Č. 9066.

Samospráva obecní: 1. Náklady spojené s opatřením vody v obci (zřízením vodovodu) musí nésti celá obec (osada). — 2. Náklad ten stihá i ty občany, kteří vodovodu neužívají, majíce buď vlastní vodovod nebo nepotřebujíce vody pro svoje účely. — 3. Požadování příspěvků podle § 26 ob. fin. novely č. 329/21 jest dáno do volného uvážení obce; nikdo nemá subj. práva na to, aby obec předpisu § 26 použila.
(Nález ze dne 13. února 1931 č. 2192.)
Věc: Čeněk T. a spol. v Č. proti zemskému správnímu výboru v Praze o úhradu nákladů obecního vodovodu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi ze 3. května 1925 usneslo se zastupitelstvo obce Č. zříditi nový obecní vodovod a náklad s tím spojený, pokud by nebyl kryt subvencemi, uhraditi výpůjčkou splatnou v 25 létech. Odvolání Čeňka T. a spol., ve kterém bylo žádáno, aby výlohy zřízení i udržování vodovodu byly hrazeny jen těmi, kdož budou vodovodu užívati, bylo nař. rozhodnutím v pořadí stolic zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss takto:
Na sporu jest jedině otázka, mají-li k úhradě nákladu nového vodovodu, pro jehož zřízení se obec rozhodla, přispívati všichni poplatníci obce či toliko ti, kteří budou vodovodu užívati. Žal. zsv, dovolav se nál. býv. ss-u Budw. 6661/1909 a nál. nss-u Boh. A 4289/25, vyslovil, že náklad ten má nésti celá obec a že ustanovení §§ 25 a 26 fin. novely č. 329/21 nelze na daný případ použíti. Stížnost proti tomu především namítá, že dovolané nálezy, nejsouce zdrojem a pramenem práva, nemohou míti moc zákona a že k nim nelze přihlížeti, když s daným zákonem jsou v odporu a kromě toho neodpovídají ani ekvitě. V dalším obsahu pak zastává stížnost názor, že k úhradě nákladu, spojeného se zařízením a udržováním vodovodu, mohou býti zásadně přidrženi jen ti, jimž vodovod bude k užitku. Poněvadž pro st-le, bydlící jednak na samotách od střediska obce vzdálených, jednak dokonce v obcích sousedních, stejně jako pro velkostatek, který má svůj vlastní vodovod, byl by projektovaný vodovod naprosto bez užitku, nejsou po názoru stížnosti podle §§ 77 a 78 ob. zříz. a §§ 25 a 26 zák. č. 329/21 st-lé povinni na náklad jeho zřízení a udržování přispívati. I když sluší dáti stížnosti za pravdu v tom, že nálezy ss-u a nss-u nemají povahu všeobecně závazné normy, ježto se jimi toliko deklaruje, zda rozhodnutí neb opatření úřadu správního v určitém případě jest po zákonu či je-li s ním v odporu a že tedy nálezy těchto soudů mají závaznou moc jedině pro případy, v nichž byly vydány, nelze přece názor zastávaný stížností ve věci uznati správným.
Opatřování vody pro obec resp. osadu jest podle positivního předpisu česk. vod. zákona (§ 36 zák. z 28. srpna 1870 č. 71 z. z. čes.) záležitostí obecní resp. osadní ve smyslu obecního zřízení. Z toho plyne, že náklady s opatřením vody musí podle zásady obecního zřízení nésti celá obec (osada), neboť jsou to výlohy, které tvoří součást nákladů spojených se správou obecní a musí tedy býti kryty stejným způsobem jako ostatní vydání obecní. Výjimku z této zásady bylo by možno připustiti jen tehdy, kdyby nějaký positivní předpis zákonný ji stanovil.
Stížnost dovolává se ovšem pro své odchylné stanovisko §§ 77 a 78 čes. ob. zříz. ze 16. dubna 1864 č. 7 z. z. čes. a §§ 25 a 26 zák. č. 329/21, avšak neprávem. Poukaz k § 77 ob. zříz. především spočívá na omylu, poněvadž předpis tento — zrušený ostatně zákonem ze 17. července 1919 č. 421 Sb. — týkal se placení daní a jiných dávek s držením a užíváním obecního statku spojených, o což v daném případě zřejmě nejde. Rovněž ani § 78 ob. zříz., který byl nahrazen § 25 ob. fin. novely č. 329/21, nelze tu použíti, neboť ustanovení to má na mysli vydání, která se předem již činí výhradně v zájmu jednotlivých vrstev občanstva nebo jednotlivých částí okrsku obce nebo konečně jednotlivých členů obce a předpokládá tedy, že jde o zařízení, které jinému než dotyčné užší skupině interesentů, objektivně vzato, prospívati nemůže. Že by při vodovodu šlo o takovéto vydání, nelze tvrditi, kdyžtě tu přece jde o zařízení, které jest určeno sloužiti všeobecnosti, ať již k ukojení nejrůznějších potřeb osobních a hospodářských anebo s hlediska asanace celé obce a její bezpečnosti před ohněm a jímž tudíž plní obec svou všeobecnou správní povinnost, přímo zákonem jí uloženou. Pouhá okolnost, že snad st-lé nebudou vodovodu fakticky užívati, buď proto, že bydlí daleko od středu obce nebo že mají v obci toliko pozemky, anebo z toho důvodu, že mají svůj vlastní vodovod, jest právně nerozhodnou a není nikterak ještě důvodem, aby byli sproštěni povinnosti na vodovod přispívati a aby břímě úhrady přesunuto bylo pouze na ty, kdož zařízení toho budou skutečně užívati, neboť leží právě v podstatě obecní pospolitosti, že ke všemu, co spadá do okruhu veř. úkolů obce, mají všichni členové přispívati, i když na tom nebo onom zařízení obecním žádného osobního zájmu nemají.
Posléze brojí stížnost proti povinnosti st-lů přispívati ke zřízení a udržování vodovodu poukazem k ustanovení § 26 ob. fin. novely. I to však neprávem.
Podle tohoto předpisu zákona mohou obce, zřizujíce podniky, které jsou ve všeobecném zájmu, ze kterých však někteří majitelé pozemků, domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch, od takových osob žádati příspěvky ke zřízení, po případě udržování těchto zařízení. Především jest zdůrazniti, že zákon má na mysli příspěvky zvláštní, záležející buď v příplatcích jednorázových nebo na několik let rozdělených, nebo po dobu trvání zařízení se opětujících, o které se třeba nejprve se zájemníky dohodnouti a teprve, kdyby dohody se nedocílilo, jim je uložiti, že to tedy nejsou příspěvky všeobecně ukládané čili že zákon v § 26 ob. fin. novely připouští možnost zvláštní konkurence zvláštních interesentů, kteří podle poměru svého zvláštního hospodářského prospěchu ke zřízení, po případě k udržování toho kterého zařízení přispívají. Druhým důležitým momentem pak jest, že požadování takových příspěvků jest dáno do volného uvážení a svobodného rozhodnutí obce, takže nikdo nemá subj. práva obec k požadování takových příspěvků přiměti. To plyne zřejmě z doslovu zákona, který užívá důsledně slova »moci« a dává obcím na vůli, že mohou příspěvky žádati, mohou také jejich způsob ustanoviti a mohou se o výši jejich se zájemníky dohodnouti.
Stížnost, přehlížejíc tyto charakteristické známky příspěvků, ve smyslu § 26 fin. novely přípustných, nikoli však nezbytných a nutných, vykládá předpis tento i po té stránce mylně, když míní, že byly-li by určitým osobám předepsány zvláštní příspěvky, musili by ostatní poplatníci býti sproštěni veškeré povinnosti přispívati na zařízení ve všeobecném zájmu zřízené. Logicky by tedy mohli st-lé z § 26 fin. novely dovozovati nikoliv, že oni mají býti od přispívání na vodovod osvobozeni, nýbrž že obec by měla na ostatní poplatníky — st-le vyjímajíc — uvaliti zvláštní příspěvek po rozumu § 26 fin. novely, poněvadž jen tito ostatní budou z vodovodu míti zvláštní hospodářský prospěch. Že k takovému žádání nemá nikdo práva, bylo však právě vyloženo a proto nemohou se st-lé cítiti ve svých právech stiženými ani tím, když obec k požadování příspěvků dle § 26 fin. novely nepřikročila.
Je-li podle toho, co svrchu řečeno, nepochybno, že vodovod slouží všeobecným zájmům a potřebám obce, pak je zajisté v plném souhlasu s předpisy zákonnými, když obecní zastupitelstvo v Č. se usneslo uhraditi náklad s jeho zřízením spojený z prostředků obecních.

Citace:

č. 9066. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 433-435.