Č. 9131.

Občanství státní (Slovensko): 1. K výkladu ustanovení § 6 úst. zák. č. 152/26 o tom, že s osobami, kterým bylo uděleno čsl. stát. občanství, jest nakládati tak, jakoby byli bývali státními občany od 28. října 1918. — 2. Který den jest pokládati za den udělení stát. občanství podle § 6 cit. zák.?
(Nález ze dne 19. března 1931 č. 2316.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A 8088/29, 8939/30.
Věc: Terezie B. v Bratislavě proti generálnímu finančnímu ředitelství o pensijní požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním de praes. 5. dubna 1928 na gfř v Bratislavě žádala st-lka za úpravu svých odpočivných požitků a to 1. vdovské pense po jejím manželu, poštovním přednostovi, zemřelém dne 1. března 1906, 2. vlastních pensijních požitků jako poštovní úřednice ve výslužbě a to se zpětným účinkem, poněvadž nabyla čsl. stát. občanství na základě úst. zák. č. 152/26, a podle § 6 má s ní býti naloženo tak, jako by byla bývala čsl. státní občankou již od 28. října 1918. Jako průkaz připojila st-lka dekret ředitelství pošt v Bratislavě z 19. března 1921, jímž byla dána do trvalé výslužby a vyměřeny jí dle zák. čl. LXV:1912 pensijní požitky od 1. března 1919; dále bylo v žádosti uvedeno, že se připojuje dekret býv. uher. ředitelství pošt v Bratislavě z 8. dubna 1906, jímž jí byla vdovská pense přiřknuta.
Nař. rozhodnutím vyslovilo gfř v Bratislavě, že se na základě usnesení vlády z 11. listopadu 1926 a podle výnosu min. fin. z 30. prosince 1926 přejímají prozatím vlastní odpočivné a vdovské zaopatřovací požitky st-lčiny státem čsl. od prvního dne následujícího měsíce po složení státoobčanské přísahy, t. j. od 1. února 1928 počínajíc. V důsledku toho se poukazují vlastní odpočivné požitky poštovní manipulantky a vdovské zaopatřovací požitky upravené podle zák. č. 287/24 počínajíc od 1. února 1928 v částkách v rozhodnutí tom blíže uvedených s tím, že se vdovské zaopatřovací požitky snižují současně od 1. února 1928 po rozumu § 17 zák. č. 286/24 na polovinu. Zároveň byly st-lce poukázány za dobu od 1. září 1919 do 31. ledna 1928 zálohou na účet maďarského státu pense ročních 1960 Kč, bytné 440 Kč a vál. podpora 420 Kč, tato jen do 31. prosince 1920 a od 1. ledna 1921 do 31. ledna 1928 drah. požitky též zálohou na účet Maďarska; taktéž na účet Maďarska byla za dobu od 1. září 1919 do 31. ledna 1928 poukázána vdovská pense per 1060 Kč s válečnou podporou do 31. prosince 1920 120 Kč a od 1. ledna 1921 do 30. června 1921 čsl. drah. požitky, kdežto v době od 1. července 1921 až do 31. ledna 1928 po rozumu § 5 vl. nař. č. 234/21 drah. požitky k vdovské pensi nepříslušejí. Konečně vysloveno, že přeplatek vzniklý touto úpravou za dobu od 1. září 1919 do 31. července 1928 bude vyrovnán měsíčními srážkami, ježto úřad neměl vědomosti o tom, že st-lka neměla čsl. státního občanství a proto jí předběžně vyplácel obě pense zálohou upravené prozatím podle vl. nař. č. 298/21 a st-lka jest proto povinna přeplatky touto zálohovou výplatou vzniklé nahraditi.
O stížnosti uvážil nss:
Stížnost hájí především stanovisko, že vzhledem k ustanovení § 6 úst. zák. č. 152/26 měly bytí st-lce její vlastní pensijní požitky a vdovské požitky zaopatřovací vypočteny a vypláceny tak, jako by byla bývala již dnem 28. října 1918 čsl. státní občankou a to od tohoto dne; stížnost vytýká jako nezákonnost, že se tak stalo teprve ode dne 1. února 1928; v dalším pak uvádí stížnost, in eventum, že den složení přísahy jest zcela nerozhodným, ježto rozhoduje den udělení čsl. státního občanství, což se stalo výnosem min. vnitra z 31. října 1927, čímž chce zřejmě uplatniti, že rozhodným termínem — kdyby totiž názor stížností v předu hájený nebyl uznán správným — nebyl den složení přísahy, nýbrž datum rozhodnutí přiznávajícího čsl. státní občanství.
Nss nemohl se přikloniti k výkladu, jaký stížnost dává ustanovení § 6 zák. č. 152/26, nýbrž setrval na názoru vysloveném v nál. Boh. A 8088/29, v němž otázka dosahu tohoto zákonného předpisu byla již řešena. V nálezu tom bylo ze slovného znění cit. § 6, jakož i z genese tohoto předpisu dovoženo, že mu sluší rozuměti tak, že ode dne udělení státního občanství nelze osoby, kterým bude podle zák. č. 152/26 čsl. státní občanství uděleno, vylučovati z uplatnění oněch práv, která podle specielních zákonů jsou podmíněna státním občanstvím, trvajícím již ode dne 28. října 1918, a že předpis § 6 promíjí tedy sice při uplatňování práv na základě takových specielních zákonů nedostatek podmínky státního občanství, trvajícího již ode dne 28. října 1918 a pohlíží na takové státní občany tak, jako by podmínka ta byla u nich splněna, s druhé strany však, že zákon likvidaci případných nároků dopouští teprve až ode dne, kdy státní občanství bylo uděleno. Na tomto názoru setrval ostatně nss i v dalším nál. Boh. A 8939/30.
Vzhledem k právě řečenému jest se nss-u zabývati další otázkou, jaký význam jest přikládati obratu »ode dne udělení státního občanství« v cit. § 6. Tu nemohl však nss sdíleti názor stížností hájený, že tímto termínem jest rozuměti datum rozhodnutí, jímž st-lce bylo dle zák. č. 152/26 čsl. státní občanství uděleno.
Podle ustálené judikatury nss-u (srov. nál. Boh. A 539/20, 2861/23, 2740/23 a jiné) stává se rozhodnutí úřadu, které obsahem svým působí na práva strany, podle všeobecných zásad správního řízení vůči straně účinným teprve, — pokud opak není výslovně stanoven nebo neplyne z povahy věci — když straně bylo doručeno. Dokud tudíž rozhodnutí min. vnitra, jímž st-lce bylo uděleno čsl. státní občanství, této nebylo doručeno, nenabyla z něho ještě žádných práv. Že by pak v daném případě neměl rozhodovati den složení státo-občanské přísahy, nýbrž den doručení výnosu min. vnitra, kterým bylo st-lce státní občanství uděleno, a že by z tohoto důvodu příslušely st-lce zaopatřovací, resp. odpočivné požitky od dřívějšího termínu, než od kterého jí byly přiznány, stížnost netvrdí.
Zbývá ještě poslední námitka, vytýkající, že nemohl býti st-lce předepsán k náhradě přeplatek na vyplacených požitcích, při nejmenším, že se tak mohlo státi pouze za dobu posledních tří let.

Citace:

č. 9131. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 570-572.