy i s právem lapati ryby slupí.
Odvolání, které z tohoto rozhodnutí podal Josef J., majitel rybolovu v H., bylo rozhodnutím zsp-é v Praze z 8. února 1928 zamítnuto. Další odvolání Josefa J. odmítnuto bylo nař. rozhodnutím jako nepřípustné pro nedostatek jeho procesní legitimace, zároveň však žal. úřad z moci úřední pro nezákonnost zrušil rozhodnutí 1. stolice a 2. stolice, pokud jimi bylo uznáno, že slup ve mlýně st-lů pozůstává po právu
a že Ferd. F. jest oprávněn slupi k chytání ryb při svém mlýně používati; žal. úřad zakázal st-lům další užívání slupi při jejich mlýně v řece Berounce v D. a uložil jim, aby vlastním nákladem slup tu odstranili ve lhůtě, kterou ustanoví I. stolice; pro případ neuposlechnutí bylo konečně pohroženo, že slup bude odstraněna opatřením úřadu na útraty st-lů.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Mezi žal. úřadem a st-li není sporu o tom, že slup, o kterou jde, byla zřízena již před r. 1897. Výjimka ze zákazu používati slupi jest však předpisem čl. 3. odst. 6 místodrž. vyhlášky z 23. června 1913 č. 34 z. z. česk. vázána mimo jiné i na další předpoklad, že trvání slupi se zakládá na určitém zvláštním důvodu právním, t. j. na staré výsadě listinné, nebo na vrchnostenském neb úředním povolení.
Žal. úřad zakázal st-lům další užívání slupi především z toho důvodu, že úřady 1. a 2. stolice neprávem hodnotily povinnost mlynáře dodávati faráři v D. jisté množství ryb ze slupi jako průkaz určitého zvláštního právního důvodu, ježto jako takové uznány jsou jen staré výsady listinné, vrchnostenské nebo úřední povolení, kdežto uvedený zápis by byl pouze průkazem trvání slupi, není však výsadou listinnou ani vrchnostenským nebo úředním povolením.
St-lé nedovozují právní trvání své slupi ze žádné staré výsady listinnné (privilegia), nýbrž toliko z vrchnostenského neb úředního povolení. Mohl se proto nss omeziti na otázku, zda v daném případě je prokázáno aspoň takové vrchnostenské nebo úřední povolení. V tomto směru namítá stížnost, že v daném případě povolení takové uděleno bylo, a že není zapotřebí, aby povolení takové bylo prokázáno produkováním listiny, která by byla výrazem onoho konstitutivního aktu, nýbrž že postačí, když konaným šetřením vyjde na jevo, že v konkrétním případě majitelům slupi oprávnění takového skutečně se dostalo.
Vzhledem k obsahu nař. rozhodnutí musil se nss v prvé řadě zabývati otázkou, zda pro zachování výjimky ze zákazu používati slupi jest zapotřebí, aby produkována byla ona listina, která jest výrazem vrchnostenského nebo úředního povolení, či zda stačí, když jiným procesně bezvadným způsobem jest prokázáno, že takové vrchnostenské nebo úřední povolení bylo uděleno.
Místodrž. vyhláška z r. 1913 mluví sice o vrchnostenských nebo úředních povoleních, leč z toho ještě neplyne úsudek, že vyhláška ta měla na mysli výlučně zvláštní vrchnostenský akt listinný. Naopak úvaha, že z vyhlášky té nelze nikterak dovoditi, že bylo zamýšleno zakázati i takové slupi, které býv. vrchnosti mocí své vlastní vrchnostenské pravomoci zřídily pro sebe, a kterých užívaly i po zrušení zřízení patrimoniálního, vede k výkladu, že zmíněná místodrž. vyhláška neklade důraz na formální důkaz o vrchnostenském neb úředním povolení listinou zhotovenou o takovém kostitutivním aktu, nýbrž že připouští i takové slupi, ve příčině kterých existence takového vrchnostenského nebo úředního povolení jest bezvadně prokázána způsobem jiným. Bylo by tedy uznati, arciť za splnění i všech ostatních podmínek, cit. místodrž. vyhláškou předepsaných, právní důvod právního trvání slupi i v takovém případě, když by z jiných skutečností bylo možno logicky dospěti k závěru, že vrchnostenské nebo úřední povolení k používání slupi bylo uděleno.
Nař. rozhodnutí nehodnotí však skutečnosti, o které se opřely stolice nižší v tom směru, zda z nich logicky možno dospěti k závěru, že vrchnost nebo úřad používání sporné slupi povolil, nýbrž klade důraz na to, že zápis o povinnosti mlynáře v D. k dodávání ryb faráři v D. není vrchnostenským aneb úředním povolením; žal. úřad vychází tedy zřejmě z právního názoru, že nutno prokázati povolení takové listinou o povolení tom vyhotovenou. Názor tento jest však, jak svrchu uvedeno, mylný, a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Žal. úřad vytkl sice úřadu 1. a tím i potvrzujícímu rozhodnutí 2. stolice ještě další nezákonnosti — (nedostatek zjištění, zda slup byla zařízena tak, aby po dobu zákazu lovení ryb mohla býti odstraněna, dále, zda slup vyhovuje i ostatním náležitostem v cit. místodrž. vyhlášce předepsaným a konečně nedostatek zjištění, zda slup je původní) — jde tu vesměs vlastně jen o vady řízení, leč z těchto vytknutých vad nedovodil žal. úřad dalších důsledků, a zejména nezrušil rozhodnutí v odpor vzaté pro tyto nedostatky, nýbrž opřel rozhodnutí svoje jedině o důvod svrchu uvedený. Nemá proto ani nss možnosti, aby se těmito dalšími vývody nař. rozhodnutí zabýval.

Citace:

č. 9079. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 460-462.