Č. 9332.

Stavební právo (Praha). I. Námitka, že potvrzení přehledného regulačního a zastavovacího plánu podle zák. č. 88/20 se stalo předčasně, lze vznésti teprve proti aktu potvrzovacímu, nikoliv již v řízení určeném ke stanovém obsahu plánu. — II. Odložení účinnosti oddílu III. cit. zák. nemá toho významu, že by přehledný plán neměl býti potvrzen. — III. Přehledný plán podle zák. č. 88/20 má povahu plánu regulačního a je vybaven derogační mocí proti regulačním plánům starším. — IV. Přehledný plán není omezen jen na regulace již prováděné nebo pro nejbližší dobu zamýšlené. — V. Do přehledného plánu lze zahrnouti též projekty železniční. — VI. O povinnosti min. prací, odpověděti s náležitým odůvodněním na námitky stran vznesené proti přehlednému plánu.
(Nález ze dne 17. června 1931 č. 9621).
Prejudikatura: Boh. A 6563/27, 8507/30.
Věc: JUDr. Karel K. v B. a spol. proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Nař. rozhodnutím ze 7. května 1929 potvrdilo min. prací podle § 10 zák. č. 88/20 dílčí přehledný a regulační plán pro část území Nuslí, Pankráce, Michle, Krče, Bráníka, Podolí, Hodkoviček a Malé Chuchle tak, jak se na něm usnesla státní regulační komise, a prohlásilo, že tím jsou vyřízeny námitky a připomínky proti plánu podané.
O stížnosti JUDra Karla K. a společ. do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Především bylo nutno vypořádati se s otázkou přípustnosti stižního bodu, jímž st-lé, dovolávajíce se ustanovení § 26 zák. 88/20, vytýkají, že žal. úřad vůbec nebyl oprávněn přistoupiti k potvrzení přehledného plánu, ježto dosud III. oddíl tohoto zákona nenabyl účinnosti. Žal. úřad v odv. spisu popírá přípustnost tohoto stižného bodu, ježto v řízení správním, to jest v námitkovém a připomínkovém řízení podle § 10 zák. č. 88/20 podobná námitka nebyla vznesena a jest prý tedy vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss v řízení před nss nepřípustnou novotou. Žal. úřad však přehlíží, že stížnost namítá zde předčasnost potvrzení plánu přehledného. Námitku předčasnosti potvrzení plánu lze však vzhledem k obsahu jejímu vznésti teprve proti aktu potvrzovacímu, a nikoliv již v řízení určeném ke stanovení obsahu přehledného plánu, neboť v námitkovém řízení není vůbec ještě jisto, zdali a kdy bude potvrzení plánu potvrzovacím úřadem uděleno. Bylo proto uznati řečený stižní bod za přípustný. Nelze jej ovšem uznati důvodným.
Právní význam odkladu účinnosti třetího oddílu zákona není ten, že by přehledný plán nesměl býti potvrzen, dokud tento oddíl zákona nevejde v účinnost. Odložení účinnosti zmíněného oddílu zákona má jen ten účinek, že jednak perfektní úpravy v § 12 odst. 1 cit. zák. uvedené nepozbývají ex lege platnosti, a že mohou býti ve skutek uváděny bez souhlasu státní regulační komise, jednak že i v pendentním projednávání takovýchto úprav může býti bez účasti státní regulační komise pokračováno. V tomto smyslu byl význam odložené účinnosti třetího oddílu zákona vyložen již v nál. Boh. A 6563/27.
V další námitce uvádějí st-lé na přetřes otázku právní podstaty a právních účinků přehledného plánu podle zák. č. 88/20, snažíce se dovoditi, že plán tento má toliko povahu plánu evidenčního, jímž disposice pravoplatných plánů polohy nemohou býti měněny. Námitkou touto obrací se stížnost proti tomu, aby úpravy v přehledném plánu stanovené nebyly překážkou realisace úprav obsažených v pravoplatných plánech polohy. Než otázka, zdali a do jaké míry úpravy posléze dotčené musí ustoupiti disposicím plánu přehledného, není potvrzením plánu přehledného řešena a stala by se akutní teprve tehdy, kdyby st-lé předložili stav. úřadu ke schválení návrhy, vypracované na základě direktiv v plánu polohy obsažených, a kdyby schválení návrhů takových bylo jim odepřeno z důvodu, že nevyhovují direktivám obsaženým v plánu přehledném.
Než i kdyby snad bylo možno v potvrzení plánu přehledného viděti i úřední výrok toho obsahu, že potvrzením tohoto plánu ruší nebo mění se disposice obsažené v potvrzených plánech polohy, nebylo by možno přisvědčiti stížnosti, proti tomuto určovacímu výroku brojící, neboť plán přehledný je podle zřetelně vyjádřeného úmyslu zákona plánem regulačním, jak rovněž již v nál. Boh. A 6563/27 bylo podrobně vyloženo. O jeho derogační moci vůči pravoplatným plánům polohy nelze pak již vzhledem k ustanovení § 15 cit. zák. důvodně pochybovati, ježto tento předpis výslovně stanoví závaznost přehledného plánu pro všechny budoucí stavby a podniky, s čímž se platnost odchylných ustanoveni starších plánů polohy nikterak nedá srovnati. Vzhledem k regulační povaze plánu přehledného není možno uznati správným ani názor, stížností rovněž hájený, že do plánu přehledného lze pojmouti jen projekty takových staveb a podniků, jež byly příslušnými úřady již schváleny a jimi za zralé k provedení uznány, neboť omezení takové příčilo by se regulační funkci přehledného plánu a omezovalo by plán tento na pouhý plán evidenční.
Další námitka stížnosti týká se obsahu plánu přehledného a snaží se dovoditi, že i pro plán přehledný platí ustanovení § 2 stav. ř. dané pro plány polohy podle stav. řádu, podle něhož plán polohy smí obsahovati jen regulace, které se právě provádějí neb jichž provedení je v době nejblíže příští zamýšleno. S tímto výkladem zákona rovněž nelze souhlasiti. Je sice pravda, že při uzákonění stav. řádů z r. 1886 a 1889 nabyl ještě vrchu názor, že plán polohy nemá býti sděláván pro vzdálenější budoucnost, jejíž potřeby nelze v době sdělávání plánu spolehlivě odhadnouti. Ale v době následovní nabyl vrchu opačný názor na úkol plánů regulačních, podle něhož sluší pečovati o pevné stanovení programu a direktiv pro stavební vývoj měst na dobu prakticky dozírnou. Srv. na př. již zprávu zv-u o osnově stav. řádu pro Prahu, Plzeň, Budějovice a jejich okolí z 29. března 1899 tisk XCVI. č. 312 sněm. III. výročního zasedání sněmu král. Českého z r. 1895, str. 18 a násl. a odborné písemnictví tam uvedené. Na tomto stanovisku stojí též zák. č. 88/20, který chce zaručiti jednotný stav. vývoj Prahy a okolí, aniž omezuje úkol přehledného plánu na dobu nejblíže příští.
Obsahu plánu přehledného týká se též námitka, jež zásadně popírá, že do plánu tohoto mají býti pojaty i projekty železniční. Stížnost argumentuje ustanovením § 15, kde je řeč o podnicích stavebních a podnicích podle odst. 1 § 12, v tomto ustanovení však podniky železniční uvedeny nejsou. Ani v tomto bodu nemohl nss stížnosti přisvědčiti. Nemůže býti nejmenší pochybnosti, že plán přehledný, který má zaručiti jednotný stavební rozvoj Prahy a okolí, nemůže pomíjeti stavby železniční, jež v organickém celku městském zaujímají význam tak podstatný a jsou pro koncepci úpravy celých partií městských namnoze směrodatné. (Srv. k tomu § 3 č.3 a § 5 č. 7 právě cit. osnovy Pražského stav. řádu z r. 1899). Nařízenou součinnost nejvyššího železničního úřadu podle § 4 odst. 2 nebylo by ostatně lze pochopiti, kdyby železniční stavby měly býti z úpravy přehledného plánu vyloučeny. Nemluví-li se v § 15 o stavbách železničních, neznamená to, že má plán přehledný tyto stavby ignorovati, nýbrž má to jen ten význam, že železniční správa není plánem přehledným do té míry právně vázána, jako jsou vázány stavby a podniky v § 12 uvedené.
Naproti tomu musil nss přisvědčiti námitkám rázu formálního. Již v nál. Boh. A 8507/30 bylo vyloženo, jaké jest právní postavení zájemníků v řízení o plánu přehledném. Plánem přehledným právě proto, že je vůči majitelům půdy podle § 15 právně závazným, zasahuje se tak citelně do vlastnické jejich sféry, že zákon přiznává jim v řízení tomto postavení strany. Činí tak zřejmě za tím účelem, aby se mohli účinně brániti proti oněm zásahům do svého vlastnictví, jež plán přehledný s sebou přináší. Má-li obrana tato vůbec míti nějaký smysl, musí jim býti přiznáno právo, aby vytýkali nejen, že obsah přehledného plánu přesahuje meze zákonem stanovené, nýbrž také, že disposice plánu přehledného, byť byly po zákonu zásadně — in abstracto — přípustný, nejsou za daných skutečných poměrů věcně odůvodněny. Právě vzhledem k právním účinkům plánu přehledného pro pozemkové vlastnictví nelze dotčeným vlastníkům upírati ani legitimaci k námitce, že úpravy do přehledného plánu pojaté jsou do té míry neurčité a neúplné, že nelze posouditi jejich účelnost s hlediska oněch zájmů, k nimž státní regulační komise podle § 1 zák. č. 88/20 má při sdělávání přehledného plánu přihlížeti. Jestliže tedy majitelé dotčených pozemků vznesli v námitkovém řízení námitky ve směrech právě vytčených, musí se jim na ně dostati věcné odpovědi, jak nss již v nál. Boh. A 8507/30 podrobněji dovodil. St-lé však skutečně vznesli námitky, které sluší uznati za přípustné, vytknuvše s bližším odůvodněním zejména, že projektovaná zařízení, zejména velký objekt železniční, hříště a sady nejsou s hlediska uvedených zájmů správně řešeny, a namítnuvše dále, že zmíněný železniční objekt není vůbec do té míry dořešen, aby s hlediska těchto zájmů mohl býti posouzen, ježto nepamatuje se na jeho spojení s hlavními tratěmi, na úpravu nábřeží a zřízení mostu přes řeku. Žal. úřad na veškeré tyto námitky odpověděl v nař. rozhodnutí zcela povšechnou a bezobsažnou větou, že již ta okolnost, že řešení otázek železničních stalo se v dohodě s min. žel., je dostatečnou zárukou, že jde o projekty nutné a pečlivě uvážené. Námitky uplatňující nevhodnost a neúčelnost plánových úprav byly pak zamítnuty rovněž jen zcela povšechným rčením, že žal. úřad neuznal je za tak důvodné, aby mohl potvrzení plánu odepříti.
V takovém vyřízení námitek nemohl nss nalézti věcnou odpověď, na kterouž st-lé mají nárok. Dosaženou dohodou s úřadem železničním bylo sice vyhověno formálnímu předpisu § 4 zák. o státní regulační komisí, tím se však st-lům věcné odpovědi na jejich námitky nedostalo. Žal. úřad byl by musil jim sděliti, z jakých důvodů pokládá dotčený železniční objekt za dostatečně určitý, za proveditelný a byl by musil aspoň naznačiti, proč shledal, že řečený objekt železniční, pro který se v plánu přehledném vyhražuje rozsáhlá plocha, vyhovuje požadavkům v § 1 zák. č. 88/20 předepsaným. Měl tak učiniti tím spíše, ježto při potvrzování plánu přehledného má úřad počítati s reálnými poměry a s projekty proveditelnými a nesmí od majitelů pozemků požadovati oběti pro podniky, které buď vůbec nebo aspoň v dozírné době uskutečniti se nedají. Toho žal. úřad neučinil, a proto nemohl se nss přenésti přes námitku stížnosti, že žal. úřad nevypořádal se dostatečně se zcela konkrétními námitkami st-lů v řízení správním vznesenými, a musil z této příčiny nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 9332. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1008-1012.